Článek
Dnes o náhodě a úmyslu. Proč většina lidí, Ukrajinců zvlášť, neběží hned do krytu, jakmile se rozezní sirény ohlašující protiletecký poplach?
Když takový zvuk slyšíte poprvé, tak vás to paralyzuje, dezorientuje a zmate. Nevíte, co si vzít s sebou ani kam běžet. Pokud tedy zrovna nestojíte hned vedle stanice metra. Když se to stane podruhé, potřetí, podesáté, tak už také nikam neběžíte.
Nás poprvé taková siréna vyděsila, jakmile jsme přijeli na ukrajinské území a ocitli se ve městě Lvov. Než jsme se vzpamatovali, rakety dopadly na železnici nedaleko hřbitova. A bylo po poplachu.
Pokud jedete v autě, doporučuje se rozhodně si nepouštět rádio na plné pecky, nepoutat se, a dokonce je dobré mít trochu otevřené okénko. Protože když na vás zaútočí letadlo nebo bojový vrtulník, tak máte šanci ho včas uslyšet, opustit vůz, rozloučit se s ním a skrýt se v nejbližším příkopě.
V případě raket je to jinak. Když uslyšíte zvuk rakety, je už obvykle pozdě někde se skrývat. A právě raketové útoky jsou v posledních dnech a týdnech na Ukrajině velmi časté.
V jejich případě hraje velkou roli náhoda. A tak si můžete říct – pravděpodobnost, že se raketa strefí právě do toho balkonu, na kterém právě stojím a kouřím, je přibližně stejně velká, jako že do mě na české dálnici narazí kamion. Tedy docela velká.
Přesto se znova a znova na tu D1 vydáváme. Je tady ale jeden velký a zásadní rozdíl – kamioňáci nemají v popisu práce zabíjení lidí. Rusové to činí systematicky a zcela úmyslně.
Celou glosu Petry Procházkové si můžete pustit v úvodním videu. Je součástí pořadu Záhady Josefa Klímy, který vysílá Televize Seznam v premiéře každý čtvrtek od 21:00.
