Článek
Začátkem dvacátého století byl příběh Dorotky u dětí stejně populární jako o století později třeba Harry Potter. „Děti v Dorotce viděly hrdinku. Vystupuje jako emancipované dítě. Dělá si, co chce, to se dětem líbilo,“ míní scenárista Pavel Trtílek.
Právě on je podepsaný pod představením, které aktuálně uvádí brněnské divadlo Radost. Režisérem Čaroděje ze země Oz je Michal Sopuch: „Je to poutavý velký příběh, plný fantazie.“
Hlavní hrdinka žije s tetou a strýcem v Kansasu, když ji odnese tornádo i s chaloupkou do čarovné země Oz. Tam potkává přátele a zažívá dobrodružnou cestu, na jejímž konci se vrací zpět domů do Kansasu. Ve své době byl příběh přímo rozvratný, protože Dorotka má daleko do pokorného poslušného dítka, které měli autoři tehdy v oblibě.
Proti pohádkovému románu amerického spisovatele L. F. Bauma rodiče dokonce protestovali. „Baum udělal tehdy něco nadčasového. Postavil do centra vyprávění postavu, která se chce rozhodovat sama,“ vysvětluje Trtílek. To je podle něj také důvodem, proč autor nedal Dorotce do příběhu rodiče, ale strýce a tetu. „Potřeboval Dorotku alespoň trochu vzdálit od té linie potomek-rodič a tím trochu otupět ten pocit, že jde o dítě, které se rozhoduje samo a dělá si věci po svém.“
Už dva roky po vydání knihy se příběh čarovné země Oz dostal na prkna amerických divadel. Šlo o velkolepý muzikál, ve kterém vystupovala i zvířata. „Dorotka má v knize psa Tota. V první muzikálové inscenaci toho psa nahradili krávou,“ připomíná Trtílek. A příběh se dočkal i mnohonásobného filmového zpracování. „Dokonce existuje dvaapadesátidílný seriál Čaroděj ze země Oz,“ dodal Trtílek.
Účelem příběhu je podle režiséra Sopucha jisté poselství. „Proč nám dětem vy dospělí tak málo věříte?“ táže se Dorotka v jedné z posledních replik příběhu. „Řekl bych, že je to takový vzkaz směrem k dospělým. Děti mají mnohdy zralejší názory než leckterý dospělý,“ řekl Sopuch.
Představení Čaroděj ze země Oz uvádí brněnská Radost u příležitosti sedmdesátého výročí založení divadla.
