Článek
Zkraje tohoto týdne se před soud dostal případ, v němž jsou manželé patřící ke společenské většině obžalováni z napadení několika romských dětí.
Případ má velmi podobný začátek jako loňská bitka na koupališti v Dubí na Teplicku, v němž je naopak za útok obžalováno několik Romů – začal sporem mezi dětmi, do něhož se ostře vložili dospělí, v jejichž přístupu k situaci se projevilo panující napětí mezi většinou a minoritou.
Podle politologa Jana Charváta, odborníka na politický extremismus, tyto případy nenaznačují, že by se situace v soužití Romů s většinou dramatizovala. A to přesto, že ani v jednom z případů nefigurují osoby, které by patřily k extremistické scéně.
„V České republice se dlouhodobě vžila představa, že jsou tady extremisté, kteří páchají trestnou činnost s extremistickým podtextem a sleduje je Ministerstvo vnitra a potom normální lidé. Ministerstvo vnitra se toho drželo, ale dneska už je takový koncept neudržitelný, a to i z pohledu vnitra, které ho proto opouští, respektive postupně doplňuje konceptem hate crime (předsudečné nenávisti),“ říká Jan Charvát, autor řady publikací o extremismu.
„My už dlouhodobě víme, že část trestné činnosti směřující proti minoritám vůbec nedělali lidé z extremistických skupin, ale úplně normální, běžní lidé, kteří nebyli součástí žádné extremistické organizace, takže je vnitro nesledovalo. Navíc potom nesledovalo ani ty případy. Dnes nevidíme, že by se něco zásadně měnilo, je to pořád stejné, ale uvědomili jsme si, že náš pohled je chybný, a teď se to s plnou jednoznačností projevuje, prokazuje. Nezmizeli ani neonacisté, jenom zmizely jejich organizace, rozložily se struktury, které je k něčemu vedly, mobilizovaly. Díky tomu jsou demobilizovaní, nefunkční, a pokud dochází k těm útokům, tak je za nimi většinou standardní většinová společnost.“
Jakou roli v tom hrají politici, kteří inklinují k populistickým postojům?
„Obecně u nás stejně jako v cizině platí, že v momentě, kdy nastupuje, řekněme, populistická vlna, a to taková, která pracuje s představou etnické nebo jakékoliv jiné výlučnosti, tak obecně vzato tyto nálady ve společnosti posilují. Řada normálních lidí, kteří nejsou napojení na nějaké konkrétní skupiny, to pochopí jako legitimizaci všeho možného, včetně násilí. Vidíme, že to k nárůstu násilí vede.“
Mediálně známé byly případy konfliktů a protiromských pochodů v letech 2011 až 2013. V posledních letech se objevily nové případy, konkrétně v roce 2018 na koupališti v Dubí nebo letos ve Dvorcích na Bruntálsku či v Lipníku nad Bečvou. Přibývá konfliktů mezi Romy a většinovou společností, nebo je to zkresleno zájmem médií?
„V letech 2011 až 2013 tu na jedné straně byly dopady ekonomické krize a na druhé straně ještě nepřišla krize migrační. V momentě, kdy přijde, se o Romech úplně přestane mluvit. A tím, jak slábne narativ spojený s migrační krizí, se zase začínají vracet věci, které se týkají Romů. Nedokážu říct, že nebyly žádné konflikty, myslím si, že byly, ale nebyla jim věnovaná taková pozornost, protože tématem byli primárně uprchlíci nebo záležitosti spojené s islámem. Tím, že už tohle téma netáhne, tak bude ve společnosti více rezonovat téma Romů.“
Průzkum společnosti CVVM z dubna letošního roku ukázal, že ve společnosti stoupla nenávist k Arabům na úkor nenávisti k Romům.
„Nenávist vůči Arabům a Romům je u nás poměrně dlouhá a stabilní, objevuje se to i v této kombinaci. Nicméně téma Arabů bylo vždycky takové spíše hypotetické. Existovali tady, ale byla to záležitost třeba Teplic. S migrační krizí se přestalo mluvit o Arabech, je to komunikované jako problém islámu, muslimů a uprchlíků, u kterých si ale většina lidí představí právě Araby. Když se podíváte na lidi, kteří tento narativ vytvářejí, tak jim tyto pojmy často splývají, oni je používají naprosto záměnně a lidé je úplně stejně i chápou.“
Je dnes více lidí, kteří jsou schopni sáhnout k násilí?
„Počet lidí, kteří jsou ochotní sáhnout k násilí, je dlouhodobě spíš konstantní. Myslím, že je tam posun, ale jenom velmi malý. Teď po migrační krizi a po velkém debatním prostoru, který tato témata opanovala, se to mírně zvýšilo, ale nemyslím si, že zásadně. Spousta těch věcí se děje pořád, ale pozornost na ně není upřena.“
Jakou roli může těchto náladách hrát například to, že je na Hradě vyznamenán aktér konfliktu mezi Romy a lidmi z majority, jsou v něm zcela protichůdná svědectví a ještě nebyl soudně uzavřen?
„Nemyslím si, že by to mělo zásadní vliv na agresivitu, protože zrovna tahle konkrétní věc se trošičku utopila ve všech možných ostatních debatách. Vnímám to jako velmi problematický signál, ale není první a asi není ani poslední. Přesně zapadá do toho, co pan prezident dělá, zcela evidentně jeho snahou je provokovat lidi, které pokládá za své nepřátele nebo oponenty.“
