Článek
Seriál Seznamu: O čem psala média v socialistickém Československu, když režimu docházel dech.
Výběr z Rudého práva. Celé znění textů a článků najdete v Národní knihovně i na webové stránce archivu Ústavu pro českou literaturu AV ČR.
Z domova:
Diskuzní tribuna – Co my, inteligence?
Zamyšlení doc. Jaroslava Kozla, CSc. Uznává roli socialismu a zůstává optimistou, nicméně upozorňuje na určité zkostnatělé praktiky a upozorňuje na společenskou odpovědnost, kterou musí vrstva inteligence přijmout.
K 60. výročí voleb do československého Národního shromáždění – Nás nekoupíte, nezlomíte, nerozvrátíte!
Osm měsíců po historickém V. sjezdu KSČ – 27. října 1929 – se konaly v Československu třetí všeobecně parlamentní volby od vzniku republiky. Byly vypsány náhle a buržoazie do nich vkládala velké naděje. Očekávala totální porážku KSČ, oslabené v té době vnitrostranickou krizí, a tím i otupení jejího vlivu na dělnickou třídu. I přes nepřízeň osudu se jí však podařilo získat přes 750 000 hlasů, tj. 10,2 procenta.
Z pobytu sovětského hosta
Do ČSSR zavítal tajemník ÚV KSSS Oleg Baklanov. V doprovodu tajemníka ÚV KSČ navštívil státní podnik Závody těžkého strojírenství Martin. Odborníci hosta také informovali o uplatňování poznatků moderního systému výživy a o nových druzích potravinářského zboží.
Ze zahraničí:
Seznámení s kulturou Tunisu
Podruhé se v Československu představí umělci z Tuniské republiky. 26. až 31. října se v Praze uskuteční Dny tuniské kultury.
Kim Ir-sen přijal Miroslava Zajíce
Nejvyšší představitel KLDR Kim Ir-sen přijal na závěr pobytu delegace ústředního výboru KSČ jejího tajemníka Miroslava Zajíce. V přátelské besedě hovořili o situaci v obou zemích a plnění plánů, stejně jako o současné mezinárodní situaci.
Moskva – Komplexní program v akci: Věda řekla svoje slovo
Komplexní program vědeckotechnického pokroku členských zemí RVHP v praxi, tak zní celý název moskevské výstavy a veletrhu. Soustředí se na vývoj a využití principiálně nových druhů techniky, technologií a materiálů. Podle organizátorů plní vědecké týmy zapojené do řešení nastolených úkolů vytyčený komplexní plán na 98 %. Pouze desetina z 1500 vyřešených zadání je však převzata v praxi.
Ze sportu:
Dlouhé trápení, skvělý závěr: ČSSR-Švýcarsko 3:0
Českoslovenští fotbalisté porazili na stadionu Sparty Švýcarsko, což jim otevírá cestu k MS 1990. Utkání nebylo vůbec snadné, ale nakonec dopadlo lépe, než naznačoval průběh. Skórovali Skuhravý, Bílek a Moravčík.
Předpověď počasí
V ČSR místy mlhy, přes den většinou jasno. Ranní teploty 8 až 4 st., odpolední teploty 18 až 21 st., v místech s déletrvající mlhou kolem 12 st. Jižní až jihozápadní vítr do 5 m/s.
Na podzim 1989 pro Seznam vzpomíná:
František Kotleta
Vlastním jménem Leoš Kyša. Spisovatel sci-fi a fantasy literatury a také bývalý novinář vzpomíná na svůj listopad 1989.
Co jste tehdy dělal a jak vypadal váš život?
Chodil jsem na základní školu na Bruntálsku, snil, že se stanu kosmonautem a jednou, možná jednou se podívám do Prahy. Panečku, to by bylo něco.
Kdy a jak jste se poprvé dozvěděl o listopadu 1989 – dění na Národní třídě?
Máma smažila řízky a plakala. U plotny stál můj bratr a tvářil se divně. Chodil totiž na střední odbornou školu Pohraniční stráže a Vojsk ministerstva vnitra v Holešově, nebo jak se to přesně jmenovalo. Studovali tam budoucí pohraničníci a dostal se tam hlavně proto, že náš otec byl ve straně a když přišla na MNV žádost o posudek rodičů, zda jsou oporou socialistického zřízení, předal tajemník MNV žádost mojí matce s tím, že to má nějak vyplnit a on to pak orazítkuje. Byl to posudek jak víno, co si budeme vykládat. Ve škole v prvních listopadových dnech dostal někdo nápad, že by studenti mohli být záloha pro případ, že bude třeba chránit socialistické zřízení silou, a nikdo netušil, co bratra po návratu do školy čeká. Až byly řízky hotové, jeden jsem ukradl a snědl ho. Pak jsme šli na procházku a potkali staršího bratrance Martina, který měl trikolóru na bundě – a když se s bratrem potkali, chvíli na sebe jenom tak divně civěli. I mně došlo, že jestli se něco podělá, tak možná můj bratr půjde mlátit mého bratrance. Naštěstí se to nestalo a já už měl řízky jenom pro sebe.
Jak na tu dobu vzpomínáte?
Vyrůstal jsem ve vesnici na Bruntálsku, kde žádná opozice prostě nebyla a informace o ní či zločinech komunismu už vůbec ne, a prostě jsme měli strach, co bude. Vychovali nás v hrůze z děsivého kapitalismu na západě a teď nějací šílenci v Praze chtěli, aby to bylo i u nás. Jako dítě jsem měl vůbec intenzivní pocit, že tenhle dějinný zvrat jsme prohráli, že nám někdo vzal náš skvělý socialismus a že my, co jsme tomu i jako děti díky rodinnému zázemí a atmosféře okolo nás věřili, jsme na špatné straně dějin. Ten pocit mně a lidem u nás na vesnici vydržel dlouho. Pocit, že jsme na straně poražených. Zvlášť, když divoká devadesátá léta přinášela peníze každému, jenom ne lidem okolo nás. Uvědomit si, že jsme listopadem vyhráli všichni trvalo zatraceně dlouho a mnohým lidem od nás z vesnice to možná ještě nedošlo. I když se objektivně mají lépe než za socialismu.
Jak hodnotíte těch 30 let? Naplnily se myšlenky listopadu 1989?
Každá revoluce je ve své podstatě strašně naivní. A pozdější osudy tehdejších vůdců to ukázaly. Nakonec idealisty porazili pragmatici dychtící po moci a vlastně jim to vítězství už zůstalo. Co je horší, že mnoho lidí pořád má ten pocit prohry, že v listopadu vyhrál někdo jiný. Že jim byl vnucen nějaký systém a oni si s ním nějak nevědí rady. To se paradoxně projevuje v současných výkřicích o tom, že někdo někomu ukradl zemi. Vtipné je, že ten pocit mají skoro všichni. Tehdejší držitelé moci mají pocit, že jim tu moc ukradli vegani a cyklisti. Vegani a cyklisti jsou si dost jistí, že oni nikdy žádnou moc neměli a nemají a že nikomu zemi neukradli a všichni ostatní přemýšlí, co by vlastně chtěli od tohohle státu a jak moc s ním mají společného. Je tu divný pocit odcizení, kterým je prodchnuta současná hysterická veřejná debata. Ale třeba jsou to všechno jenom porodní bolesti, které za pár let vymizí. Pro mě je důležité, že nikdo nebude nutit dva bratrance, aby si dali do držky kvůli politice a že můžu psát knihy, jaké chci a o čem chci. Takže jsem nakonec došel k tomu, že jsem na straně vítězů, i když mi trvalo dlouho se s tím ztotožnit.
