Článek
Nestíháte číst? Poslechněte si audioverzi rozhovoru.
Hodila vláda podle vás pendlery tak trochu přes palubu?
Dá se to tak říct. Ze začátku byla vyjádření vlády, že pendlery nechají dál jezdit za prací. Ale pak člověk vnímal postupně sílící tlak na to, aby se tedy pendlování zakázalo, až to dospělo do současného stavu.
Vy pravidelně jezdíte přes česko-německé hranice do Pirny, co konkrétně se pro vás od tohoto čtvrtka, kdy pendleři musí přestat pendlovat, změní?
Pendleři mohou pracovat dál, ale jsou omezeni v pohybu přes hranice. Já a celá řada kolegů jsme se rozhodli, že na nějakou dobu přesídlíme do Německa, kde nám zaměstnavatel zařídil ubytování. Zkrátka budeme teď bydlet v Německu. Minimální doba je 21 dní. Já to vidím na delší dobu, ale to ukáže situace.
Jak dlouho tam chcete zůstávat?
Moje současná představa je, dejme tomu, 2 měsíce. Doufám, že během dvou měsíců se ta situace nějakým způsobem vyvine, doufám, že samozřejmě tím příznivým směrem. Ale pokud ne, tak budu mít pak se zaměstnavatelem dohodnuté delší volno. Dejme tomu také dva měsíce.
Takže ideální představa je dva měsíce práce naráz v Německu, potom dva měsíce volno. Vy doma necháváte manželku a děti. Chápu to správně, že jste se dostal tak trochu do situace, kdy jste si musel vybrat, jestli práce, nebo rodina?
Ano. Není to snadná volba, zejména pokud má doma člověk menší děti. Já mám děti dvě, školou povinné, mladší dcera je v první třídě. O ni jsem měl největší obavy, jak tu informaci bude snášet. Ale pokud člověk neví, jak dlouho tahle situace bude trvat, tak si nemůže dovolit zůstat třeba půl roku bez práce.
Jak vysvětlím dceři, že se ke mně nesmí přiblížit?
Tomu rozumím. Ale dokážu si představit, jak se na vás rodina bude těšit, když se po dvou měsících vrátíte domů. A s rodinou se kvůli 14denní karanténě nebudete prakticky moci vidět. Jak jste na to doma zařízení?
Bydlíme v rodinném domě, takže asi nějaké možnosti, jak to udělat, jsou. Ale jak to bude probíhat v reálu, si zatím sám nedokážu představit. Zejména vysvětlit mladší dceři, že se ke mně nesmí přiblížit další dva týdny, co budu doma, bude těžké, hodně těžké. Ale proto jsem se rozhodl zůstat teď delší dobu v Německu, abych měl pak delší volno, abych tedy po těch 14 dnech karantény mohl v Čechách normálně fungovat.
Vy jste mi říkal, že úplně nerozumíte tomu, proč tedy pendleři musí zůstat v Německu, konkrétně těch nejméně 21 dnů. Co vás na tom zaráží?
Stát nevysvětlil, proč musí pendler v cizině zůstat nejméně 21 dní. A navíc tohle nařízení mi nedává smysl i proto, že po každém návratu do vlasti je potřeba absolvovat 14denní karanténu. Pak by mělo být jedno, jak dlouho si člověk odpracuje. Jsou pak třeba lidé, kteří pracují na částečný úvazek a mohli by si, dejme tomu, během 14 dnů odpracovat služby třeba i na měsíc a půl a nemuseli by zůstávat 21 dní v Německu. Z mého hlediska je to omezující a nesmyslná podmínka. Soukromá situace každého pendlera je jiná. Do Německa jezdí za prací i ženy, někdy samoživitelky, které si nemohou dovolit být 21 dní mimo domov.
Ministr vnitra Jan Hamáček prosil pendlery, aby pochopili, že podle něj jsou tím posledním kanálem, kterým se nákaza může šířit, pro tohle pochopení máte? A pro smysl toho opatření?
