Článek
Byl to strašlivý nález. Po požáru nalezla policie uvnitř ohořelých zdí celkem pět mrtvých. Gustava Svojsíka, jeho manželku, jejich dvě děti a jeho matku. Událost nakonec uzavřela jako rodinnou tragédii, při které šílený otec postřílel svou rodinu, podpálil dům a sám v něm uhořel.
Jenže někteří svědci na místě tvrdili, že muž, který po nich střílel od vchodu do domu, nemohl být Gustav Svojsík. Když se plameny rozhořely, odešla tato osoba od domu a prý byl slyšet odjíždějící vůz. Podivné bylo i to, že policisté, kteří se na místo dostavili jako první, nezajišťovali svědky, namísto toho je odtud odháněli.
K případu se dochovalo jen velmi málo informací. Zmizel vyšetřovací spis, pitevní protokoly, nedochovaly se ani materiály ze Svojsíkova zaměstnání.
Gustav Svojsík byl synovcem zakladatele českého Skauta, Antonína Benjamina Svojsíka. Rodina Svojsíkových si po únorovém převratu zažila své.
Gustav Svojsík nemohl dostudovat medicínu. Před svou smrtí pracoval pro podnik Strojexport a byl vyslán na montáže do Egypta. Podle dochovaného krátkého záznamu z vyšetřování utrpěl v Egyptě úžeh, podle výpovědí známých byl přepaden, omráčen a probudil se na sovětském vyslanectví. Od té doby byl úzkostný a o svou rodinu se velmi bál.
Den po tragické události měli Svojsíkovi odcestovat na dovolenou do zahraničí. Prý se z ní už nechtěli vrátit.
Vyvraždil rodinu Svojsíkových otec v náhlém zmatení smyslů, anebo se zde odehrála brutální vražda, která měla zabránit útěku rodiny do zahraničí?
Až donedávna se zdálo, že se na tuto otázku už nikdy nepodaří dát odpověď.
Nyní se objevily nové dokumenty, které nasvědčují tomu, jak se tragická noc odehrála. Na matrice v Podskalské ulici v Praze se dochovaly ohledací listy zemřelých vyplňované na místě lékařem. Nachází se v nich mimo jiné zpráva o stavu tělesných ostatků a viditelných poraněních.
V záznamech je hned několik nestandardních věcí. U čtyřech z pěti obětí jsou uvedena střelná poranění, pouze u Gustava Svojsíka nikoliv.
Na ostatcích, které prošly ohněm, přitom střelná poranění vůbec nemusí být vidět a prokázat je může až nařízená pitva. „Pokud se jedná o výrazné termické změny spojené se zuhelnatěním těl, tak to střelné poranění při zevní prohlídce a mnohdy i při těch těžkých stupních popálení ani při pitvě nemusí být zřetelné,“ potvrzuje soudní lékař Jan Krajsa z Fakultní nemocnice u svaté Anny v Brně.
Ve všech čtyřech případech údajných obětí Svojsíkova vražedného řádění je navíc uvedena vražda jen se stanovením míry pravděpodobnosti. Zkratka v.s. znamená pravděpodobně a je uvedena u všech. Pouze u Gustava Svojsíka si byl ohledávající lékař „jistý“ a hned na místě vyplnil „suicidum“. Věc je o to podezřelejší, že toto zhodnocení běžně stanovuje až vyšetřovatel, a to po pitvě. Celé to vyvolává podezření, že lékař při ohledání nemohl napsat úplně přesně to, co viděl, ale že dostával k vyplnění jasné pokyny.
Nejpodivnější však je, že ve všech zprávách je uvedeno kdy, kde a kým byla provedena soudní pitva. Tento údaj opět v případě Gustava Svojsíka chybí. Jako by si dal někdo záležet na tom, aby nebylo snadné dohledat pitevní protokoly.
A ono to snadné skutečně není. Pitevní protokoly se archivují 100 let. „V Ústřední vojenské nemocnici nemáme svůj vlastní archiv. My tady dokumenty uchováváme po dobu deseti let a potom jsou odváženy do archivu v Olomouci,“ upřesňuje mluvčí ÚVN Jitka Zinke.
Jenže v případě ročníků 1968 a 1969 se pitevní protokoly „ztratily cestou“. „Mohu pouze za Vojenský ústřední archiv potvrdit, že dokumentace z let 1968 a 1969 do archivu nebyla doručena,“ potvrdila mluvčí Ministerstva obrany Jana Zechmeisterová.
Je možná jen náhoda, že v roce 1968 se v sousedních Vonoklasech odehrál jiný nedořešený případ, který vstoupil do historie jako případ Studna. I jeho oběti měly být pitvány v ÚVN.
Podrobnosti o tomto případu v úvodním videu.
Reportáž je součástí pořadu Záhady Josefa Klímy, který vysílá Televize Seznam v premiéře každý čtvrtek od 21:00.
Archiv pořadu najdete zde.
