Praha se proměnila v město, kde mohou bydlet jen bohatí

Představme si třicetiletou zástupkyni mladé generace, jež se před třemi lety po letech v podnájmu rozhodla investovat do vlastního bydlení.

Za sedmdesátimetrový byt v paneláku kousek od metra v poměrně lukrativní části Prahy 6 tehdy zaplatila dva a půl milionu korun – částku, kterou si na splátky ze svého průměrného platu mohla dovolit.

Její vrstevníci, již zaváhali, jsou dnes v úplně jiné situaci. Byť vydělávají výrazně více než ona, na hypotéky a tedy na byt často nedosáhnou ani pokud žijí se obdobně vydělávajícím partnerem.

Když přitom před čtyřmi lety podepisovali pražští zastupitelé hnutí ANO, ČSSD a Trojkoalice dohodu o spolupráci ve vedení hlavního města, slibovali, že se bytovou otázkou budou zabývat. Zavázali se mimo jiné i k „podpoře výstavby startovacích bytů pro mladé rodiny, pro sociální znevýhodněné a handicapované občany a také seniory”.

Jenže se to nepodařilo.

Na konci vlády zatím poslední pražské koalice na bydlení v Praze už téměř nedosáhnou žádné mladé rodiny, sociálně znevýhodnění ani důchodci. Vlastní ani nájemní nemovitost si v hlavním městě nemůžou pořídit ani nadprůměrně vydělávající lidé.

Za poslední čtyři roky totiž přesáhly ceny nových bytů v průměru astronomických 100 tisíc korun za metr čtvereční. Na zmíněný sedmdesátimetrový byt si tak nyní lidé musí připravit obvykle minimálně sedm milionů korun.

„Z Prahy stávající bytová krize vytlačuje střední třídu a to začíná být velký problém. Střední třída totiž život ve městě do velké míry tvoří,“ říká šéf Institutu pro plánování a rozvoj Prahy Ondřej Boháč.

Zlepšení se přitom v následujících letech příliš nerýsuje.

Z poslední analýzy Institutu pro plánování a rozvoj plyne: Starých bytů na prodej rok od roku ubývá a nabídka těch nových nestačí.

Zatímco v roce 2009 evidoval největší tuzemský portál s realitami sReality.cz přes 16 tisíc starších bytů na prodej, v roce 2013 už jich bylo jen 7 600. Loni v září si pak zájemci mohli vybírat už jen z necelých 3,5 tisíce nabídek.

Od roku 2014, kdy začala pražská koalice vládnout, se sice developerský trh oklepal, avšak ani zhruba pět tisíc nových bytových jednotek ročně zdaleka nestačí. „Podle našich dat by k uspokojení poptávky muselo v Praze vzniknout každý rok zhruba 8 tisíc nových bytů,“ říká Ondřej Boháč s jasným dovětkem: „Každý rok tak deficit výrazně narůstá.“

Video: Státní půjčka pro mladé problém nedostupného bydlení nevyřeší

Viníky však nelze hledat jen v odcházející koalici.

V uplynulé dekádě byla ústředním trendem pražské politiky privatizace bytového fondu. Kvůli drahé údržbě bytových domů a vidině příjmů do obecní kasy se jednotlivé městské části zbavovaly obecních bytů ve velkém, rychle a bez dlouhodobější koncepce.

Město tak ztratilo jediný skutečně účinný prostředek, jak ceny na realitním trhu reálně ovlivňovat. A ani ruka trhu cenovou rovnováhu v obchodování s byty nevytvořila – protože poptávka po bytech dlouhodobě překračuje nabídku.

Jaká to byla s prodejem obecních bytů chyba, si končící vedení Prahy naplno uvědomilo až ve druhé části svého mandátu. „V uplynulých 4 letech došlo k přehodnocení pohledu na bytovou politiku, výsledkem je obnovení výstavby obecních bytů,“ připouští mluvčí magistrátu Vít Hofman.

Magistrát teď oprášil staré projekty, v příštím letech má v komplexech na Černém Mostě, v Horních Počernicích, na Opatově a na území Prahy 13 vzniknout zhruba 1100 nových bytů, o jejichž využití rozhodnou budoucí radní.

„V současné době vlastníme 8 126 bytů, přičemž naprostá většina je (vyjma části bytového fondu pronajímaného formou výběrových řízení) pronajímána za nájemné nižší, než je nájemné tržní,“ dodává Hofman.

Před čtyřmi lety, když stávající končící vedení do čela Prahy nastupovalo, vlastnil magistrát přes 9 300 bytů.

Video: Největší banka zdražila hypotéky

Koalice pak za 4 roky nevyužila ani možnost, po níž v bytové politice často sahají velkoměsta ve vyspělých zemích.

