Článek
Jednotlivé vlny pandemie koronaviru, které od jara zasahují Českou republiku, mohou vyústit ve vlnu dluhovou – a to u lidí, kteří kvůli ekonomickým dopadům přestanou zvládat svoji finanční situaci.
Poslanecká sněmovna se ve středu na mimořádné schůzi měla věnovat dvěma klíčovým návrhům zákonů, které mají upravit podmínky zejména těch, kteří se dostali do dluhové pasti. Jenomže na hlasování dvou vládních návrhů se nedostalo, a to se velkým přičiněním poslanců za ANO.
Ti se totiž v úvodu mimořádné schůze a následně i v jejím závěru zdrželi hlasování, které by umožnilo pokračovat v projednávání i po 19. hodině.
Během dvouhodinového času, který tak navíc na projednávání zbyl, pak nejvíce řečnili opět právě poslanci za ANO – Zuzana Ožanová, Marek Novák, Patrik Nacher a Helena Válková.
Takto hlasovali poslanci před 19. hodinou o tom, jestli budou dále projednávat exekuční změny. Návrh neprošel i díky tomu, že se hnutí ANO zdrželo:
Jak se hlasovalo o tom, jestli se budou poslanci zabývat exekucemi i po 19. hodině.
„Ten, kdo zablokoval dokončení druhého čtení exekučního soudního řádu, bylo ANO. Nebyl jediný důvod, proč bychom tady nesetrvali ještě dvacet minut,“ kritizoval Marek Výborný (KDU-ČSL) vládní poslance.
„Snažíme se na program dostat dva vládní návrhy, o kterých premiér mluví, že jsou vládní prioritou. Ukazuje se, že prioritou je udržet lidi v otroctví,“ rozčiloval se po promarněné mimořádné schůzi Jan Farský (STAN).
Naopak Patrik Nacher zdůvodňoval to, že pro projednávání po 19. hodině nehlasoval, tím, že mu bylo vytýkáno, že během obecné rozpravy mluvil dlouze.
„Dostal jsem vynadáno, že tady dvacet minut mluvím, to se na mě nezlobte. To tady ještě nebylo,“ argumentoval Patrik Nacher.
Zašmodrchaná exekuční teritorialita
Obsahem mimořádné schůze přitom bylo v prvním čtení načíst vládní návrh insolvenčního zákona, který dobu nutnou pro oddlužení zkracuje z pěti na tři roky, a exekuční novelu, která má mimo jiné řešit velký počet předlužených lidí, kteří mají hned několik exekucí.
Změna exekučního prostředí patří mezi zákony, jejichž projednávání se v Poslanecké sněmovně dlouze protahuje.
Na kostru zákona, který se zabývá například tím, jaké kroky je nutné udělat ve chvíli, kdy zanikne exekutorský úřad, nebo tím, že se do praxe exekutora-koncipienta započítává i čerpaná dovolená, jsou totiž nabalené zásadní pozměňovací návrhy, které mohou mít dalekosáhlé důsledky pro celý systém exekucí.
Je to například pravidlo, že by jeden dlužník měl jednat pouze s jedním exekutorem, nebo přiřazování dlužníků exekutorům podle místní příslušnosti.
Zákon proti sobě staví zájmy dlužníků i věřitelů a v neposlední řadě velkých exekutorských úřadů.
Zástupci dlužníků by si přáli, aby se z exekučního systému odstranilo tržní prostředí a exekuce přiděloval nezávislý soud. Česká asociace věřitelů o exekuční novele mluví naopak tak, že zavádí pravidlo „čím víc dluhů naděláš, tím méně zaplatíš“.
A Exekutorská komora podporuje místní příslušnost soudních exekutorů na úrovni krajů, na druhou stranu ve svém prohlášení z minulého týdne dodala, že Poslanecké sněmovně „však zjevně chybí většinová vůle k prosazení úplné teritoriality exekutorů“, proto vítá alespoň snahu o zavedení takzvané nepravé místní příslušnosti, která by tak platila jen pro veřejnoprávní instituce.
