Článek
S rodinnými příslušníky vytvořil tři spolky a přes ně zažádal o tři dotace z jedné výzvy na sociální byty ve vyloučených lokalitách.
Samotná výzva přitom byla velmi otevřená. Města a neziskové organizace včetně spolků se mohly hlásit o peníze na sociální byty. Ty stačilo podle pravidel provozovat za snížené nájemné pět let, pak si s nimi majitel může dělat, co chce.
To se nelíbilo ani Evropské komisi, od které většina peněz na dotace plyne. České orgány upozorňovala, že by se příjemci dotace měli zavázat k daleko delší době, po kteroou budou byty sloužit jako sociální.
Server Seznam Zprávy se proto rozhodl prozkoumat podrobněji tři spolky, které zakládal Jan Vlk Procházka. V souhrnu na sociální byty získal podporu 28 milionů korun a stal se tak nejúspěšnějším a největším žadatelem.
Jeho příběh ukazuje, jak důležité bylo se ve správný čas o výzvě vědět a vyznat se v tom, co vše je legální nebo alespoň na hraně zákona.
Tři spolky, za kterými stojí Jan Vlk Procházka, mají sídlo na stejné adrese, která splývá s trvalou adresou Procházky. A všechny tři spolky vznikly v době, kdy byla dotace vypsaná. U dvou ze tří spolků lze z veřejných registrů dohledat i zakládající členy, kromě Procházky jsou to jeho dva rodinní příslušníci.
Vypsaná výzva na sociální byty byla přitom v takzvaném režimu „de minimis“. To velmi zjednodušeně znamená, že jde o veřejné peníze, které jsou vyplácené na projekty v konkurenčním prostředí. A aby jeden žadatel neměl oproti konkurenci příliš velkou výhodu, může získat jen relativně malou částku, která v souhrnu nesmí překročit částku 500 000 eur, tedy zhruba 14 milionů korun.
Vytvoření několika žadatelů, kteří jsou na první pohled nezávislí, je podle právníků jedna z kliček, jak podmínky obejít.
Podle Karla Zusky, advokáta z kanceláře Holec, Zuska a Partneři, který se veřejnou podporou zabývá, tento konkrétní případ tří spolků působí na první pohled právě jako cesta, kterou se někteří žadatelé dotace snaží v praxi obejít maximální objem peněz.
„Některé okolnosti tohoto případu budí na první pohled pochybnosti o tom, zda poskytnutá dotace nepředstavuje riziko nedovolené veřejné podpory. Definitivní názor však lze vyslovit až po detailním zkoumání celého případu,“ řekl Seznamu Karel Zuska.
Náměstek na Ministerstvu pro místní rozvoj, které dotační výzvy vypisovalo, obecně tvrdí, že není vůbec jednoduché propojenost spolků posoudit.
„Vždycky zkoumáme, jestli jsou ty osoby propojené, není to úplně jednoduchá matérie, zkoumáme to a pokud splnily podmínky, že se vešly do takzvaného režimu de minimis, tak to možné je,“ reagoval náměstek Zdeněk Semorád na otázku, jestli je možné, aby stejný člověk čerpal dotaci přes tři spolky.
Jenomže tři spolky, které spojuje předseda Procházka, získaly dohromady zhruba dvojnásobnou částku, než je v režimu de minimis možné.
Využil své know-how
Podobný problém, tedy jestli jsou podniky propojené, se řeší i u asi nejznámější české dotace – Čapího hnízda.
Dotaci spravoval Úřad Regionální rady regionu soudružnosti Střední Čechy (ROP SČ). A právě na tomto úřadě Jan Vlk Procházka v minulosti pracoval jako právník.
Pro ROP SČ měl přestat pracovat v loňském roce. Tedy v době, kdy už spolky, kterým předsedal, měly úspěšně vyřízené dotace.
Právník protikorupční organizace Transparency International Petr Leyer, který se dotačními kauzami zabývá, si z praxe nevybavuje případ, kdy by člověk, co dotace kontroloval, zároveň jiné pobíral. Není to ale podle něj nelegální.
„Bezpochyby určitě využil svého know-how. Zná ty procesy, jak dotační orgán funguje, co je dobré zmínit, co je naopak dobré vypustit, co se kontroluje, co se nekontroluje,“ popisuje Leyer. Naopak ale podle něj není v pořádku, že z jedné výzvy čerpal peníze na tři spolky, které fakticky ovládá.
„Z těch všech okolností to vypadá, že ty spolky jsou zakládané účelově – a to za tím účelem, aby získal více prostředků z dotačního programu, než by měl nárok jeden spolek,” myslí si Leyer.
