Odměny pro zdravotníky? Jsme skeptičtí, říká pracovník z „covidária“ na Bulovce

Nestíháte číst? Poslechněte si audioverzi rozhovoru.

Od práce záchranáře jste skoro rok odpočíval. Jaké to bylo sahat po takové pauze zase na pacienty?

Úplně skvělé, kontakt s lidmi mám rád. A sesterská práce je podle mě hrozně prima. A jak jsem všude říkal, že mi ta práce nechyběla, tak když jsem si poprvé zase sáhl na pacienta, tak to bylo skvělé.

Vy jste se staral o pacienty s nemocí covid-19, jak říkáte, v covidáriu na Bulovce. Čemu jste tak říkali?

Covidárium je oddělení, které je vyhrazené v podstatě jenom pro covid pozitivní pacienty. Ať už je to standardní oddělení, kde pacienti nejsou v tak těžkém stavu, anebo anesteziologicko-resuscitační oddělení, což byl náš případ. Tam jsou pacienti na umělé plicní ventilaci.

Bulovka je jedno z center, kam se pacienti s covid-19 sdružovali, má obrovskou infekční kliniku. Jak vytížení jste tam vy zdravotníci byli?

Vytížení jsme byli hodně, protože těch covidárií na Bulovce je několik, na několika různých klinikách. A provoz byl extrémně náročný, hlavně dodržovat všechny hygienické postupy. Covidárium je vždycky rozdělené na tzv. čistou a špinavou část. A přecházet mezi dvěma částmi, abychom si tam nezavlekli infekci, bylo docela náročné. Ale Bulovka tohle zvládla skvěle. A ochranných pomůcek jsme měli dost.

Co na té koronavýstroji bylo nejhorší?

Nejhorší asi bylo, že se v tom notně potíte. Je to celkem neprodyšné, celotělové.

Proč tomu obleku říkáte atombordel?

Tradičně se tomu tak říká, žádný hlubší význam to nemá. A je to hodně neprodyšné, je to celotělové. Pak ještě máte čepec, k tomu respirátor, dvoje rukavice. Je to hodně potivé.

Kolikrát denně jste se z toho vysvlékal a pak to zase oblékal?

My jsme to měli rozdělené tak, že jsme byli tři hodiny u pacientů a tři hodiny jsme měli „voraz“, takže jste se do toho převlékala a svlékala dvakrát.

Říkáte, že ochranných pomůcek jste měli dost. Takže jste si mohli dovolit i ten luxus, že jste si přes den měnili respirátory?

Respirátory jsme používali celou směnu. Měli jsme je na obličeji vlastně jen polovinu čistého času směny. Ale ten atombordel a všechny ty chirurgické čepce a jednorázové roušky a rukavice samozřejmě šly okamžitě do koše.

Dokázal byste popsat, jak se vyvíjel váš vztah k tomu viru? Protože řada lidí v Česku se epidemii v Číně na začátku usmívala, pak když se k nám dostaly zprávy z Itálie, spoustu lidí naopak zachvátil velký strach, který vystřídala až taková lehkovážnost. Jak jste to měl vy?

Já jsem to měl v podstatě tak, jak to popisujete. Když to bylo v Číně, tak jsem se o to vůbec nezajímal. Začalo mě to zajímat, až když to bylo v Itálii opravdu vážné a začaly přicházet zprávy o tom, jak tam ve zvýšené míře umírají zdravotníci. Pak samozřejmě ta profláklá kolona vojenských náklaďáků, které odvážely těla, protože lokální patologie už to nestíhaly. Pak jsem nabyl dojmu, že to bude asi opravdu vážné. A když se to potom začalo šířit sem, tak už jsem v podstatě nějak směřoval do zdravotnictví, abych mohl pomoci.

Takže Itálie byla ten impulz, kvůli kterému jste se znovu přihlásil do služby?

Rozhodně. Když to bylo v Číně, nijak jsem to nesledoval, spíš jsem se tomu tak usmíval. A vážně jsem to vzal až ve chvíli, kdy začala hořet Itálie. Když jsem si potom zpětně hledal informace z Číny, tak tedy musím říct, že jsem to zle podcenil. Protože i tam to odnesli zdravotníci v extrémní míře.

A doléhala ta tíživá atmosféra z Itálie i na zdravotnický personál v Česku?

Určitě v nějaké míře ano, je otázka, v jaké. Někteří lidé vyloženě panikařili. Na druhou stranu ta opatření, která jsme tady zavedli, byla násobně lepší než v Itálii. Od začátku byla naděje, že u nás to tak strašné jako v Itálii nebude. A ta se naštěstí potvrdila.

Vy osobně jste se bál, že se nakazíte?

Já jsem se nebál, poněvadž jsem mladý a zdravý. Říkal jsem si, že pokud to chytím, tak to bude ta dvoudenní rýma.

A co když začali padat první zdravotníci? Protože covidem-19 se v Česku nakazilo přes 340 z nich.

