Článek
Sněmovna ve čtvrtek bude probírat ústavní žalobu na prezidenta Miloše Zemana. Senátorský návrh, který popisuje několik skutků, kdy se hlava státu ocitla za hranou základního zákona země, ale nemá ve sněmovně dostatečnou podporu. A napínání ústavního pořádku neubírá prezidentovi na popularitě. Co by musel „provést“, aby jej opustili jeho sympatizanti? „Musel by například pohrdavě mluvit o lidech se sociálním statusem jeho voličů,“ míní politolog Tomáš Lebeda, který přednáší na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci a specializuje se na oblast voleb, volebních systémů a volebního chování.
Miloš Zeman má silnou podporu. Podle srpnového průzkumu agentury STEM mu věří 57 procent lidí, přičemž důvěru do něj vkládají hlavně starší lidé a voliči KSČM, SPD, hnutí ANO či sociální demokracie. Umíte si představit, že by nějaká kauza mohla prezidenta před jeho příznivci poškodit?
Musel by to být případ, kde bude velmi citlivě zasažená skupina jeho sympatizantů a voličů.
V minulosti se ale veřejnosti znepřátelil například aférou spojenou s „virózou” při ceremoniálu u korunovačních klenotů či kauzou spojenou s Jiřím Bradym… Něco podobného by dnes mohlo jeho voliče rozzlobit?
Muselo by se spíše provalit například to, že hovoří pohrdavě o lidech se sociálních statusem jeho voličů. Nebo že dělá věci, které jsou v naprostém rozporu se zájmy jeho voličů. Ale myslím, že něco takového se asi nestane.
To znamená, že kauza spojená s vyjádřením o možné abolici pro premiéra Andreje Babiše, pravděpodobně Miloši Zemanovi sympatizanty neubere…
Nemyslím si. Voliči Miloše Zemana jsou současně i sympatizanty Andreje Babiše. Jde jenom o to, jak prezident, potažmo i premiér Babiš v těchto věcech komunikují. A zatím se jim to vždycky dařilo poměrně dobře.
Jsou Zemanovi voliči vůbec ještě připraveni něco prezidentovi vytýkat, nebo jsou mu – po téměř šesti a půl – letech ve funkci bezmezně oddaní?
Tak dobře tu situaci neumím posoudit. Ale zdá se mi, že v České republice zkrátka platí sympatie k takovému politikovi, který se chová dominantním a výrazným způsobem. Spíše než povědomí o dlouhodobých demokratických hodnotách a tom, co je pro demokratický systém vhodné, je právě toto důležitým faktorem. Řada sympatizantů Miloše Zemana je mu proto ochotná odpustit mnoho kroků, včetně samotného porušování Ústavy. Je pro ně silným lídrem. To je ale vlastně to nejsmutnější – demokratické hodnoty nebo úcta k Ústavě jsou velmi snadno obětovány jenom proto, že je jim je nějaký politik, ještě navíc z pochybných důvodů, sympatický. Podobně je to i u Andreje Babiše. Obávám, že takové nastavení v české společnosti může být pro demokracii v této zemi osudné. Tím ale neříkám, že to může být v případě zrovna těchto dvou politiků.
Prezident Miloš Zeman mění podobu prezidentské funkce a zcela zjevně se snaží o poloprezidentský systém. Podaří se někdy v budoucnosti vrátit prezidentský úřad do původních mantinelů, nebo je to už nevratné?
To je velká otázka. Už předchozí prezidenti – Václav Havel a Václav Klaus – se pohybovali na horní hranici toho, co bychom předpokládali u prezidenta v parlamentním režimu. Za Miloše Zemana to dostalo extrémní podobu. Je to posíleno více faktory – zaprvé byl přímo zvolený, zadruhé měl takto silnou ambici od začátku. Podle mě se tedy Česká republika posunula k poloprezidentskému způsobu vládnutí a jestli je to vratné, bude záležet na tom, jak se prezidentského úřadu ujme následující hlava státu.
Čím to je, že prezidentovi jeho chování snadno prochází? Jak moc pomáhá Miloši Zemanovi nedostatečná politická kultura a slabý premiér?
Pro parlamentní a poloprezidentský systém je typické to, že se exekutiva skládá ze dvou složek. Z vlády, která má v čele premiéra, a z prezidenta. Lze to připodobnit vahám. Když bude silná vláda, nemá hlava státu příliš šancí býti silnou a bude spíše ustupovat do pozadí. Miloš Zeman se ale dlouhodobě snaží o to, aby byla vláda slabá. On vždycky říkal, že nejlepší vláda je vláda menšinová. To jsou také důvody, proč dělá některé kroky, které oslabují premiéra nebo které oslabují jednotlivé ministry. On se snaží dosáhnout toho, že vláda bude slabá a bude na něm do jisté míry závislá. Což se Miloši Zemanovi vzhledem ke kauzám Andreje Babiše velmi dobře podařilo. Z toho pak může profitovat. Tím, že posiluje jeho úřad.
Miloš Zeman mnohokrát ukázal, že je velký stratég. Co je aktuálně jeho cíl?