V mnoha západních metropolích totiž využívají šance, kterou dávají komerční developerské projekty. Existuje tam pro developery povinnost, aby část bytů z nové výstavby buďto městu odprodali, nebo se zavázali, že je nabídnou za nižší než komerční nájem.

„Úspěšné metropole používají tyto nástroje všechny, Praha ani jeden,“ přiznává Ondřej Boháč z IPR.

Přitom k zavedení takzvaných kvót pro developery se také v koaliční smlouvě před čtyřmi lety už vedení Prahy zavázalo. „Pokoušeli jsme se to asi před rokem navrhnout, ale v koalici se na tom nenašla shoda. Ten návrh se nedostal ani na radu,“ řekl Seznamu jeden z koaličních zastupitelů, který si nepřál být jmenován.

Nyní kvóty slibuje v případě volebního úspěchu třeba ČSSD, ale přitom právě ta stála podle informací Seznamu za krachem zmíněného návrhu.

Nedostatek možností, kde by obyvatelé Prahy mohli za dostupné peníze bydlet, pak v letech poslední koalice ještě zvýraznil nový byznys sdíleného bydlení Airbnb, kdy majitelé jednoduše a rychle byty pronajímají na krátkou dobu.

Možnost mít z pronajímání bytu mnohem vyšší výdělek vedla k tomu, že z nabídky dlouhodobých pronájmů zmizel nezanedbatelný objem nemovitostí.

Až 80 procent bytů, které dnes majitelé v Praze přes Airbnb nabízejí, slouží čistě pro účel krátkodobých podnájmů a nikdo v nich nastálo nebydlí. Podle údajů z letošního února bylo v Praze zhruba 7200 poskytovatelů Airbnb.

Dát ubytovací variantě sdílené ekonomiky v Praze nějaké mantinely, které jsou v zahraničních metropolích již běžné, se vedení hlavního města snaží několik let. Až nyní, těsně před volbami, ale rada schválila konkrétní plán.

Chce iniciovat změnu zákona, která poskytovatelům tohoto druhu ubytování stanoví jasná pravidla a dá mimo jiné obcím možnost je dále regulovat vyhláškou.

Některé evropské metropole, například Berlín, už Airbnb zakázaly úplně. Jiné omezují počet dní, po které může majitel byty takto nabízet, další zase jasně definují část roku, kdy se můžou byty přes Airbnb pronajímat.

Předvolebních slibů, jak bydlení v Praze udělat zase dostupné, mají i nyní partaje mnoho: Chtějí zvyšovat obecní bytový fond a opravit ten stávající, zrychlit tu část stavebního řízení, která závisí na radnicích, otevřít pro výstavbu nová území a staré brownfieldy, pomoci mladým se zárukou na hypotéky nebo rovnou půjčkami na bydlení. A samozřejmě zavázat developery, aby část nových bytů přenechali radnicím.

Jestli se totiž developeři a urbanisté na jedné z hlavních příčin nedostatku a rekordních cen bytů shodují, je to špatný stavební zákon – přesněji jeho novela z roku 2006.

Podle ní potřebuje každý stavebník souhlas místní samosprávy a zároveň státu zastoupeného příslušným stavebním úřadem. Tento „duální systém“ je podle Ondřeje Boháče z IPR hlavním viníkem toho, proč se bytové domy v Praze staví tak pomalu.

„Část subjektů si dělá byznys z toho, že povolovací proces blokuje. Ne všichni aktivisté, ale někteří ano. Zároveň si z toho dělá byznys někdo na úřadě, který říká: Mám tady ve frontě čtyři tisíce projektů, co dáte, abych vás předřadil. Každý, kdo to umí trochu obejít, tak se na tom přiživuje, a tím se to neustále protahuje,“ říká.

Sami developeři také můžou udělat mnohem víc než dosud. „Někteří investoři předloží projekt, ze kterého nehodlají ustoupit. A pokud se to stávajícím představitelům města nelíbí, nechají projekt být a čekají, jestli příští reprezentace nebude náhodou k jejich nekompromisním a pro okolí často zatěžujícím plánům vstřícnější,“ popsal praxi jeden z pražských starostů, jenž si nepřál uvést jméno.

Ani pokud by se všechny předvolební sliby komunálních politiků proměnily v realitu, výrazněji směrem dolů to podle odborníků s cenami bytů v Praze přesto nezahýbá. V ideálním případě se o něco sníží, případně se alespoň zastaví jejich stávající raketový růst. Opravdový propad cen nemovitostí by ale podle ekonomů nejspíš přinesla až vážnější ekonomická krize.