Hlavní obsah

Povinné testování ve školách je na hraně zákona, říkají právníci

Foto: Shutterstock.com

Ilustrační snímek.

Na jednu stranu je testování žáků logickým krokem, jak jim co nejrychleji umožnit, aby se mohli vrátit do lavic. Na tu druhou ale taková povinnost balancuje na hraně práva na zdraví a vzdělání.

Článek

„Jsem proti testování dětí ve školách, je to bolestivé a stresující, stačí, že musí celý den nosit roušky, které evidentně jsou k ničemu,“ odmítá testování svého čtrnáctiletého syna matka z Ústeckého kraje, ačkoliv by se nejednalo už o nepříjemný zákrok výtěrem z nosohltanu, ale pouze neinvazivní metodu.

Bez pravidelného testování se však žádný žák nemůže vrátit do školy. Takové jsou aspoň základní principy návrhu Ministerstva školství k obnovení prezenční výuky od třetích ročníků základních škol až po ty střední. Konkrétní strategii testování sice nyní zpracovává Ústřední krizový štáb pod vedením ministra vnitra Jana Hamáčka, předseda vládní ČSSD ale potvrdil, že testování povinné bude.

„Česko je zemí, která má minimálně v Evropě doma děti nejdéle. Naším cílem je tedy jejich návrat do škol zrealizovat. Nicméně musí probíhat bezpečně a za použití testů,“ popsal na tiskové konferenci Hamáček.

Na otázku, zda je taková povinnost vůbec právně vymahatelná, už ale konkrétně neodpověděl.

„Pokud ten systém má mít smysl, tak není možné do prezenčního studia pustit někoho, kdo je pozitivní,“ řekl pouze ministr vnitra.

Tak jednoduché to ale není. Alespoň z pohledu legislativy a odborníků na zdravotnické a školské právo, které Seznam Zprávy oslovily.

„Zaprvé je potřeba vyhnout se situaci, kdy by se používaly takové testy, které jsou zdravotnickými prostředky, a v režimu, kdy je může používat pouze zdravotnický pracovník, ale přitom by se tato činnost nepožadovala po zdravotnících, ale třeba po učitelích,“ říká právník Ondřej Dostál.

Povolení pro samoodběr antigenních testů musí teprve Ministerstvo zdravotnictví schválit, zatím to tak, jak předpokládá návrh Ministerstva školství, možné není.

Pedagogům ani nepedagogům ale stejně nemůže takovou práci nikdo nařídit, ačkoliv plán Ministerstva školství počítá s tím, že zaměstnanci škol budou minimálně na sebetestování studentů dohlížet.

„Školský zákon nic takového neupravuje. Otázka tak je, jak by vůbec mělo testování probíhat a zda se na něm mají například podílet pedagogové a nepedagogové. Oni to ale nemají v popisu práce a část z nich se na tom zkrátka odmítne podílet,“ popisuje advokát a odborník na školské právo Pavel Vank.

S tím se ale pojí minimálně ještě jeden problém – právě učitelé nebo jiní zaměstnanci školy budou nakládat s citlivou informací o tom, jestli je někdo covid pozitivní.

Testování? Jedině pokud je to důvodné

Základní otázka je ale prostá – je možné podmínit plnění školní docházky pravidelným testováním na koronavirus?

„Naráží tady na sebe na jedné straně právo na zdraví a na té druhé právo na vzdělání. Podmínka s testováním je důvodná jedině tehdy, pokud by bylo dáno, že je nezbytná a přiměřená pro ochranu veřejného zdraví. Zároveň to musí mít oporu v zákoně,“ přibližuje Dostál.

Připodobňuje to k jiným infekčním nemocem. Pokud je žákovi diagnostikována kupříkladu žloutenka, do školy také nemůže. Stejně tak se bez zákonem daného očkování dítě nesmí účastnit některých vzdělávacích aktivit, například školy v přírodě.

Na druhou stranu, pokud má žák například po prodělání koronaviru vysokou úroveň protilátek, neexistuje důvod, proč by měl podstupovat testování.

Testy padnou zase na ředitele

Z pohledu vymáhání testování bude ale situace nejproblematičtější pro ředitele. A opět je to možné připodobnit k dalšímu aktuálnímu sporu, a to nošení roušek. Pokud žák opatření nedodržuje, z právního hlediska je pro ředitele velmi těžké mu to nařídit nebo ho ze školy vykázat.

„Ředitelé jsou v nezáviděníhodné pozici. Mimořádné opatření jim nařizuje, aby zajistili ve škole nošení roušek, ale nemají žádný nástroj, jak to vymáhat. Podobné to může být i v případě testování, a z mého pohledu to tak bude právně na hraně,“ popisuje Vank.

Jedinou možností pro žáky, jejichž rodiče je nenechají otestovat, bude individuální vzdělávací plán. S pokračováním distanční výuky pro část dětí Ministerstvo školství nepočítá. Ani to ale není neprůstřelným řešením. Pro schválení takové možnosti je nutné splnit celou řadu podmínek. Rodič žáka na druhém stupni totiž musí mít například pro domácí vzdělávání vystudovanou minimálně vysokou školu, nebo sehnat zástupce, který tuto podmínku splní a bude garantovat výuku dítěte.

Doporučované