Vyřadili světlo a padla rána. Střílel na veksláka sériový vrah?

Ludvík Černý a Karel Kopáč se dostali do povědomí jako hlavní osoby gangu orlických vrahů. Ti byli v druhé polovině 90. let odsouzeni za pět vražd. Většinu svých obětí naložili do sudů s louhem a poté svrhli ze Žďákovského mostu do Orlické přehrady.

Ale policie je podezírala z dalších trestných činů. Jedním z nich byl útok kyselinou na obchodníka v centru Prahy. Napadený identifikoval jako útočníka právě Černého, případ se k soudu ale nikdy nedostal.

Dalším z činů, z nichž policie už v roce 1991 podezírala Černého, byla střelba na pražského veksláka Mračka. Ten už dnes nežije, ale bývalý policista, který si nepřál být jmenován, byl tehdy přímo na výjezdu k případu: „Bylo to na Praze 2 a já jsem ho už předtím znal osobně. On měl takové červené sportovní auto japonské značky.“

Mraček si tehdy stejně jako mnoho jiných, když přijel před dům, vytáhl z auta autorádio a odnášel si ho v igelitce domů, aby mu ho neukradli. „Oni si mysleli, že to jsou peníze v tlustém balíčku, tak si na něj počíhali a postřelili ho.“

Údajně číhali ve vchodu do domu a vyřadili z provozu schodišťový vypínač. Když Mraček otevřel dveře, někdo proti němu vystřelil. Zasahující policista se domnívá, že pachatel mířil na srdce, ale netrefil se přesně a prostřelil Mračkovi rameno.

„Utekl do blízké restaurace, já jsem ho na tom místě vyslýchal, abych získal nějaké čerstvé informace. Tak jsem se ho samozřejmě ptal, jestli viděl toho, kdo to byl,“ říká policista. Podle něj Mraček říkal, že útočník byl „zřejmě nějakej cikán, vysokej, černovlasej“.

„Nechtěl uvést toho pachatele, protože se bál, tak nás záměrně uvedl v omyl. Byli tam ale svědci, dva starší lidé, a ti pachatele popsali po pravdě. Pak se to skládalo jako mozaika, poznatky k sobě a tak dále, až se přišlo na to, že to je Černý,“ dodal policista.

Ani tenhle případ se nikdy nedostal před soud, přestože Kopáč údajně později při výslechu potvrdil, že tu střelbu měl na svědomí opravdu Černý.

Stejně dopadl příběh českého emigranta Jiřího K., který se po roce 1989 vrátil do vlasti z Německa jako poměrně movitý občan. Hledal si tu bydlení a také nějaké kšefty, na nichž by mohl vydělat. Takhle narazil i na Karla Kopáče a Ludvíka Černého. V té době je ještě nikdo neznal jako protagonisty vraždícího gangu.

Ani Jiřímu K. nepřipadali nebezpeční, když si s ním sjednali schůzku. Takhle na to vzpomíná jeho tehdejší známý Robert Uksa, sám oběť výše zmíněného útoku kyselinou: „Oni se zaměřovali na tyhle typy. Viděli, že má peníze, a nabídli mu nějakou výměnu valut.“

Jiří K. nám celý příběh vyprávěl podrobně, ale na kameru ho odmítl zopakovat. Podle něj nastoupil do auta na sedadlo spolujezdce Ludvík Černý. „Toho jsem se nebál,“ řekl doslova. „Jsem bývalý boxer a on byl střízlík. Znepokojilo mě, až když si za mě nasedl Karel Kopáč, vycvičený ranař.“

Pak s ním jeli do Unhoště, k nějakému domu, o který měl zájem, ale jeho znepokojilo, že celou cestu naléhali, jestli má u sebe peníze. Šlo o zhruba osm set tisíc. Řekl jim, že peníze nechal v hotelovém trezoru, tak s ním jeli zase zpátky do Prahy a vystoupili.

Až dodatečně Jiří K. zjistil, že se Kopáč později přiznal při výslechu, když už vypovídal k orlickým vraždám, že tenkrát v autě plánoval Jiřího K. zastřelit zezadu skrz sedadlo, kdyby měl peníze s sebou. Protokoly z tehdejší doby se nám ale získat nepodařilo.

Podle jednoho z tehdejších kriminalistů podobných činů Kopáč s Černým chystali víc: „Matně si vzpomínám, že se tenkrát Ludvík Černý s Karlem Kopáčem a ještě nějakým policistou připravovali na loupež nějakého veksláka, která měla proběhnout v průchodu domu. Ale z té potom z nějakých okolností sešlo,“ říká bývalý policista F. H., který si nepřál zveřejnit své jméno.

„V rámci vyšetřování orlických vražd bylo velké podezření i na další případy vražd či pokusů ze strany osob, které se pohybovaly v okolí Ludvíka Černého,“ vzpomíná F. H. „Bylo podezření na vraždu Asiatů, oni měli na triku i pokus vraždy někde v Německu, kde pod vozidlo nainstalovali granát, v nějaké nádobě, v nějaké plechovce. Kdyby přišla ta potenciální oběť a kopla by do toho, ten granát by explodoval.“

Že byli Kopáč s Černým podezřelí z celé řady zločinů, potvrzuje i bývalý šéf pražské kriminálky Milan Jindrák: „Je klidně možné, že toho měli víc, ale hlavně si myslím, že měli tady připravené další vraždy. Ještě do budoucna. Takže bylo štěstí, že jsme je pochytali. Já si myslím, že Ludvík Černý byl takový psychopat, že by to dělal dál.“

„Ten nápad násilné trestné činnosti byl tehdy ale tak obrovský, že když už měli na Černého a spol. pět vražd, ty případy se odložily pro takzvanou neúčelnost,“ vzpomíná bývalý kriminalista F. H. „Bylo jasné, že za ty prokázané vraždy dostanou maximální tresty a my jsme se museli věnovat dalším pachatelům.“

Karel Kopáč spáchal ve vězení sebevraždu, Ludvík Černý si pod jménem Zámečník odpykává doživotní trest ve věznici Horní Slavkov a opakovaně žádá o podmínečné propuštění. Na opakovanou žádost, zda se nechce k těmto případům vyjádřit, nereagoval.