„Prachy už na to máte, ne?“ Jak Babiš v regionech získává voliče

„I kdyby se premiér teď sbalil a odjel domů, jeho mise tady je splněna.“

Touto větou zahájil hejtman Olomouckého kraje Ladislav Okleštěk celodenní cestu premiéra Babiše hanáckým regionem – když ráno v olomoucké Fakultní nemocnici personálu oznamoval příslib vlády na investici do stavby nového pavilonu.

Hejtmanova věta neznamenala víc než upřímnou radost z uzavřené dohody, která stát přijde na desítky milionů. Přesto by možná nejlépe ilustrovala celý obraz Babišových cest. Během celé středy stihl objet nejméně šest stanovišť ve dvou městech, jednat se zástupci měst i firem, třikrát o nich informovat média a – také třikrát – promluvit k desítkám lidí v uzavřených místnostech o tom, jaké vize chystá do budoucna.

Diskuze na místech daleko od Prahy, kde lidé každý týden nedemonstrují v ulicích za jeho odvolání, většině pozornosti obvykle uniká. Přesto jsou právě podobné návštěvy k pochopení fenoménu úspěchu hnutí ANO klíčové – dost možná totiž Andreji Babišovi nakonec vyhrávají volby.

Mnohokrát v minulosti se premiér Andrej Babiš nechal slyšet, že do regionů „mezi lidi“ vyjíždí mnohem raději, než zůstává sedět při dlouhých debatách v lavici Poslanecké sněmovny.

I proto k tomu, stejně jako tento týden, ještě před zahájením jednacího týdne Sněmovny hned zkraje roku využil příležitost. Společně s olomouckým hejtmanem Ladislavem Oklešťkem navštívil kromě fakultní nemocnice i prostějovskou radnici, společnost Farmak, projednal výstavbu lokálních silnic a obchvatů, předal nové vozy hasičům a v obchodním domě Šantovka na sklonku dne i pokřtil novou hejtmanovu knihu.

Premiérovy návštěvy mají přitom jedno společné – jako jediný z manažerů, se kterými během celého dne jedná za zavřenými dveřmi, umí výsledky expertních schůzek prodat. Zatímco ostatní vedle něj působí dojmy „těch druhých“, těžkopádných figur starých struktur, které „dostávají miliardy“, ale neumějí s nimi účelně hospodařit, Babiš nepoužívá úřednické výrazy, je stručný, vtipkuje a „prostě to zařídí“.

Hejtman, ředitel nemocnice i ministr Adam Vojtěch to dobře věděli už to ráno, které společně strávili v zasedací místnosti před zaměstnanci fakultní nemocnice. I za cenu toho, že vedle premiéra působili rozpačitým dojmem těch, kvůli kterým to doteď nefunguje.

Že má olomoucká nemocnice problém s nedostatkem zdravotních sester? „To je problém pana ředitele,“ poklepává například za smíchu sedících zaměstnanců Babiš přátelsky na rameno ředitele Romana Havlíka. „Ten si to tady musí řešit. Nebo mi řekněte, co po mně chcete. Dejte mi úkol.“

Jak se bude nakládat se vzniklými rezervami na účtech státních pojišťoven? „Tak to je náš spor s ministrem Vojtěchem,“ ukáže Babiš na vedle sedícího ministra, který jen tiše hledí do stolu. „Já mu pořád říkám, ať si na pojištěnce bere z rezerv a na investice ode mě dostane peníze z rozpočtu.“

Existuje mnoho lidí, kteří uzavřená jednání s Babišem kritizují – nelíbí se jim způsob, jakým s nimi komunikuje. Ani to, že schůzky podle nich nejvíce připomínají porady manažera a jeho podřízených. Ať už ale diskuze s odborníky za zavřenými dveřmi probíhají jakkoliv, Babiš vstupem před „obyčejné lidi“ odhaluje docela jinou tvář.

„Prachy na to už máte, ne? Já to jdu teď zatelefonovat Schillerové, může to být pro ředitele taková soutěž v rychlosti, no a už letos můžete začít bourat. Příští rok se začne stavět a já jsem spokojen,“ rozehrává před nimi show, která přítomné viditelně baví.

Trend je to viditelný po celém demokratickém světě. Podle politologů nastala doba únavy z klasické úřednické politiky, která má co do činění i se sociálními sítěmi. Ty totiž politiky voličům přibližují na jediný dotek v telefonu.

Pochopili to všichni populisté dnešní doby: ve Spojených státech impulzivní magnát Donald Trump, ve Velké Británii „šílenec“ Boris Johnson, na Ukrajině hvězda televizního sitcomu Volodymyr Zelenskyj.

„Podle německého spisovatele Dirka Kurbjuweita je tomu tak proto, že voliči i klauni jsou již znechuceni přehršlí politických rituálů, inscenovanými výstupy před kamerami a jejich pseudojazykem. Člověk v projevech politiků se už ztrácí a zjišťuje, že jejich řeči nemají vůbec nic společného s každodenní skutečností,“ popsal nedávno Českému rozhlasu publicista Karel Hvížďala.