Když jsem se mnohokrát díval na mapu České republiky s počty případů – samozřejmě jsou to počty lidí, kteří byli testováni, číslo těch netestovaných může být mnohonásobně vyšší – tak kraje, které sousedí s Německem, mají nejmenší počty nakažených. Nebo jsou na tom lépe ve srovnání s Prahou, středními Čechy. A na druhou stranu v Moravskoslezském kraji, kde je hranice se Slovenskem, Polskem, kde se normálně pendlovat bude ve stejném režimu, těch případů je třeba víc. O hodně víc. Takže úplně mi to opatření smysl nedává. Je otázka, jak se to projeví. To se dá hodnotit třeba za 14 dní nebo tři týdny. Bohužel je tady dle mého názoru řada iracionálních strachů. A vzhledem k tomu, že lyžaři z Itálie jsou už všichni zpátky a většina i po karanténě, tak pendleři jsou z mého hlediska snadný cíl.
Takže se jako pendler cítíte trochu jako nějaký obětní beránek?
Tak dramaticky bych to neviděl.
V Česku jsou samozřejmě i další povolání, která pracovat vůbec nemohou, jako kosmetičky, kadeřnice a tak dále. A také nemají žádný speciální režim, proč by ho měli mít pendleři?
Omezit všechny provozy, které v tuhle chvíli nejsou úplně nezbytně nutné, má logiku. Kadeřník je samozřejmě věc, která pro náš život není bezprostředně nutná. Je to samozřejmě kruté, když má někdo živnost. Ale spousta pendlerů dělá ve zdravotnictví a to je sektor, který se zastavit nemůže. Naše nemocnice má zhruba 400, maximálně 500 lůžek. Je to středně velká nemocnice a pendlerů je tam celkově 13. Vedle lékařů jsou tam porodní asistentky, je tam jedna sálová sestra na operačních sálech. Na našem oddělení je nás celkem 20 lékařů a tři jsme pendleři. Takže pokud bychom my vypadli, tak bude mít oddělení obrovské problémy vůbec zajistit další provoz. Oddělení zajišťující anestezii a intenzivní péči jsou zásadní pro akutní nemocnici. Bez takového oddělení vlastně akutní nemocnice nemůže fungovat. Takže my do té práce musíme chodit. A samozřejmě na druhou stranu zdravotník je osoba, která je z hlediska rizika nákazy na tom nejhůř.
Vy sám se nebojíte, že se nakazíte?
Samozřejmě že člověk má obavy, ale nemůže se nechat zachvátit strachem, protože pak nemůže dál fungovat. Prostě tohle riziko k té naší práci patří a samozřejmě budu rád, když tuto kritickou situaci ve zdraví přežiji. Stejně jako všichni ostatní, samozřejmě.
Jak je to u vás v nemocnici s ochrannými pomůckami, jejichž nedostatek v nemocnicích Česko dost řeší? Máte všechno, co potřebujete?
Nezastávám pozici, kde bych měl o takových věcech přehled.
Alespoň z vašeho pohledu, cítíte se dobře chráněn?
Ochranné pomůcky, které stoprocentně chrání, v nemocnici nějaké jsou. Ale vzhledem k tomu, že v podstatě každý pacient může být infikovaný, aniž by o tom věděl, tak stoprocentní ochranu nemá nikdo. To bychom opravdu museli 24 hodin denně nebo celou službu běhat zahalení od hlavy k patě v ochranných pomůckách, které opravdu chrání. Samozřejmě obyčejné ústenky, jednorázové rukavice, to všechno máme, ale to není ochrana, která by nás chránila proti infekci. Dezinfekční prostředky máme, takže člověk prostě musí dbát na to, aby ve svém konání minimalizoval ta rizika, ale úplně vyloučit se nedají.
Já se ptám i proto, že jste na Facebooku sdílel návod kliniky v německém Görlitzu, jak si vyrobit ochranný štít pomocí sešívačky, laminovací fólie a molitanového těsnění. Takže takhle kutit nemusíte?
To není náš případ. Ale říkal jsem si, že by to mohlo někoho inspirovat, protože se mi to řešení líbilo. A je dokladem toho, že i Němci dokážou improvizovat. Minimálně ta východní část Německa, protože mají za sebou podobnou historickou zkušenost jako my. Ale u nás konkrétně nikdo ještě takhle pomůcky nevyráběl, ale dejme tomu, že k tomu může dojít.
