Článek
Sucho a teplo, které Česko sužuje v posledních letech, bývá běžné například na Balkáně, v Itálii či Španělsku. A tamní stromy se klimatu dokázaly přizpůsobit. Proč je tedy nesázet v Česku. Podle lesníků z Lesnické a dřevařské fakulty České zemědělské univerzity by to mohlo být jedním z kroků, jak bojovat s kalamitou, která postihla české lesy. Nápad vědců však má i své kritiky, kteří varují před překotným sázením takových stromů.
„V minulosti se exotické dřeviny pěstovaly hlavně z důvodu, že v našich podmínkách neměly škůdce a nemoci. V současnosti spíše vyhledáváme jejich schopnost lépe odolávat delším obdobím sucha, teplejším podmínkám ve vegetační sezoně. Současně musí mít schopnost tolerovat naše zimní podmínky. Ve své původní vlasti totiž prošly dlouhodobým přírodním výběrem za klimatických podmínek, které se podobají klimatickým podmínkám, jež jsou u nás v současnosti v důsledku klimatické změny,“ vysvětluje děkan Lesnické fakulty Marek Turčáni.
Se zalesňováním holin po kůrovcové těžbě by podle něj mohly pomoct například cedry nebo některé druhy dubů, které rostou v Maďarsků a jižnějších zemích. „Za určitých podmínek můžeme považovat za exotické dřeviny také druhy dřevin, které se u nás původně vyskytují, ale původ sazenic je například v jižní Itálii. Příkladem může být jedle bělokorá z Balkánu,“ dodává Turčáni.
Pokud by lesníci chtěli takovými stromy zalesňovat, muselo by dojít ke změnám pravidel, které jsou v současné době v Česku velmi přísné. Vyhláška o přenosu semen a sadebního materiálu dělí republiku do 41 oblastí a sazenice je možné přenášet jen mezi odpovídajícími oblastmi a nadmořskými výškami. Například do oblasti Krkonoš je možné použít sazenice smrku ztepilého jen ze čtyřech přilehlých oblastí, například z Jizerských hor nebo Podkrkonoší. Na Šumavě pak není možné použít žádné jiné sazenice než šumavské.
Podle lesníka Ladislava Šimerdy z lesů Colloredo v Opočně, které zasahují až do Orlických hor, to má své opodstatnění. Demonstruje ho na dvou platech s dvouletými sazeničkami smrku. V prvním jsou smrčky jasně zelené a všechny jsou stejně velké. Druhé plato je plné tmavších sazeniček, z nichž každá je jinak velká. Jsou přitom stejně staré a ve školce rostly ve stejných podmínkách.
„První jsou smrky z podhůří Orlických hor, druhé z vršků Orlických hor. Dělí je od sebe několik kilometrů, ale jsou úplně jiné. To je genetika v praxi,“ vysvětluje Šimerda. Stromky z hor jsou podle něj výškově různorodé proto, že ty menší tvoří takzvaně pionýrské jedince, kteří však postupně dorostou a tvoří geneticky rozmanitý porost.
Semena si podle Šimerdy nesou zakódovanou genetickou informaci o prostředí, ze kterého pocházejí. Ta zahrnuje mimo jiné i geologické podloží či klima, ale například i informaci o tom, kdy do regionu přichází první mráz, jak je tam dlouhá zima či kdy vychází slunce.
A to je velkým argumentem odpůrců rozvolnění vyhlášky o přenosu genetického materiálu a o dovozu exotických dřevin.
Opatrný by byl i ředitel Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti Vít Šrámek. „V současné době se v souvislosti s klimatickou změnou hodně hovoří o tom, jeslti by se tato pravidla neměla uvolnit nebo narušit. My si myslíme, že zejména v případě, kdy je nedostatek sadebního materiálu, lze uvažovat o cíleném povolení porušení těchto pravidel. Na druhou stranu si myslíme, že bychom se jich měli držet a pracovat jen s ověřeným materiálem,“ říká.
Důkazem, že takový postup nemusí vždy fungovat, jsou podle něj testovací plochy, na kterých ústav dlouhodobě zkouší růst některých dřevin. „Vznikly logické názory, že by se měly používat jižní druhy, jako například borovice černá. Z našich provenienčních ploch ale vůbec nevyplývá, že by se tyto druhy, které u nás nejsou původní, se suchem v našich podmínkách dokázaly vyrovnat lépe než naše původní druhy,“ říká a dodává, že takové ověřování stromů není ničím jednoduchým. Výsledky lesníci vidí až za 40 nebo 60 let.
Pokud by se teď začaly ve velkém vysazovat stromy z jiných zemí nebo napříč Českem, nemuselo by to podle Šrámka dopadnout dobře. „Pokud bychom používali bez rozmyslu dovoz sadebního materiálu nebo sadební materiál špatného původu, tak bychom mohli mít v budoucnu zásadní problém se zdravotním stavem lesů jako máme v dnešní době,“ říká.
Na problémy, které dnes máme, podle něj založili už naši předkové. „Už jednou v dobách Rakouska-Uherska jsme si s genotypem hodně zahrávali – a ty výsledky v lesích vidíme do dneška,“ říká.
Podle Ladislava Šimerdy je to hodně znát například v Polabí, kde dnes ve velkém schnou borovice. „Do Polabí byly v minulosti přiváženy borovice z Francie, které na daném stanovišti neprospívají a dneska se to podle mého názoru projevuje vysokou intenzitou poškození těch porostů,“ vysvětluje. Sucho francouzské borovice podle něj likviduje úplně stejným způsobem jako tamní týnišťské borovice, které jsou zvyklé růst na písčitých půdách.
Nepovedených pokusů s dovozem stromů z ciziny je podle Jana Řezáče z Lesnického informačního centra v historii Česka mnohem víc. „Jediná dřevina, která uspěla, byla douglaska tisolistá. Ale například teď hyne i jedle obrovská, která se dovážela z USA, stoprocentní nebyly ani pokusy s americkou borovicí pokroucenou. V 60. letech se experimentovalo i s dovozem borovice limby z Tater, také nebyly úspěšné,“ říká Řezáč.
