Hlavní obsah

Pražské komunitní centrum pro válečné veterány spustilo svůj provoz

Foto: Seznam Zprávy

Ilustrační snímek.

Pražské komunitní centrum pro válečné veterány, které se nachází v blízkosti Ústřední vojenské nemocnice, tento týden plně spustilo svůj provoz. Centrum se snaží nalézt oblasti, ve kterých mají váleční veteráni největší problémy.

Článek

Centrum bylo sice otevřeno již v březnu, kvůli koronavirové pandemii ale od té doby pomáhalo válečným veteránům především na dálku. Nyní ho již mohou zájemci navštívit i osobně. Podle vedoucího komunitního centra Tomáše Vopálenského je cílem nabídnout veteránům místo, kde se dočkají pomoci při řešení svých potíží.

První komunitní centrum pro válečné veterány Ministerstvo obrany zřídilo v roce 2016 v Brně, o tři roky později vzniklo další v Olomouci. Zřizovatelem pražského centra je Ústřední vojenská nemocnice (ÚVN), která nabízí i další péči o válečné veterány, například v domově Vlčí mák.

Komunitní centrum vzniklo v přízemních prostorách v Domově sester v ulici U Čtvrté baterie v sousedství ÚVN. Podle Vopálenského pro něj bylo vyčleněno asi 200 metrů čtverečních. K dispozici má vstupní halu s recepcí, přednáškový sál až pro 24 lidí, který lze propojit se salonkem, zázemí pro personál i kontaktní místnost, kde si mohou váleční veteráni pohovořit třeba s kaplanem, psychologem nebo finančním poradcem.

Vopálenský řekl, že komunitní centra v Česku nemají dlouhou tradici a jejich provozovatelé se proto nyní snaží dostat do povědomí válečným veteránům. „Sdělit jim, že je tady nějaké místo, na které se mohou obracet se svými problémy,“ poznamenal.

Zároveň se snaží nalézt oblasti, ve kterých mají váleční veteráni největší problémy. Zatím své služby směřují především na právní poradenství, zprostředkování služeb psychologů nebo třeba nabízí centrum jako místo setkání s kaplanem, se kterým si mohou popovídat o svých problémech či o tom, co prožili třeba na zahraničních operacích. Nabízí i pomoc se zařízením zdravotní péče.

Veteráni podle něj často řeší zejména potíže spojené s nasazením v operacích a s tím spojeným odloučením od rodin. Vznikají tak psychické potíže. „Spousta lidí má drobné problémy, které odkládá, nechce je řešit. Myslí si, že jít k psychologovi je pro vojáka ponížení, když to tak nazvu,“ poznamenal Vopálenský. Setkání s psychologem mimo jeho ordinaci tak podle něj může být příhodnější. „Pomůže to vyřešit potíže, které nezajdou do extrému, kdy se ten člověk může dostat do problémů s hazardem, závislostmi a tak dále,“ dodal.

Centrum musí počítat s velkým věkovým rozptylem svých klientů, když oslovuje mladé vojáky z novodobých misí, ale i veterány z druhé světové války. Někteří účastníci novodobých misí, například z Perského zálivu, již přitom mohou být v důchodovém věku. „Musíme se proto zaměřit na širší škálu toho, co nabízíme,“ podotkl.

V budoucnu by se centrum mohlo přesunout do větších prostor jedné ze střešovických vil patřících Ministerstvu obrany. Ta ale zatím čeká na rekonstrukci.

Ministerstvo obrany na počátku března evidovalo asi dvě stovky válečných veteránů z druhé světové války. Novodobých veteránů, kteří absolvovali zahraniční vojenské mise, je asi 15 500.

Doporučované