Glosa: Přijeďte si vyzvednout svého syna. Ruský pohled na zajatce se nemění

Příběh ruského vojáka Vadima Šišimarina mě vrátil o třicet let zpátky. Do Čečenska roku 1995. Potkala jsem tam jiného ruského vojáka, jmenoval se Anatolij.

Když jel se svými kolegy vojenským autem po silnici do vesnice Šali, najel na minu a došlo k explozi. Jeden voják zahynul na místě, druhému výbuch utrhl ruce. Protože Anatolij nesnášel pohled na krev a ani nevěděl, kde má lékárničku, i druhý jeho kamarád zahynul.

Anatolije následně zajali čečenští rebelové. Trošku se na něho zlobili, když v autě našli kromě munice také televize a nějaké to ženské šatstvo, které si ruští vojáci nabrali v bohatých čečenských domech.

Pak se Čečenci snažili Anatolije vyměnit, jenže v ruské armádě o něho nikdo neměl zájem. Já jsem Anatolije viděla až poté, když už byl několik měsíců v čečenském zajetí. Živili ho dobře. Psychicky na tom byl ale zle. Byl plačtivý, lítostivý a chtěl domů.

Nakonec Čečenci zavolali jeho mamince, jak to tehdy dělali, a ona si pro něho do Čečenska přijela a odvezla si ho k sobě domů. Nový ruský uchvatitel cizích území Šišimarin má podobný osud.

Také jel se svými kamarády vojenským vozidlem, ale místo miny ho zasáhla ukrajinská raketa. Deset jeho kolegů zahynulo. On a další přeživší se dali na útěk.

Když utíkali přes jednu ukrajinskou vesnici, spatřili, jak tam jde po chodníku starší muž s kolem a někomu telefonuje. Usoudili, že právě udává jejich pozice a že na ně brzy přilétne další ukrajinská raketa. Proto důchodce zastřelili. Vadima Šišimarina poslal ukrajinský soud do vězení na doživotí. I jeho bude asi chtít teď ukrajinská strana vyměnit za nějaké své zajatce. A pokud nebude mít ruská strana zájem, budou muset Ukrajinci zase volat jeho mamince.

Celou glosu Petry Procházkové si můžete pustit v úvodním videu. Je součástí pořadu Záhady Josefa Klímy, který vysílá Televize Seznam v premiéře každý čtvrtek od 21:00.