Článek
Wuchanská důchodkyně Čung Chan-neng zažila noční můru každého rodiče – přežila své dítě. Její syn je jednou z prvních wuchanských obětí koronaviru, který ve střední Číně začal v tichosti řádit na konci minulého roku. Čong Chan-neng se stejně jako další pozůstalí z Wu-chanu rozhodla ze smrti svého dítěte obvinit místní vládu.
První žalobní kolečko skončilo nepřekvapivě. Nejen prohrané soudní spory, další desítky pozůstalých čelí tlakům ze strany úřadů, aby si obvinění rozmyslely a stáhly je. Tlak je vyvíjen také na samotné právníky. Nemají lidem zapojeným do tohoto úsilí pomáhat.
Tyto rodiny jako viníky za smrt svých příbuzných obviňují vedení Wu-chanu a provinční vládu Chu-peje. V žalobách padají slovní spojení jako zatajování ohniska nákazy, neupozornění veřejnosti včas a zpochybnění správnosti reakce, která dle pozůstalých dovolila covidu-19 dostat se mimo kontrolu. Jenom ve Wu-chanu na covid-19 zemřelo 3 900 lidí. „Tady se říká, že je epidemie jako přírodní pohroma. Ale tyto vážné následky způsobil člověk a musíme zjistit, kdo za to může,“ řekla pro South China Morning Post 67letá Čung.
Hlasem rodin pozůstalých se dobrovolně stal Čang Chaj, kterému na koronavirus zemřel otec. U meziměstského lidového soudu ve Wu-chanu podal nejméně pět žalob. Žalobci požadují náhradu škody ve výši přibližně 2 milionů jüanů (asi 6 700 000 korun) a veřejnou omluvu. Soud však žaloby z blíže neurčených procesních důvodů zamítl, uvedl Jang Čang-čching, čínský aktivista, nyní žijící v USA. Jang v Číně koordinuje dvě desítky právníků, kteří těmto rodinám tajně poskytují právní poradenství. Odmítnutí žalob v záležitosti wuchanských pozůstalých proběhlo jen prostřednictvím prostého telefonátu, nikoli oficiálními písemnými vysvětleními tak, jak to vyžaduje zákon. Zjevně proto, aby na papíře nezůstaly důkazy, domnívá se Jang. Zaměstnanci soudu ve Wu-chanu žádosti deníku o komentář odmítli.
Koronavirus, dnes už rozšířený do celého světa, se ve Wu-chanu objevil loni v prosinci. Městské úřady ale zpočátku dbaly na omezení šíření informací o nové nemoci mezi lidmi. Komunistická strana nadále bagatelizuje svou odpovědnost, dokonce zpochybňuje, že patogen pochází z Číny. K úspěchům s potlačením šíření nákazy mezi lidmi uvnitř země se však hrdě hlásí.
Minulý týden se v Pekingu konal velkolepý obřad, kde prezident Si Ťin-pching prohlásil, že národ obstál v „mimořádné a historické zkoušce“ díky rychlé a transparentní reakci. Paní Čung to však vidí trochu jinak.
Přestože se na konci ledna nákaza Wu-chanem rychle šířila, úředníci nebili na poplach a tvářili se, že je situace pod kontrolou nebo že problém ani neexistuje. Ještě s blížícími se oslavami čínského lunárního roku Čung a její syn Pcheng Ji, 39letý učitel na základní škole, nakupovali v obchodních centrech. Miliony lidí tou dobou Wu-chan opustily a rozjely se do celého světa oslavovat s rodinou. „Netušili jsme, že jsou třeba dopravní prostředky plné viru. Chodili jsme ven každý den, mnohdy bez roušek,“ popisuje paní Čung.
Ona i její syn onemocněli po uzavření Wu-chanu 24. ledna. Zatímco se ona brzy vzpamatovala, stav jejího syna se zhoršoval. Začali se obávat i manžel paní Čung, žena Pcheng Jiho a jeho sedmiletá dcera. Následující dva týdny strávili jízdami po přeplněných nemocnicích a prosili, aby byl Pcheng Ji vyšetřen. Kvůli nedostatku testovacích souprav se nemohl prokázat pozitivním testem, což v nemocnici znamenalo automaticky jízdenku domů bez vyšetření. Nakonec ho přijali 6. února, což byl poslední den, kdy rodina Pchenga viděla živého. O dva týdny později zemřel napojený na plicní ventilátor. „Musel se hrozně bát, bez rodiny kolem sebe musel být nešťastný. Nedokážu si představit, jak musel být smutný,“ popisuje jeho matka.
Čang Chaj zase věří, že se jeho otec nakazil přímo ve wuchanské nemocnici během léčby jeho známého. Nyní se ho kvůli snahám o prosazení spravedlnosti pro pozůstalé snaží úřady zdiskreditovat, tvrdí. Jeho účty na sociálních sítích jsou zablokované. Jeho snahy podkopávají také rozšířené dezinformace, jež tvrdí, že právníci chtějí rodiny podvést. Do chatovacích skupin se infiltruje policie a zastrašuje lidi, říká Čang, který viní wuchanskou vládu. „Kdyby se někdo dozvěděl, že jsme s žalobou uspěli, určitě by se o to pokusili další.“
Na žádost o komentář neodpověděla deníku ani wuchanská vláda. Pozůstalí se shlukují v různých chatovacích skupinách, ale mnozí mají obavy se otevřeně vyjadřovat a vůbec začít aktivně jednat. Po zamítnutí žaloby ve Wu-chanu se Čang Chaj odvolal u provinčního soudu. Totéž plánuje i důchodkyně Čung. Aktivista Jang věří, že by čínská vláda mohla některé požadavky rodin splnit, ale v naprosté tichosti. Veřejná omluva je nemyslitelná. Všichni tito pozůstalí jsou ochotni dovolávat se až do Pekingu bez ohledu na osobní rizika. „Mou motivací je můj otec,“ dodává Čang.
