Potraviny budou zdražovat už pořád. Lidé musí přehodnotit priority

Nestíháte číst? Poslechněte si audioverzi rozhovoru.

Staly se čerstvá zelenina a ovoce luxusním zbožím?

Pakliže budete porovnávat současné ceny s cenami třeba před dvěma třemi lety, tak vlastně ano. Ale samozřejmě má to svoji logiku. Těch důvodů k tomu zdražení je celá řada.

Hlávku květáku jsem viděla dokonce až za 100 korun. Není takový růst cen až absurdní?

Je to samozřejmě trochu absurdní, ale je to dáno tím, že jsou to ceny dováženého zboží. Česká republika je v produkci zeleniny velmi málo soběstačná. Soběstačnost se pohybuje někde kolem hranice 30 % a loňská sklizeň z těch tuzemských zdrojů samozřejmě došla. Takže se musí vozit tyto produkty ze zahraničí. Tam je letos situace ještě komplikovanější v tom, že stejně jako u nás chybí sezonní pracovníci. Pěstování zeleniny je hodně náročné na rukodělné práce. Navíc je trochu nižší prostupnost hranic. Rostou mzdové náklady, zpřísňuje se legislativa. Zelenina a ovoce jsou drahé, drahé asi zůstanou. Přesto si myslím, že by to nemělo našeho spotřebitele odrazovat, protože jsou to zdravé produkty.

To se lehko řekne, kupujte ovoce a zeleninu, ale při těchto cenách mohou být pro určitou skupinu obyvatel téměř nedostupné. Zvlášť teď, kdy poptávka po vitaminech vystřelila nahoru. Citrony zdražily o 70 procent, jablka stojí 36 korun za kilo, kiwi je teď dražší o čtvrtinu. Tam jsou ty důvody zdražení jaké?

Ty důvody jsou pořád stejné, jenom se v současné době nakumulovaly. Navíc spotřebitelé začali zeleninu a ovoce víc nakupovat, čímž se rozpor mezi nabídkou a poptávkou ještě prohloubil. Já si myslím, že v současné době jsme na vrcholu toho cenového boomu těchto produktů. Na trh se dostává i naše domácí produkce. Ceny se stabilizují, možná dokonce v některých případech poklesnou.

To mluvíte třeba o červnu, kdy by ty ceny zeleniny měly poklesnout?

Mluvím už o květnu. V květnu jsou k mání tuzemské ředkvičky, které už v červnu nebudou. V červnu se začínají dostávat na trh naše jahody, začíná být v nabídce květák z tuzemské produkce. Myslím, že už na konci tohoto měsíce budou ceny asi stabilnější, možná částečně poklesnou. Jak to bude dál, uvidíme, pořád nám hrozí sucho. Zelenina se obvykle pěstuje pod širým nebem, ve sklenících můžeme i na tuzemském trhu pěstovat jenom některé komodity, například právě rajčata, okurky, ale brukvovitou zeleninu, zelí, saláty, květáky, to všechny pěstujeme na poli. Tam je důležité, aby zelenina byla dostatečným způsobem zavlažována, v České republice máme malý podíl tzv. kapkových závlah, které jednak šetří vodu, jednak vedou tu vodu přímo ke kořínkům rostlin. Hodně věcí musíme v soběstačnosti změnit, abychom nebyli tolik závislí na dovozech.

Předseda Potravinářské komory Miroslav Koberna řekl: „Kdo a jak donutí zemědělce, aby místo řepky a obilí na biopaliva nebo kukuřice do bioplynky chovali prasata a kuřata a pěstovali okurky nebo květák?“ Co by zemědělce donutilo pěstovat okurky a mrkev místo řepky?

Je to na spotřebitelích, je to na nás všech. Samozřejmě že zemědělci budou pěstovat takové komodity, které prodají a které neprodají se ztrátou, ale aspoň s minimálním ziskem. Pakliže český spotřebitel bude preferovat více českou produkci, a to jakoukoliv, odhlédněme od zeleniny a ovoce, tak samozřejmě naši zemědělci jsou schopni toho vyrobit více. Ale znova říkám, musí to prodat. Náš spotřebitel by měl být trošku větší patriot, nejít pouze po ceně, ale třeba například po čerstvosti. Protože je celkem logické, že když se potraviny nepřevážejí na velké vzdálenosti, tak jsou u spotřebitele dříve, a tím pádem budou čerstvější. Převoz potravin a zemědělských surovin navíc zatěžuje životní prostředí.

