Článek
K rodině Josefa Švédy, otce jedenácti dětí a sklepmistra společnosti Bohemia Sekt, se postupně přidávaly další rodiny. Důležití byli zejména divadelníci Kilbergrovi, otec Pavel sepsal scénář. Živý betlém se poprvé hrál asi dva roky po prvním zpívání koled, dosud se v něm objevily desítky dětí. Řada jich prošla i různými rolemi.
„Hraju každý rok. Začínal jsem jako Ježíšek. Asi před dvěma lety jsem hrál pastýře, často hraju vojáka nebo zákoníka,“ vypočítává Jonáš Eliáš Švéda, letos poprvé hlavní voják. Není zdaleka jediným z rodiny, kdo se ve hře letos představí. „Letošní rok je pro mě výjimečný. Poprvé hraje i moje vnučka,“ říká Josef Švéda.
To, že v živém betlémě dnes hrají potomci původních herců, přitom podle něj není vůbec neobvyklé.
Ve Staroplzeneckém živém betlému ztvárňuje jednotlivé role na dvě desítky herců, převážně pocházejí z plzenecké farnosti. „Snažíme se hrát na různých místech. A pokaždé se snažíme oslovit místní. Snažíme se, aby Ježíšek pocházel přímo z místa, kde se hraje,“ osvětluje Josef Švéda. Ne vždy se to ale podaří. Při letošní premiéře, 8. prosince ve Všerubech, byl Ježíšek z Prahy. „A byla to dívka. Statisticky častěji je Ježíšek holčička,“ směje se Josef Švéda.
Zkoušet se začíná většinou zhruba měsíc a půl před prvním vystoupením. Díky tomu, že velká část dětí hraje v betlému každoročně, s naučením role nebývá problém. „Některé hlášky i zlidověly,“ svěřuje se Josef Švéda. Když některá zazní například při letních cestách v autě, vyvolá to vždy veselí.
Kvůli nabitému programu je poměrně neobyklý u Švédů i Štědrý den. Po odehrání dvou představení se většina rodiny dostane domů třeba až kolem 16. hodiny. „Jsem ráda, že jsem v něčem jiná než ostatní a že můžu říct, že u nás je Štědrý den jinak, než že se koukáme na pohádky, ležíme na gauči a jíme cukroví,“ uzavírá Šarlota Švédová.
