Článek
Čeňku Růžičkovi se, jak sám říká, život převrátil vzhůru nohama až po jeho padesátinách. Tehdy, v roce 1997, se dozvěděl, že jeho maminka prošla za války koncentračním táborem v Letech u Písku.
„Do té doby jsem o tom neměl tušení. Moje maminka i tatínek byli v koncentračních táborech, měl jsem veškeré informace o tom, co se dělo v nacistických lágrech. Ale o Letech mi maminka nikdy neřekla,“ vzpomíná pan Růžička.
Nebyl jediný, kdo o existenci romských lágrů, odkud se odjíždělo přímo do plynových komor Osvětimi, neměl v Česku ponětí. Téma romského holokaustu, během nějž zahynulo 90 procent původních českých Romů, bylo v Česku - s výjimkou úzkého okruhu historiků kolem brněnského profesora Ctibora Nečase - zcela neznámé. Stejně jako fakt, že na místě někdejšího romského tábora v Letech u Písku vyrostl v 70. letech prasečinec. (Na místě druhého tábora v Hodonínku u Kunštátu na Moravě bylo zas zřízeno rekreační středisko.)
Dalších téměř dvacet let se Čeněk Růžička v čele Výboru o odškodnění romského holokaustu snažil, aby prasečák z Letů zmizel. Dlouho to vypadalo, že je to marný boj. „Už tenkrát v roce 1998 jsem byl přesvědčen, že se to stát musí,“ říká pan Růžička. „Kdybych přestal věřit, nemohl bych to dělat dál. Máme tam pohřbené naše lidi. A v naší kultuře původních českých Romů nebo Sinthů jsou pietní záležitosti prvořadé… Vychovává to naše děti k úctě ke stáří. Má to pro nás obrovský význam.“
Teď to konečně vypadá, že Sobotkova vláda výkrmnu od jejích majitelů z firmy AGPI konečně vykoupí a prasečák zboří - dohoda za dosud neodtajněnou částku je hotova. „Hlavní podíl na tom má mezinárodní ostuda, politikům to bylo často vytýkáno ve světě. Ale také jsme za tu dobu 20 let dostali do českého národa pravdu o tom, co se v Letech odehrálo,“ je přesvědčen Čeněk Růžička.
Podívejte se v úvodu článku na celý rozhovor s Čeňkem Růžičkou o tom, kolik Romů do Letů pravidelně jezdí, jestli by částka na odstranění prasečáku nešla využít jinak, a také o tom, co jeho rodina zažila za války.