Je to trochu složitější, říká Procházka
Seznam s Janem Vlkem Procházkou mluvil po telefonu, rozhovor před kamerou i schůzku odmítl. Prezentoval se jako odborník – tvrdil například, že ho žádalo Ministerstvo práce a sociálních věcí, aby na toto téma vystoupil na konferenci, i to prý odmítl.
„Jak to vysvětlit… Je to trochu složitější,“ poznamenal Procházka.
Podle něj spolky založil pro jiné zaběhnuté neziskové organizace, které by se dostaly do střetu zájmů, když by zároveň radily lidem v nouzi, na což pobírají jiné dotace, a zároveň by od nich vybíraly nájemné za sociální byty.
Proto vyhledaly jeho pomoc, aby oddělily správu sociálních bytů od samotných neziskových organizací. On pak vystupuje jako kontaktní osoba vůči úřadům, které dotace spravují.
„Je to opravdu udělané narychlo, bylo to dva měsíce do výzvy,“ vysvětluje Procházka, proč jsou zakládající členové pouze tři, kromě Procházky jeho dva rodinní příslušníci – a neobjevuje se tam nikdo z neziskových organizací, za které se zaštiťuje.
Podle Procházky se další členové přijali krátce po ustavující schůzce. Ti už jsou ale neveřejní.
Minimálně v jednom případě ale veřejný registr usvědčuje Procházku z toho, že nemluví tak docela pravdu. Do jednoho ze tří spolků byl v létě 2017 zvolen za Procházku nový předseda. A to většinou tří zbývajících hlasů od Procházky a jeho rodiny. Po ani ne třech měsících byl předseda opět odvolaný a do funkce se Procházka vrátil.
Předseda ale trvá dál na tom, že za jeho spolky stojí řada dalších lidí. O které neziskové organizace jde, ale nechtěl říct s odkazem, že to je způsob, jak se neziskovky snažily zmírnit „třecí plochy“.
„Cože? Neslyším vás kvůli dešti,“ zareagoval Procházka nejdříve na opakovaný dotaz na další členy. Pak řekl, že to není kvůli GDPR tak jednoduché a nakonec přislíbil, že se jich zkusí zeptat, ale že potřebuje čas.
Zmínil jen, že spolupracuje například s Člověkem v tísni. Jenomže Člověk v tísni dohledal jen to, že ředitel plzeňské pobočky nezávazně přislíbil, že může poskytnout sociální služby pro obyvatele sociálních bytů jednoho ze spolků, kde je Jan Vlk Procházka předsedou.
„Takhle to nefunguje, tato výzva nevylučovala poskytovatele jiných sociálních služeb,“ říká Štěpán Ripka z Platformy pro sociální bydlení a odkazuje na jiné charitativní organizace, které stejnou dotaci dostaly.
Podle právníka Petra Leyera argument Jana Vlka Procházky, že jako profesionál pouze administruje dotace, neobstojí.
„Je to věc, která si zaslouží pozornost, protože standardně jsou tito poradci pouze ve formě nějakých subdodavatelů. Nikoliv ve formě statutára spolku, působí jen externě,“ dodává Petr Leyer.
Zajímavostí je i to, že v roce 2017 založil Jan Vlk Procházka se stejnými lidmi další tři spolky a jeden z nich si zažádal o dotaci na sociální byty v navazující výzvě z roku 2018.
A všech celkem šest spolků má kromě předsedy ještě jedno společné – názvy jsou inspirované městy z on-line fantasy hry World of Warcraft. Například spolek Dalaran, který stojí za domem v Jičíně a čerpal z dotací 12 milionů korun, má název odvozený od vzdušného města, kterému vládnou mágové.
Obchodník v tísni
Každý ze spolků, kterým Jan Vlk Procházka předsedá, si pořídil dům, celkově tak podle projektů mělo vzniknout dvacet sociálních bytů.
Jeden bytový dům se nachází v západních Čechách v Horažďovicích u Strakonic, další ve středních Čechách a poslední v Jičíně na Valdštejnově náměstí.
V Jičíně reportér zjistil, že v některých z osmi bytů, které mají fungovat jako sociální, bydlí stále původní nájemníci.
Například vietnamský obchodník, který ve stejném domě provozuje obchod a o dům se stará jako domovník. O sociálních bytech přitom nic neví a reportéra odkazoval do vedlejšího domu, kde se podle něj mají nacházet městské byty.
„Ten se tam přihlásil také a doložil, že má nízké příjmy a všechno, co bylo požadováno,“ vysvětluje Procházka. A dodal, že sociální byty měly mimo jiné sloužit i pro lidi, kteří dostali výpověď z nájmu.
A právě výpověď podle Procházky nájemníci od původního majitele dostali, a on je proto mohl dál ubytovávat.
„Prosím vás, vždyť všude probíhají brutální kontroly a byli se dívat i v bytech, kontrovali kuchyně i papíry,“ odmítl Procházka veškeré pochybnosti.