Já některé znám a ten průběh u nich byl relativně lehký. Nikdo neskončil na našem oddělení nebo na oddělení našeho typu, nikdo musel být na umělé plicní ventilaci. Nakažení zdravotníci, které znám, to všichni zvládli v klidu.

Čekáte za to nasazení během pandemie nějakou extra finanční odměnu?

Já už jsem dostal první výplatu, ale ještě nemám výplatní pásku, takže nevím, jaká část výdělku jsou odměny. Nicméně nějaké tam asi jsou, protože ta částka je relativně vysoká. Takže odměny asi dostáváme, ještě nějaké asi dostaneme. Pokud vím, tak na záchrance zatím odměny nedostali, aspoň na té pražské, ale očekávají je v květnové výplatě. Takže uvidíme, jak to s nimi bude.

Na doporučení ministra zdravotnictví měly státní nemocnice přidat zdravotníkům od stovky od pětistovky na hodinu, ti v odběrových stanech až 1500 za hodinu, to vám přijde odpovídající?

Já teda upřímně vůbec nechápu, proč jsou výrazně víc odměněná místa, kde se dělaly náběry. Naprosto nesnižuji jejich zásluhu a jejich rizikovost. Ale jste v dobrých ochranných pomůckách, velmi dobře chránění a chodí k vám lidé, kteří koronavirus buď mají, nebo nemají. Vy jim děláte jeden velmi jednoduchý úkon. Naproti tomu sestra na ARO, ta pracuje s pacienty, kteří to všichni mají. A ta péče je prostě velice složitá a obrovsky náročná. Takže nerozumím úplně tomu, proč by lidé z odběrových míst měli mít největší odměny. Ale upřímně vám říkám, že já bych o tom rozhodovat nechtěl. Musí to být složité.

Ptám se také pouze na váš subjektivní pohled člověka z praxe. Vy osobně byste tedy například sestry a lékaře z ARO ocenil víc?

Těžko se to hodnotí. Protože když řeknu lékaři a sestry na ARO, tak vyvstává otázka, co záchranky. Ale myslím, že záchranky a lidé na příjmech a přímo v covidáriích by asi měli mít největší odměny. Ale v jakém poměru by to mělo být, bych říct nedokázal.

Lenka Šnajdrová z webu Ošetřovatelství.info, napsala: „Zdravotníci mají dost zkušeností se sliby pana premiéra, takže byli spíš skeptičtí.“ Je skepse namístě? Jsou kolegové s odměnami spokojení, nebo spíš zklamaní?

Ty výplaty jsme ještě neřešili. Ale myslím, že skepse je namístě. A jak znám pana premiéra a tuhle vládu, tak myslím, že někdo odměny dostane. Ale rozhodně to nebude tak, jak o tom tahle vláda mluví, že je dostanou v podstatě všichni zdravotníci, kteří byli na akutních ambulancích nebo příjmech a záchrankách. Obávám se, že skepse je namístě.

Jak se díváte na to, že Ministerstvo zdravotnictví slíbilo odměny zdravotníkům ve státních nemocnicích, které pod něj spadají, a nikoliv v těch krajských, popřípadě soukromých?

Je to zvláštní. K těm soukromým bych se nerad vyjadřoval. Ale nemocnice krajská, nebo státní? To je jen hra slov. Obě jsou vlastně státní, měla by to platit státní správa. A je úplně jedno, jestli ministerstvo, nebo kraj. Stejně ve finále ty peníze rozděluje ministryně financí. Takže myslím, že by odměny měli dát tam i tam.

Není potom namístě se bát, že ti, kteří se na boji s covidem nepodíleli, tak o odměnu kvůli celkovému nedostatku peněz zase přijdou?

Nechtěl bych tomu šéfovat. Když tedy řekneme, že by si odměnu zasloužili lidé z covidárií, lékaři, sestřičky, sanitáři, že by si to zasloužili záchranáři, tak potom je další logická otázka, jestli by si ji náhodou nezasloužili i zdravotníci na všech akutních ambulancích, kam mohl kdykoliv přijít kdokoliv covid pozitivní. A navíc ti zdravotníci na obyčejné interní akutní ambulanci nebyli tak dobře chránění jako ti lidé v covidáriích nebo na odběrových místech a záchrankách. To by byl takový pytel peněz, že je to těžké.

Vy jste napsal do časopisu Heroine: „Jsem poučený a natrénovaný z první vlny tohohle shitu a tím pádem připravený na případnou vlnu druhou.“ V čem jsou na ni zdravotníci lépe připravení?

Jsme lépe připravení v mnoha ohledech. Už umí zacházet s ochrannými pomůckami, už si natrénovali, jaké to je dodržovat hygienická opatření mezi různými částmi oddělení. Také už máme za sebou některé pacienty covid pozitivní, takže už víme, jak ten klinický obraz zhruba vypadá.

Takže podle vás případnou druhou vlnu zvládnete lépe?

Já se bych nerad mýlil, ale myslím, že ji zvládneme v pohodě.