Článek
Můj dědeček byl klasický Muž. Tedy pro dnešní dospívající už takřka mýtická postava. Něco jako drak… Kouzelný byl ve své starostlivosti o babičku. Nikdy neopomněl přinést luční kvítí z procházky.
Nicméně, poté co otěhotněla, takřka povinně zůstala doma s dětmi. Její kariéra herečky nikoho pranic nezajímala. Doma zůstala dvacet let. Snad, aby dcerám na vysoké škole nechyběly teplé obědy…
Děda byl po celou tu dobu její jedinou spojkou k vnějšímu světu. Nejen nositelem financí, on byl i zodpovědný za výběr přátel, či programu na volný čas. Jeho společnost byla její společností. Ona svojí vlastní existencí zcela podporovala nejen jeho kariérní vzestup, ale i zář jeho osobnosti.
U maminky se to kapinku změnilo. Pravda, svázat doma takřka dvoumetrovou blonďatou primářku psychiatrie už není tak lehký úkol. Také doba byla jiná. Každá správná socialistická žena přece byla zvyklá na dvě směny. V onom nastavení nebylo nic nezvyklého. Nicméně, táta stále zůstával onou nepopiratelnou Hlavou rodiny. Hybnou silou. Rozhodným elementem. Mužem.
Existuje dnes ve střední Evropě ještě obdobný člověk? Nebo ony tři vlny feminismu ryzí mužství totálně potlačily? Zahlušily?
A jistě si pod slovem mužství neasociuji fašistické diktátorství. Vnímám v něm sílu. Pevnost. Schopnost rozhodnutí. Prostě rytířství.
Když kolem sebe pozoruji své vrstevníky, jak se, beze srandy, opravdu, účastní Mužských kruhů, zkoumají Krále, či Bojovníka v sobě… Nevím, kde ty role ztratili, jestli na pískovišti, nebo v korporátu. Nebo zda jim je sebraly jejich vlastní manželky. Vážně nevím. Jen mě to děsí. Ne kapku. Hodně.
Jistěže bych nechtěla být zavřená mužem doma pod jhem Kinder, Küche, Kirche, nepopiratelnou výhodou současného světa je svoboda. Možnost volby. Jen: umíme s ní nakládat?
Nedávno, když jsem snad po půl roce dorazila na kosmetiku, ležel tam milý padesátník se zlatou maskou na obličeji… Netuším, kam se chystal. Snad na ples?
Ono by to celé hledání vlastních rolí snad bylo i úsměvné, kdyby nebylo realisticky děsivé. Protože, co nám zbude, když cíleně zničíme rozdíly mezi archetypy? Kde budou vzorce pro existenci rodiny, milenectví, partnerství? Budou diktované v rámci mainstreamu Evropskou unií jako velikost a barva salátové okurky? Možná.
Jen kde pak budeme hledat sexappeal a vzájemnou přitažlivost, to vážně nevím.
Celou glosu Báry Nesvadbové si můžete pustit v úvodním videu. Je součástí pořadu Záhady Josefa Klímy, který vysílá Televize Seznam v premiéře každý čtvrtek od 20:00.
Archiv pořadu najdete zde.
