Článek
Je začátek roku 2022 a mně v posledních dnech přijde, že by se dal shrnout do hesla Co Čech, to prezident. Nemine snad týden, kdy by se někdo neozval s tím, že uvažuje o kandidatuře na tento vrcholný úřad v České republice.
Je to určitě projev demokratického ducha, kdy si každý myslí, že může pomýšlet na ten nejvyšší úřad, ale současně v české společnosti panuje zažitá představa, kdy na toto republikánské tělo nasazujeme prezidenta jako monarchickou hlavu.
Ale chceme od něj, aby nás vedl, byl morální autoritou a vzorem. Ani Miloš Zeman to nedokázal z utkvělých představ české společnosti vymýtit…
V monarchiích to ovšem vypadá poněkud jinak, protože i zde v Británii královská rodina, to jsou vlastně nevolníci svých poddaných. Oni musí vykonávat jen to, co jim politika a lidé dovolí.
To v Česku ovšem neplatí, protože každý, kdo se stane prezidentem, si myslí, že tu svou autoritu může uplatňovat posilováním moci. Pokud se nám podaří, že příští prezident nebude usilovat o navýšení své moci, ale o ochranu parlamentního režimu, bude to obrovský úspěch.
Celou glosu Jiřího Přibáně si můžete pustit v úvodním videu. Je součástí pořadu Záhady Josefa Klímy, který vysílá Televize Seznam v premiéře každý čtvrtek od 20:00.
Archiv pořadu najdete zde.
