Článek
Na své cestě objevili více než osm tisíc fosilií, mezi nimi například i pyl pozemských rostlin. To podle Geralda Dickense z Riceovy univerzity v Houstonu dokazuje, že Zélandie nebyla vždy ponořená tak hluboko pod hladinou oceánu, jako je tomu v současnosti.
„Objev mikroskopických schránek organismů, které původně žily v teplých a mělkých vodách, dokazuje, že klima na Zélandii bylo v minulosti výrazně jiné než dnes,” uvedl Dickens v prohlášení po návratu z expedice.
Sedimenty budou vědci v následujících měsících zkoumat a věří, že jim pomohou odhalit, jak se pohybují tektonické desky či na jakém základě funguje klimatický systém.
Vědci se domnívají, že Zélandie mohla sloužit zvířatům při pohybu po jižním Tichomoří. Důležitou roli při zmizení kontinentu pod hladinu oceánu zároveň podle nich hrálo formování vulkanické oblasti v Tichém oceánu známé jako Ohnivý kruh.
Pevninská plocha, na které je i Nový Zéland nebo Nová Kaledonie, byla začátkem letošního roku označena jako nejnovější kontinent. Má totiž jasně zřetelné hranice: není zcela ponořena pod hladinou oceánu a ani není tenčí než mořské dno. Zélandie se rozkládá na ploše asi pěti milionů kilometrů čtverečních, a dokonce obsahuje i všechny tři druhy hornin: magmatické, sedimentární a metamorfované.