Z konferenční místnosti nemocnice se tak lidé zpět do práce vraceli v uvolněné náladě. „Jak na nás působil? Super, určitě pozitivně. Mělo to spád, byl k nám lidský. Jestli to je tak, jak říká, tak mu fandím,“ pokukují po sobě oslovené zaměstnankyně.

Zvoleným publikem to nebylo. Stejně Babiš bodoval i na setkání se členy hasičského záchranného sboru, kde přítomné pobavil tím, že je na Moravě „děsně rád“. „V Praze proti mně Milion chvilek pořád chodí demonstrovat, někdy byste tam mohli přijet mě podpořit,“ vtipkoval před lidmi.

A na otázku, jestli se nezpomalí nebo nezastaví budoucí finanční toky do státních služeb, odpovídá ještě lakoničtěji: „Vy jste neposlouchal můj novoroční projev. Jsem tam mluvil patnáct minut. Máme skvělou budoucnost. To nás někdo těmi krizemi pořád jen straší.“

Hasiči se sice ještě na místě neshodli na tom, jestli je Babiš přesvědčil i k tomu, aby hnutí ANO podpořili v krajských volbách. Hejtman Okleštěk ale v závěru setkání prozradil účel jejich společné návštěvy: „Já jsem vám ho sem přijel tak trochu ukázat. Že je to živý člověk, že funguje. Teď vám moc děkujeme.“

Většina Babišových rozprav v sobě skrývá sdělení, že za chyby mohou ti druzí. Úřady, které jsou moc pomalé, lidé, kteří další postup blokují nebo politici, kteří získané peníze neumí využít. Že Babiš maká a ostatní lidé mu jen čas od času zbytečně překážejí v cestě, naznačoval i po jednání o dopravní infrastruktuře:

„Instituce dělají všechno pro to, abychom nestavěli. Třeba Přerov má z toho peklo, zeptejte se Dětí země, proč se nestaví dálnice. Ti lidi to mnohdy kritizují jen z plezíru. Nemají k tomu žádný důvod, jen ztěžovat životy čtyřem stům tisícům lidem.“

Ministr dopravy Vladimír Kremlík jeho slova jen občas umírňoval. „Je třeba umožnit, aby se rozhodovalo bezodkladně, zrychlit v rozhodování soudy, instituce, přeskočit to tak, aby se to dál neodkládalo,“ vyjmenovával novinářům.

„I tady je ale důležitý Národní investiční plán, v něm je 77 procent infrastruktury,“ odkazuje Babiš nakonec na seznam, který se svým kabinetem před pár týdny dokončil. A naznačil tak, že vláda sice zatím mnoho nových kilometrů dálnic pořád nedostavěla, v investičním plánu s nimi ale počítá. Proto, pokud je občané chtějí, musejí k tomu nejdříve přesvědčit „ekoteroristy“ z Dětí země – protože vláda v tom má ruce čisté.

Národní investiční plán, který jeho kritici označují spíše za „seznam zbožných přání“, se na všech setkáních zmiňoval ještě mnohokrát. Babiš ho uváděl v souvislosti se všemi strategickými projekty nejen v Olomouckém kraji. S materiály se seznámil hejtman a vycházel z nich i prostějovský primátor. Ten nakonec vyjádřil snahu zapracovat do něj ještě stavbu prostějovského stadionu za dalších 160 milionů.

Že na všechny v něm zmíněné projekty nejspíš nebudou peníze, dříve vláda sama přiznala. Argumentovala ale tím, že je třeba mít alespoň vizi. To pochopil i hejtman a na středeční večer v olomoucké galerii Šantovka uspořádal veřejný křest nové knihy. Po vzoru Babišova předvolebního svazku „O čem sním, když náhodou spím“ vydal brožuru představ o lepším kraji.

„Já jsem knihu od pana hejtmana dostal a slíbil jsem, že si ji přečtu o Vánocích, ale nestihl jsem to. Je ale dobře, že ji napsal, překvapil mě s ní,“ promlouval Babiš v podvečer na umělém pódiu k davům, které se k němu mezitím přiblížily.

Jestli „Velké vize v malé knize“ čtenáře ohromí svým obsahem, ukáže budoucnost. K marketingovému úspěchu jí ale nechybí nic. Je zdarma, je k dispozici a navíc s možností zajistit si podpis přímo od jejího patrona, samotného předsedy vlády. Ten se na autogramiádě s návštěvníky do večera fotografoval.

„Politici by za sebou měli něco nechat, nedělat jenom řeči a projevy,“ opakoval lidem v diskuzích Babiš. Jak s ním drží krok opozice, ukážou volby. Klíčem jejího úspěchu ale bude přijít na to, že úřednická politika z billboardů už je nevyhrává, teď zemi vládnou popové hvězdy.