Zachránil desítky lidí, na hrdinného odbojáře se ale zapomnělo

Štěpán Gavenda se narodil ve Vizovicích v roce 1920. Za nacistické okupace se pokusil dostat do československé zahraniční armády, ale byl chycen a uvězněn. Na konci války bojoval proti nacistům jako partyzán v okolí Zlína.

Celým životem ho provázel vlastní smysl pro spravedlnost i okázalé nebojácné akce. S nadsázkou by se dal považovat za jakéhosi protikomunistického Ramba. Seznam Zprávy před časem přinesly Gavendův příběh, po jehož zveřejnění se redakci ozvali další pamětníci.

Po komunistickém puči začal převádět na Západ. Ale držel se zásady, že převede jen ty, kterým by hrozilo nebezpečí. „Pamatuji si, že za mnou přišli kluci z Bohuslavic a že by potřebovali, abych je převedl na Západ. Já jsem to Štěpánovi říkal. On se mě zeptal, zda jim hrozí zatčení. Já jsem řekl, že ne, a on to odmítl,“ vypráví Gavendův bratranec Karel Zloch.

Po několika desítkách cest přes zelenou hranici byl zrazen jiným kurýrem a zatčen v Praze. Po zatčení převezli Gavendu na nechvalně známý Domeček, vojenské vězení v Kapucínské ulici na Hradčanech, kde sadistický velitel František Pergl mlátil vězně do bezvědomí „na uvítanou“.

Podle historika Prokopa Tomka z Vojenského historického ústavu spoutaný Gavenda ale vzal do rukou stoličku a udeřil s ní Pergla několikrát přes hlavu. Prohlásil, že je mu jedno, že dostane provaz, ale bít že se nenechá.

Štěpán Gavenda si vyslechl rozsudek smrti. Nakonec nebyl popraven, ale uvězněn v nejtvrdším československém vězení, v Leopoldově. Ani tam se nevzdal a 2. ledna 1952 se s několika spoluvězni proboural ven.

Dramatický útěk z Leopoldova považovali na Západě za těžko uvěřitelný a podezírali ho z toho, že se nechal naverbovat komunistickou tajnou službou. Aby dokázal, že tomu tak není, znovu se vydával přes československou hranici budovat zpravodajské sítě a převádět domnělé i skutečné nepřátele režimu.

Konec přišel v říjnu 1952, když byl cestou zpátky z Československa znovu zrazen, zadržen, odsouzen k smrti a v roce 1954 popraven. „Štěpán byl férový, nebyl darebák,“ dodává jeho bratranec Karel Zloch.

Reportáž se vzpomínkami na jednu z nejpozoruhodnějších postav třetího odboje můžete zhlédnout v úvodu článku.