Článek
Letní povinnost testovat děti na táborech na koronavirus, případně prokazovat jejich očkování nebo imunitu z prodělané nemoci, byla v rozporu se zákonem, konstatoval zpětně Nejvyšší správní soud (NSS). Vyhověl tak stížnosti podané jménem chlapce, který se v červenci na táboře podroboval testování. Spornou část mimořádného opatření ministerstva zdravotnictví už NSS nemohl zrušit, protože v mezičase celé pozbylo platnost. ČTK to zjistila z úřední desky.
Děti se musely testovat při nástupu na tábor a poté v týdenních intervalech. NSS konstatoval nezákonnost stanovené povinnosti v podstatě jen proto, že ustanovení odkazovalo na jinou část předpisu, kterou soudci označili za nezákonnou už v září. Šlo o pasáž, která jako podmínky vstupu do některých uzavřených prostor nebo na hromadné akce stanovila očkování, negativní test nebo potvrzení o prodělané nemoci, avšak nikoliv laboratorně potvrzené protilátky proti covidu-19.
Pravidlo, které umožňuje určitou aktivitu, v tomto případě účast na táboře, jen za splnění podmínek, které soud už dříve označil za nezákonné, je automaticky také nezákonné, plyne z rozhodnutí NSS.
„Nezákonnost formálně oddělené, avšak materiálně neoddělitelné části pravidla způsobuje nezákonnost tohoto pravidla jako celku, neboť bez této části je pravidlo jako celek nadále nepoužitelné,“ napsali soudci.
V minulosti NSS opakovaně naznačil, že neuznávání laboratorně potvrzených protilátek lze hodnotit jako formu diskriminace. Očkovaní a vyléčení jsou zvýhodňovaní, přestože se u nich přítomnost protilátek jen předpokládá. Nelze však vyloučit, že se judikatura NSS změní. Aktuálně pokračuje u soudu jiné řízení, v němž se ministerstvo zdravotnictví snaží svůj přístup obhájit a poukazuje na to, že neexistuje vědecký konsensus o bezpečné hladině protilátek. Konala se už dvě veřejná jednání, verdikt by mohl padnout příští týden.
Přezkoumávání opatření ministerstva zdravotnictví je novou kompetencí NSS, která plyne z pandemického zákona. Soud přijal už desítky rozhodnutí, opakovaně ministerstvo kritizoval, nejčastěji za to, že opatření jsou nedostatečně odůvodněná, případně že nemají oporu v zákonech o ochraně veřejného zdraví ani v pandemickém zákoně.
