Článek
Polská veřejnoprávní média měla k ideálu veřejnoprávnosti vždycky dost daleko, po nástupu Kaczyńského k moci se ale změnila na takzvaná národní.
Po vyhlášení výjimečného stavu v prosinci 1981 se Poláci v půl osmé večer často procházeli před domem. Tohle gesto bylo odporem proti režimnímu zpravodajství v Televizním deníku. Téměř 40 let poté teď dostávají ze státní televize podobnou režimní masírku. Před domy už ale nechodí, maximálně přepnou.
Moderátoři v moderním studiu sice nemají vojenské uniformy, za miliardy přímo ze státního rozpočtu jdou ale každý den v agresivní propagandě ještě o kousek dál. Vychvalují vládu konzervativců, hledají vnitřního i vnějšího nepřítele strany a neustále dehonestují opozici.
O moc lépe než (oficiálně veřejnoprávní) Polská televize na tom není ani Polský rozhlas. Jeho stanice Trójka měla dlouhodobě pověst rádia pro náročnějšího posluchače, které hraje opravdu dobrou hudbu. Za komunismu byla Trójka takovým „okýnkem do světa“ a mimo hlavní proud. Zásadní ránu ale dostala stanice letos v květnu.
Vedení rozhlasu se znelíbilo, že v hitparádě Trójky vyhrála píseň kritizující Jarosława Kaczyńského. Pořadí písniček proto zmizelo z webu i z Facebooku a celá hitparáda se anulovala. Reakcí byly odchody osobností, které jsou s Trójkou spjaté i desítky let. Cenzuru pak potvrdily SMS zprávy, které nařizovaly píseň stáhnout z éteru.
Polská veřejnoprávní média měla k ideálu veřejnoprávnosti vždycky dost daleko, po nástupu Kaczyńského k moci se ale změnila na takzvaná národní. Parlamentní většina rychle zničila mediální rady, navolila své vlastní, začaly masivní vyhazovy, nucené odchody a do vedení i do vysílání se dosadili straničtí slouhové a aktivní poskoci.
Na tomhle martyriu se přeci jen dá najít jedna pozitivní věc. Nebyla to žádná plíživá změna, ale hurikán. Každý věděl, o co jde. Současná česká cesta je daleko plíživější, neznamená to ale, že je míň nebezpečná.
Až se v sedm večer budeme místo sledování Událostí procházet venku před domem a v rozhlase se budou anulovat hitparády, bude už o jednoho Xavera a Lipovskou pozdě.
