Článek
„Hele, potkal jsem tady tři nebo čtyři posly, mezitím mi volal číslo jedna, mně je všechno jasné. Nebo je něco nového?“
„Mám tam jen klasiku, nic jiného tam není.“
„Je mi to úplně jasné, povolení zabíjet.“
Ne, to nejsou úryvky ze scénáře nového filmového dobrodružství Jamese Bonda. Takhle šifrovaně se debatuje v českém fotbalovém zákulisí. A pak se podle toho na trávníku i koná. Svým způsobem i popravuje. To když sudí svými chybnými verdikty záměrně pomáhá jednomu z týmů. A to nikoliv zadarmo.
Reportér Seznam Zpráv měl možnost nahlédnout do policejních dokumentů spojených s vyšetřováním kauzy fotbalového superšíbra Romana Berbra a jeho společníků. O fotbalovém zákulisí prozrazují mnohé. To, o čem se léta spekulovalo, je tu najednou černé na bílém.
Pro ilustraci toho, jak celý systém fungoval, odvyprávějme dnes příběh loňského zmanipulovaného zápasu mezi Živanicemi a Slavojem Vyšehrad (1:2). Policie si duel spojuje s nejméně stotisícovým úplatkem, který měl napomoci vítězství hostí, usilujících tehdy o postup do druhé ligy.
Vyloučili toho, co si stěžoval. Místo toho, co vše řídil
Živanice najdete na Pardubicku, pár kilometrů od Lázní Bohdaneč. Na místním fotbalovém stadionku tu hrají třetí nejvyšší soutěž, takzvanou Českou fotbalovou ligu (ČFL).
A byl to právě šéf živanického klubu Petr Špaček, kdo už na podzim 2018 veřejně ostře zkritizoval poměry v soutěži. Zaměřil se přitom hlavně na rozhodčí, kteří podle něj zápasy řídí podle klíče „platící–neplatící družstvo“.
Tak přines důkazy. Nemáš? Tak už o tom do médií nikdy nemluv, vzkázali mu ze Strahova šéfové fotbalové asociace. Když to odmítl, vyloučil výkonný výbor Petra Špačka z řad Fotbalové asociace ČR.
Kdyby se Martin Malík, předseda asociace, pustil místo toho do vyšetřování, neodhalil by buď nic, anebo pravdu. Tu nastínilo policejní vyšetřování. Z něj vyplývá, že přesně to, co Špaček kritizoval, řídil osobně a hlavně zcela bezskrupulózně místopředseda asociace Roman Berbr.
Za pomoci informací z policejního usnesení, které reportér Seznam Zpráv viděl, můžeme předestřít příběh zápasu Sokol Živanice – Slavoj Vyšehrad, který se hrál 1. června 2019 a hosté v něm vyhráli 2:1. Jejich tehdejší sportovní ředitel Roman Rogoz pro to udělal o hodně víc, než by bylo zdrávo. A Berbr mu v tom intenzivně pomáhal.
Chcete vědět, jak se manipuluje zápas? Nejdřív na to potřebujete dostat na hřiště rozhodčího, co vám půjde na ruku. S výměnou původně nominovaných sudích neměl aparát asociace nejmenší problémy, protože povel k tomu vydal osobně superboss Berbr, v užívané hantýrce, kterou zachytily odposlechy, muž číslo 1.
Důležitým bodem celé této konkrétní operace je pak podle policie předání nejméně stotisícového úplatku rozhodčímu, a to prostřednictvím zaměstnance fotbalové asociace. Pokud by se i tohle jednoznačně prokázalo, nejspíš už by označení FAČR coby zločinecké organizace nebylo úplně od věci.
„Pojedeš do Živanic za synáčkem”
Ale pojďme si ten příběh odvyprávět detailně a pěkně postupně. Pomalu končí soutěžní ročník 2018/19 a Slavoj Vyšehrad bojuje zejména s Olympií Radotín o postup z ČFL do druhé ligy. Každý bod se hodí. Zápas v Živanicích se sice hraje až 1. června. Ale dvojice Berbr–Rogoz řeší situaci nejméně od 8. května. Nepracovali nahodile, ale promyšleně, cílevědomě a v předstihu.
Ti dva si říkali taťko a synku, tvořili spolu sehraný tým, který si uměl vyhovět. Takže když Rogozův Vyšehrad potřeboval body jako sůl, Berbr zasáhl a do Živanic nasměroval delegaci Roberta Hájka. To byl chlapík, o kterém se dalo mluvit jako o důležité součástce tohoto gangu. Na jižní Moravě, ze které Hájek pochází, už byl natolik „profláknutý“, a to nejen svými těsnými vazbami na Berbra, že ho z moravských rozhodcovských listin nemilosrdně vyškrtli.
Navíc se Hájek už předtím „pakoval“ pro ztrátu důvěry i z listiny pro I. a II. ligu, z ní ho vymazal polský expert Michal Listkiewicz.
A tak po exkomunikaci z ligy i z Moravy nezbylo Hájkovi, chlapíkovi z Rajhradic u Brna, než aby pískal Českou fotbalovou ligu a české divize.