Je ale fér házet odpovědnost na českého spotřebitele? Neměl by pěstované plodiny nějak regulovat stát?

Regulovat určitě ne. Stát ovšem může vytvářet lepší podmínky pro ty naše pěstitele, ale nesmíme zapomínat ani na chovatele. Stát samozřejmě v tomto směru může udělat víc, než zatím dělá.

Co třeba?

Třeba u té zeleniny může podpořit investice do těch kapkových závlah. Naši pěstitelé také potřebují zásobit náš vlastní trh po delší dobu kalendářního roku. Jejich produkce zatím vystačí jen na několik měsíců. Takže musíme mít větší kapacitu skladů, kde je řízená atmosféra.

Proč se zemědělci uchylují k pěstování řepky? Mají zajištěný odbyt a je to nejsnazší plodina?

Je to poměrně snadné, to je pravda. Veškeré obiloviny, řepka a kukuřice jsou snadné na pěstování, ale samozřejmě závislé na počasí. Nicméně na tyto komodity nejsou, jak se často a mylně říká, speciální dotace. Speciální dotace jsou právě třeba na zeleninu, chmel, ovoce. Ale je potřeba spíš podpořit investice.

Česko má podle Eurostatu šesté nejlevnější potraviny v Evropské unii, takže to zdražení, které teď prožíváme, se podle vás dalo čekat i bez koronaviru?

Dalo se čekat i bez koronavirové krize. Česká republika měla dlouho potraviny levné. Ani nekopírovaly míru inflace, byly vlastně její brzdou. Dlouho se u nás nezdražovalo. Ale mezitím rostly náklady a byrokracie. A lidé mají v peněženkách, i když mnozí nebudou souhlasit, více peněz, protože se přece jen zvýšily všelijaké sociální dávky, důchody, mzdy.

Vy často říkáte, že Češi jsou na ceny potravin mimořádně citliví. Dokážete odhadnout, jak na současné zdražení potravin zareagují teď?

Samozřejmě se možná trochu sníží poptávka po nejdražších potravinách nebo nejdražších zemědělských produktech.

Jako je třeba právě ovoce a zelenina?

To by právě nebylo úplně nejšťastnější. Levněji je seženou přímo u zemědělců ve sklizni, celá řada z nich má malé prodejny. Zvlášť třeba teď o prázdninách se lidé budou pohybovat po naší zemi, do zahraničí jen tak někdo neodjede. To je jedna z cest, jak zkrátit ten dodavatelsko-odběratelský řetězec. Většině lidí ale nezbude nic jiného než kupovat dražší potraviny a zároveň by měli počítat s tím, že ceny potravin se nijak dramaticky snižovat nebudou. Budete-li hledět několik let dopředu, tak vlastně budou zdražovat pořád, i když asi ne tak skokově jako v současné době. Někteří budou muset přehodnotit priority. Spíš si koupí kvalitní a třeba dražší potravinu a budou muset oželet nějaký zbytný statek. Nebo budou kupovat v menším objemu, což je také řešení. Česká republika sice nepatří mezi země, kde se potravinami plýtvá, ale ty rezervy v tom, kolik toho nakupovat, tady pořád ještě jsou.

Během koronavirové krize se v Česku hodně peklo. Bylo to znát na cenách mouky, cukru nebo i toho často vzpomínaného droždí, které v regálech vysloveně nebylo?

Na droždí to bylo znát zejména tak, že nebylo. Jinak samozřejmě pekařina patří mezi oblasti zboží, které také podražily. A tam je těch důvodů víc. Zejména je to růst cen energií, rostlo vodné, stočné, ceny plynu, ceny elektřiny a mzdové náklady. Zvýšila se cena mouky. Celá řada klasických exportérů – například Rusko – deklarovala, že si nechají svoji úrodu doma pro vlastní potřebu.

Benzin naopak oproti energiím zlevňoval. Když benzin zdraží, tak zdražují i potraviny. Proč to opačně neplatí?

V tomto případě to neplatilo proto, že těch impulzů ke zdražení bylo víc než ke zlevnění. Historicky nízké ceny ropy ale nárůst cen vlastně brzdily. Kdyby se cena ropy držela na těch předchozích maximech, tak by míra toho zdražení byla vyšší. A v té pekařině se to hodně promítá. Protože pekařina je náročná na logistiku, obchody se chlebem a základním pečivem zaváží několikrát denně. A spotřeba pohonných hmot je tedy vysoká.