Miloš Zeman dlouhodobě sleduje jeden cíl – posílit postavení prezidenta, tedy posílit své postavení v politickém systému České republiky. Celá řada – nechci říct přímo všechny, ale drtivá většina – Zemanových kontroverzních kroků vždycky přímo, či nepřímo směřovala k jeho posílení. O to se snaží dlouhodobě – už od prvního funkčního období.
Nastoupil s tímto záměrem už v březnu roku 2013 do své funkce?
Jsem o tom přesvědčený. Miloš Zeman, který byl předtím premiérem, je zvyklý vládnout. Nikdy se netajil svými sympatiemi ke de Gaullově páté republice. Prezidentství podle jeho představ je prezidentství silné; prezidentství, ve kterém nejde pouze o symbolický význam hlavy státu, ale ve kterém lze skutečně aktivně zasahovat do politiky.
Jak lze vlastně popsat roli prezidenta v této situaci? Zcela zjevně ovládá hru, daří se mu ovládat všechny figurky…
Je to role člověka, který umí velmi dobře režírovat politickou hru, přestože k tomu nemá ani ústavní mandát a za normálních okolností by neměl ani politickou sílu. Jen díky jeho osobním zkušenostem a jeho naturelu se mu daří rozehrávat takové hry, které posilují jeho postavení.
Jak moc si ještě může prezident Zeman hrát s premiérem Andrejem Babišem?
Andrej Babiš je na vůli Miloše Zemana poměrně silně závislý. Pokud by došlo k pádu vlády, tak je to prezident, kdo bude rozhodovat o tom, kdo bude dalším premiérem. Možná je to silné slovo, ale Babiš je v podstatě rukojmím Miloše Zemana. Může si s ním hrát. Navíc Miloš Zeman je zkušený politický stratég a žádný ze svých kroků nedělá náhodně. On dělá takové kroky, které mu dříve či později zase zvětší jeho manévrovací prostor.
Aktuálně jsme svědky „zesměšnění” Miloše Zemana v otázce případné abolice pro premiéra Andreje Babiše. Ještě v lednu loňského roku tvrdil, že svůj postoj k možné abolici nezmění, protože by se právě, jak sám řekl, „zesměšnil”. Nyní mluví ve zcela opačném duchu. Vadí Miloši Zemanovi usvědčení ze zásadní změny postoje, nebo je to součást hry, která ho baví?
Myslím, že Miloši Zemanovi je úplně jedno, jestli je přistižen při lži. Nebylo by to ostatně poprvé, a jsem přesvědčen, že ani naposledy. Miloš Zeman si s premiérem opět hraje. Nebyl to výrok, který by Babišovi pomohl. Naopak ho znovu dostal pod tlak. Miloš Zeman neustále vytváří situace, které jsou pro jeho politické soupeře nějakým způsobem problematické. Nutí je, aby zaujímali pro ně třeba i nepříjemná stanoviska, a tím si zajišťuje jejich loajalitu. Mohli jsme to velmi dobře vidět kolem kauz se jmenováním či nejmenováním ministrů. Bylo velmi zajímavé sledovat, jak premiér, který navrhl svého ministra, byl po měsících odkladů přinucen říct, že toho ministra ve své vládě nechce. Tím z prezidenta sejmul oprávněné nařčení, že se nechová dle Ústavy. Miloši Zemanovi se tedy velmi dobře daří manévrovat premiéra a často i jiné politické hráče tam, kde je potřebuje mít.
Poslanci budou ve čtvrtek projednávat ústavní žalobu. Vzhledem k rozložení sil ve sněmovně není úplně pravděpodobné, že by doputovala k Ústavnímu soudu. Co to může znamenat pro Miloše Zemana a jeho strategii?
Myslím, že Miloš Zeman je poměrně klidný a nemusí si s tím dělat žádnou velkou hlavu. On ví, že jeho političtí spojenci ve sněmovně mají většinu a že ta žaloba nemá s největší pravděpodobností šanci uspět. Nikoli proto, že by byli takoví přátelé, ale proto, že je vmanévroval do situace, kdy je pro ně nepostradatelný. Oni si nemohou dovolit proti sobě poštvat prezidenta. Musí na to jít pragmaticky.
Lze předjímat, jaký typ kandidátů se objeví v následující prezidentské volbě? Je možné, že by současný prezident změnou politického prostředí ovlivnil podobu dalšího klání?
To netuším. Ani se mi o tom nechce moc spekulovat, byť samozřejmě jedno jméno je velkým otazníkem. Tím otazníkem je, zda premiér Andrej Babiš bude chtít nadále usilovat o to, aby předsedal vládě, nebo zda jeho cíl bude spočívat v tom, že by pro něj bylo smysluplnější a pragmatičtější, kdyby se mu podařilo býti hlavou státu. Kdyby se Andrejovi Babišovi zdálo, že je pro jeho potřeby vhodnější býti prezidentem, pak jsem přesvědčený o tom, že v případě jeho zvolení bychom od něj nemohli očekávat jen nějakou symbolickou hlavu státu a krok zpátky k parlamentnímu modelu. Ale to jsou skutečně spekulace.