K dokreslení všeho je dobré vědět, že Robert Hájek je policista, instruktor Školního policejního střediska v Brně. Nedávno byl kvůli tomu, že patří mezi obviněné v Berbrově kauze, dočasně postaven mimo službu.
Na kalendáři byl lístek s datem 8. května 2019, když rozhodčímu Hájkovi zazvonil mobil. Volal Berbr a tři týdny před utkáním mu oznámil, že pojede zase do Živanic za synáčkem. Tak mluvil o Romanu Rogozovi, bylo tedy jasné, že jde o zápas s Vyšehradem. Deset minut nato volal Hájkovi ve stejné věci i Rogoz.
Zdůrazněme, že ani funkce místopředsedy asociace neopravňovala Romana Berbra k tomu, aby rozhodoval, kde kdo bude pískat. Přesto se do toho „montoval“ s naprosto suverénní vehemencí. A nenarážel ani na ten nejmenší odpor.
Uteklo pět dní. A hlavní rozhodčí Hájek nadiktoval Rogozovi, sportovnímu řediteli Vyšehradu, jaké by chtěl mít na utkání v Živanicích asistenty. Konkrétně Lukáše Raplíka a Gabrielu Hanákovou. Rogoz odpoví, že to ve středu zařídí.
Provádět takové objednávky přes klubové funkcionáře by mělo být také naprosto nemyslitelné. Ale v téhle partě šlo všechno.
„Třeba do p*dele, to mi je jedno”
Rogoz řekl, že to ve středu zařídí. Nejspíš u Berbra. Protože právě ve středu 15. května 2019 volá Roman Berbr sekretáři komise rozhodčích při Řídící komisi Čechy Václavu Kohoutovi. To je člověk, který rozepisuje, kteří rozhodčí kam pojedou pískat. Tedy na úrovni ČFL a českých divizí.
Ani Roman Berbr by mu do toho mluvit neměl. Ale mluvil. A patrně ne poprvé. Na zápas Živanice–Vyšehrad mu nadiktoval: „Tam udělej Hájek, Raplík a tu holku.“
Kohout to poslušně přepíše. „Tu holku“ si správně přeloží jako Hanákovou. A do telefonu přemítá, kam poslat trojici Hocek, Vnuk, Radina, která byla do Živanic nominovaná původně. Přijde s nápadem poslat je na duel Radotín–Štěchovice. „Třeba do p*dele, to mi je jedno,“ nechá tentokrát místopředseda FAČR Roman Berbr pracovníkovi strahovského aparátu prostor k jeho kreativitě.
Rozhodčí Robert Hájek na archivním snímku ještě z dob jeho prvoligové kariéry. V roce 2008 řídil utkání Teplice–Žižkov.
Už se pomalu schyluje k zápasu. A Roman Rogoz cítí potřebu pochlubit se lidem kolem sebe, že je na zápas v Živanicích dobře připraven. Svému klubovému šéfovi Jaroslavu Klímovi, který je majitelem Slavoje Vyšehrad, do telefonu sděluje až skoro pateticky: „A teď soustřeďme veškerý náš um, znalosti, dovednosti, kamarády a všechno. Už na tom pracuju, abychom to v Živanicích zvládli.“ A dodá: „Něco se mi tam povedlo.“ Patrně tím myslí nominaci spřízněného sudího Roberta Hájka.
Dva dny před inkriminovaným zápasem se Rogoz baví s dalším kumpánem, jedním z obviněných Michalem Káníkem. Ten se Rogoze zeptá, jestli to má v Živanicích „vyřešený“. Dozví se, že tam Rogoz má jen klasiku, „nic jiného tam není“. To si policejní vyšetřovatel vyložil tak, že podchycený sítí manipulátorů byl jen rozhodčí, nikoli hráči soupeřova týmu.
Atmosféra houstne. Den před zápasem, tedy 31. května 2019, přesně v 11.40, kontroluje „náčelník“ Berbr stav bojové pohotovosti mužstva, v tomto případě rozhodčího Roberta Hájka. „Máš formu?“ ptá se Berbr. Dočká se kladné odpovědi a také Hájkova dodatku: „Je mi to jasné, povolení zabíjet.“
Jak to přeložit? Snad tak, že si je rozhodčí Hájek vědom mandátu udělat na hřišti prostě cokoli, jen aby Vyšehrad vyhrál.
Komunikace pokračuje v 19.34 h, když sudí Hájek sděluje po telefonu Rogozovi: „Hele, potkal jsem tady 3 nebo 4 posly, mezitím mi volal číslo 1 (Berbr), mně je všechno jasné. Nebo je něco nového?“ Shodnou se, že si vše povědí raději osobně. A tak se ještě v den utkání, několik hodin před výkopem duelu, potkají tihle dva před pardubickým obchodním domem Globus.
„Nejsem žádný kurýr!”
