Poučená Evropa, senzační Japonci a favorité z jižní polokoule. Ostrá řež o ragbyový grál začíná

Anglie, Austrálie, Nový Zéland, Irsko, Francie, Wales, Jižní Afrika a Japonsko. Mezi osmičkou nejlepších týmů turnaje působí domácí Japonci jako zjevení. Počítalo se s nimi jako s týmem, proti kterému nebude jednoduché hrát. Svojí hrou měli soupeřům zatápět, ale že by vyhráli nabitou skupinu s Irskem a Skotskem? Před turnajem čiré šílenství, před čtvrtfinálovým kláním realita.

„Určitě jsou největším překvapením, jsem z nich úplně nadšený. Takové výsledky nečekal asi nikdo, mě ale ještě víc udivuje jejich hra. Svým stylem se hodně podobají All Blacks, já osobně říkám, že to je takové jejich béčko,“ říká bývalý český reprezentant a trenér Martin Kafka.

Hra v šílené rychlosti, balon i hráči neustále v pohybu a skvělá práce s prostorem. Přesně to zdobí Japonce, kteří na domácím šampionátu pobláznili celou zemi vycházejícího slunce. „Podle mě se na turnaji prezentují nejkreativnější hrou ze všech týmů. I z mé hráčské zkušenosti si pamatuji, že Japonci byli všechno možné, jen ne kreativní. Je tedy pravdou, že v našem sportu se o kreativitě jako takové moc mluvit nedá. Japonci sice netvoří nic nového, ale dokáží naprosto přesně aplikovat natrénované herní situace na konkrétní okamžiky v zápasu. Nedělají to roboticky, ale opravdu se dokáží úžasně přizpůsobit hernímu vývoji,“ myslí si Kafka, který svoji hráčskou kariéru končil v roce 2006 v japonském týmu Fukuoka Sanix Blues.

Japonsko může být navíc i nádherným příkladem pro reprezentace, které se chtějí vyrovnat nejužší ragbyové špičce. Když převzal po minulém světovém šampionátu tým trenér Jamie Joseph, byl často kritizován za to, že se snaží hrát jako Nový Zéland. Na to ale podle mnohých neměl tak kvalitní hráče. „Pokud chci uspět, musím se zkrátka pokoušet hrát současné moderní ragby. Joseph a jeho tým nyní dokazují, že to byla správná cesta. Když se totiž nebudete snažit pravidelně hrát v takové intenzitě a v takovém tempu, tak váš mozek nemá žádnou možnost se na to adaptovat při nejdůležitějších bitvách. A postupem času je vidět, že se Japonci dokáží vyrovnat nejlepším týmům světa i s takhle náročným stylem hry,“ vysvětluje Kafka.

Právě probíhající turnaj byl v průběhu poznamenán klimatickými podmínkami. Tajfun Hagibis odvál dva zápasy základních skupin mezi Novým Zélandem a Itálií a neodehrál se rovněž duel Anglie s Francií. Podle turnajových předpisů se zápasy nenahrazovaly a do tabulek byl všem čtyřem týmům započítán výsledek 0:0. „V takovém extrémním případě bylo rozumné, že šel sport trochu stranou, ovšem musíme říct, že i to nejlepší řešení bylo stále tím nejméně špatným. Sice se dva zápasy musely skrečovat, ale myslím si, že to bylo řešení, které celý turnaj ovlivnilo ze všech možných nejméně,“ přidává svůj názor Kafka.

Na posledním mistrovství světa v roce 2015 se do semifinále nepodíval ani jeden evropský tým. To tentokrát nehrozí a díky čtvrtfinálovému losu se mezi nejlepší kvarteto podívá minimálně jeden z dvojice Wales – Francie. „Poslední finále v roce 2015 mezi Novým Zélandem a Austrálií byla neuvěřitelná óda na ragby. Evropa totálně vybouchla a nestíhala v aspektu herní rychlosti. Týmy se snažily například zpomalovat hru ve skrumážích, což absolutně nefungovalo. Je patrné, že v Evropě proběhla určitá sebereflexe, svědčí o tom i například to, že se ve velké míře začali k národním týmům angažovat trenéři z jižní hemisféry. Změnil se i herní styl Evropanů, nejvíc to bylo určitě vidět u týmů z britských ostrovů. Naopak u Francie byl ten posun minimální a pro mě osobně zůstává hodně nečitelná,“ dodává Martin Kafka.

Podle sázkových kanceláří zůstává hlavním adeptem na zisk titulu mistrů světa Nový Zéland. Bývalá opora české reprezentace, která má na svém kontě mimo jiné také španělské a francouzské angažmá, si ale jméno vítěze tipnout netroufá. „Podle mě se do semifinále podívá Nový Zéland, Wales a Jižní Afrika. V souboji Austrálie a Anglie si absolutně netroufám tipovat, jak to dopadne. Osobně bych si přál finále All Blacks proti Walesu,“ uzavírá.