Článek
Jakarta je podle Světového ekonomického fóra jedno z nejrychleji se potápějících měst na světě. Může za to neustále se zvyšující hladina moře a nadměrné čerpání podzemních vod. Jedním z řešení na záchranu jakartské populace je přestěhovat hlavní město na ostrov Borneo.
Prezident Joko Widodo nadhodil plán v parlamentu v polovině srpna.
Kvůli každoročnímu ponoru města v rozmezí mezi 1 až 15 centimetry je již polovina města pod úrovní hladiny moře, píše server BBC. Město stojí na bažinaté půdě, omývá ho Jávské moře a navíc jím protéká 13 řek. Na území Jakarty žije 30 milionů lidí. Město ale čistí pouze 2–4 procenta odpadních vod.
Novým hlavním městem Indonésie by měla být Palangkaraya na indonéské části ostrova Borneo. Přesun města zahrnující území o velikosti 30 až 40 tisíc hektarů, 900 000 domů a 1,5 milionů lidí by měl stát 33 miliard dolarů. V historii si přesuny hlavních měst prošel například Kazachstán, Myanmar, Bolívie nebo Nigérie.
Indonésie není jedinou zemí na světě, kterou trápí města potápějící se pod hladinu moří.
Z asijských měst je zvýšeným čerpáním podzemních vod ohrožený také Peking. Studie z roku 2016 dokazují, že se město na některých územích potápí až o 10 centimetrů ročně. Podzemní vody jsou pro Peking, jakožto pro vnitrozemské město, hlavním zdrojem vody. Vyčerpáním zásob, které se hromadily několik let, došlo k vysychání půdy a jejímu zhutnění. Město se tak začalo propadat.
Mezi potápějící se města patří i americký Houston. Ten se pomalu potápí už desítky let a stejně jako v případě Jakarty je na vině také přílišné čerpání podzemních vod. Podle výzkumu US Geological Survey se část území Harris County, do kterého spadá i Houston, od 20. let 20. století potopila o více než tři metry. Území ročně klesá o zhruba pět centimetrů a jeho rychlost se stále zvyšuje.
S pokusem vyřešit problém přišli zákonodárci už v roce 1975, kdy měli vymezením speciálního území zamezit odběru spodních vod. Problém ale přetrval kvůli soukromě vlastněným studnám a dodavatelům, kteří podzemní zásoby stále čerpají.
Na začátku 30. let byla třetina území New Orleans pod hladinou moře. Poté, co v roce 2005 zasáhl město hurikán Katrina, byla zaplavena polovina území. V případě New Orleans je problematické jeho vybudování na nezpevněné půdě blízko pobřeží. Město se tak každoročně potopí o centimetr.
Washington D.C. se podle studií má v následujících 100 letech propadnout o 15 centimetrů.
Na rozdíl od ostatních zmíněných měst ale Washington D.C. klesá z jiného důvodu. Město bylo vybudováno na území pozůstalém z poslední doby ledové. 1700 metrů vysoká ledová pokrývka tlačila zemi pod Chesapeakskou zátokou směrem vzhůru.
Když se pokrývka před tisíci lety roztavila, země se usadila zpět. Podle vědců se právě tato oblast postupně potápí, což je proces, který může trvat další tisíce let. Hladina v Chesapeakské zátoce navíc stále stoupá, což situaci v oblasti do budoucna může komplikovat.
Problém trápí i Afriku. Nigérijské největší město Lagos, které bylo vybudováno částečně na pevnině a částečně na ostrovech, je známé pro svůj velký výskyt jezer a časté záplavy. Jeho pobřeží navíc drolí eroze a zvyšující se hladiny moře v důsledku globálního oteplování jsou tak velkým nebezpečím pro celé město.
Studie už v roce 2012 odhalily, že kvůli nízkému pobřeží Nigérie by zvýšení hladiny od jednoho do tří metrů mohlo mít „katastrofické dopady na lidskou aktivitu v regionu“. Výzkumy z letošního roku tyto obavy doplnily. Do konce století by se hladina moře měla zvednout o dva metry.