Následuje utkání, ve kterém Vyšehrad vítězí v Živanicích 2:1. „Prakticky od první minuty bylo jasné, že rozhodčí pomáhá soupeři,“ vrací se k zápasu v trpké vzpomínce živanický šéf Petr Špaček. Jeho funkce nyní zní „čestný předseda“, statutárním zástupcem oddílu totiž být nesmí. Proč? Připomeňme, že ho předseda Martin Malík spolu s Berbrem vyloučili z FAČR. Veřejně si totiž stěžoval na výkony rozhodčích.
A slušelo by se teď nejspíš dodat: Na výkony podplacených rozhodčích. Protože další, velmi důležité dějství celého příběhu se začalo odvíjet pár dní po utkání, konkrétně 6. června 2019. Krátce po třinácté hodině toho dne volal Roman Rogoz na Strahov, sháněl sekretáře Řídící komise Čechy Jana Hořejšího.
To je člověk, který se jako pracovník fotbalové asociace stará o hladký chod soutěží na úrovni ČFL a českých divizí. A patří mezi nejbližší a nejvěrnější osoby kolem Romana Berbra.
Jan Hořejší (vpravo), sekretář Řídící komise Čechy, po boku svého guru Romana Berbra.
Rogoz po telefonu požádal Hořejšího, jestli by se u něj mohl zastavit. S tím, že by mu něco dal. Rogoz zmínil, že na něj raději chce počkat venku, před budovou FAČR. Hořejší odvětil, že tomu rozumí.
Rogoz nejspíš nechtěl, aby ho v budově asociace někdo s Hořejším viděl. Například při předávání úplatku.
Členové gangu do jisté míry opatrní byli. Dávali si podle všeho pozor, aby do telefonu nemluvili pokud možno o penězích a podobně. Jenže vše nasvědčuje tomu, že Roman Rogoz měl policejní odposlech, tedy štěnici, namontovanou ve svém autě.
Díky tomu mohl pak vyšetřovatel napsat později do dokumentace, že po telefonickém rozhovoru mezi Rogozem a Hořejším slyší šustění papírků a také Rogozův hlas, který počítá: „85, 90, 95, 100.“
Následně se Rogoz přemístí ke strahovské budově FAČR a volá Hořejšímu, že už je na místě.
A co se dělo dál? Na to se reportér Seznam Zpráv zeptal Jana Hořejšího. „Pan Rogoz měl nějakou obálku, nevím, co v ní bylo,“ říká zaměstnanec FAČR. „Chtěl po mně, abych tu obálku předal rozhodčímu Hájkovi. Ale to jsem odmítl. Nejsem žádný kurýr. To, co vám, jsem řekl i policii, když se mě na to ptali.“
Nutno zdůraznit, že jméno Jana Hořejšího na seznamu obviněných v berbrovské kauze nefiguruje. Nadále také na Strahově pro FAČR pracuje a stará se o Řídící komisi Čechy.
Jenže jeho výpověď se výrazně liší od toho, co je uvedeno v policejních dokumentech, jež odrážejí zjištění, které policie pomocí operativní techniky na Strahově 6. června loňského roku posbírala.
Podle policejního usnesení je na zvukové nahrávce, která je součástí spisu, Rogozův hlas, který říká, že chce, „aby to dal policajtovi Hájkovi“. A Hořejší odpovídá: „Jo, Hájkovi, on přijede, dobrý.“ To je tedy policejní verze příběhu.
Navíc je vysoce pravděpodobné, že se rozhodčí Hájek ještě toho dne, kolem půl páté odpoledne, na Strahově objevil. Z Hájkova mobilu se totiž tou dobou volalo Hořejšímu. A buňka mobilního operátora v tu chvíli zaměřila telefon v Diskařské ulici na Strahově, kousek od sídla FAČR.
Člověk asi nemusí být ani zkušeným čtenářem detektivek, aby ho napadlo, že si tedy Hájek nejspíš přijel k Hořejšímu pro peníze od Romana Rogoze. Jediné, co s tím nekoresponduje, je pochopitelně Hořejšího tvrzení, že není žádný kurýr a že žádnou obálku nepředával.
Ať už se tedy tehdy peníze předaly, nebo ne, příběh tím končí. Tedy skoro.
Jeho definitivní epilog přišel až o 16 měsíců později, kdy Romana Berbra, Romana Rogoze, Roberta Hájka či Michala Káníka, a spolu s nimi dalších 16 osob, navštívila policie a rozdala jim obvinění ze spáchání různých trestných činů, povětšinou korupčního charakteru.
Roman Berbr a Roman Rogoz jsou stále vyšetřováni vazebně, aby nemohli ovlivňovat další svědky. Berbr se vzdal svých funkcí ve fotbalové asociaci, Rogoz přišel o místo sportovního ředitele Slavoje Vyšehrad.
Případ dál řeší policie i fotbalová disciplinárka i etická komise.
Jen Petru Špačkovi, šéfovi živanického fotbalového klubu, se za vyloučení z FAČR, natož za příkoří, které berbrovský gang spáchal na jeho oddílu, dosud nikdo neomluvil. „Vůbec, ani náznakem,“ uzavírá Petr Špaček celou epopej.
