Článek
Zhruba každý desátý školák v Itálii nemá občanství, píše server italského deníku La Repubblica. Jde o děti, které se v zemi narodí, jejich rodiče ale pochází odjinud. Italská legislativa totiž uplatňuje zásadu ius sanguinis – takzvané právo krve. To v praxi znamená, že dítě občanství přejímá od rodičů – nehledě na to, kde přijde na svět.
„I když tam ti lidé žijí 10 nebo 15 let, mají povolení k trvalému pobytu a narodí se jim děti, tak ani ty děti, které často ani neumí mluvit jiným jazykem než italštinou, zatím podle současných zákonů nemohou získat italské občanství,“ vysvětluje politolog Martin Mejstřík z Institutu mezinárodních studií FSV UK.
O občanství mohou děti migrantů požádat až v 18 letech. Do té doby jejich život provází značné komplikace. „To, že nemám stejná práva jako ostatní děti, jsem poznal tak, že jsem se nikdy nemohl účastnit školních výletů do zahraničí,“ uvádí na svém facebookovém účtu umělec somálského původu Amin Nour, jeden z organizátorů protestu.
Právo krve a půdy
Zásadou ius sanguinis se řídí Evropa, Asie i Afrika – Itálie tedy nijak nevybočuje. Státy Severní a Jižní Ameriky ale platňují její „opak“ – zásadu ius soli, do češtiny překládanou jako právo místa nebo půdy. Podle té dítě nabývá občanství toho státu, na jehož území se narodí. Na to však současná italská vláda v čele s ministrem vnitra a zároveň šéfem protiimigrační Ligy severu Matteem Salvinim odmítá přistoupit. „Salviniho úspěch je postaven právě na obraně italských hodnot a italskosti proti cizím vlivům,“ vysvětluje Mejstřík.
Naposledy se právní změnu ius soli snažila prosadit levicová Demokratická strana v roce 2017. To, že za současné politické konstelace nepřipadají radikální změny v úvahu, si uvědomují i sami aktivisti. Řešení podle nich spočívá v kompromisu – občanství by mohly získat ty děti, které se v Itálii narodily a zároveň tam několik let navštěvovaly vzdělávací instituce.
Od malých hrdinů až po Balotelliho
Pozornost aktivistů i veřejnosti k otázce nabývání občanství nedávno přitáhl příběh dvou chlapců – Egypťana Ramyho a Maročana Adama. Ti v březnu zachránili desítky dalších dětí, když jako jediní dokázali přivolat pomoc z uneseného školního autobusu. Únoscem byl muž ze Senegalu, který chtěl děti zapálit a protestovat tak proti umírání uprchlíků ve Středozemním moři. Ramy i Adam za své hrdinství obdrželi italské občanství. Předal jim ho ministr vnitra Salvini.
Téma dlouhodobě propaguje i slavný fotbalista Mario Balotelli. Ten sice reprezentuje Itálii v nejvyšších fotbalových soutěžích, pochází ale z Ghany a italské občanství tak získal až v 18 letech. „Narodil jsem se v Itálii, žil jsem v Itálii, studoval jsem v Itálii a fakt, že na mě nebylo nahlíženo jako na Itala až do mých 18 let, bylo tou nejhorší částí mého života,“ řekl v červnu minulého roku serveru Italian Insider.
