Kufry přede mnou rozšlapali, říká Čech, který pašoval drogy

Po reportáži o Lucii z Bruntálu, kterou v Sao Paulu zatkli se šesti kilogramy kokainu, se redakci ozval Tomáš. Ten má už podobnou zkušenost za sebou, a chce proto prý varovat všechny, kdo nabídku stát se drogovým kurýrem dostanou.

Jeho samotného zatkli v Madridu s kokainem v zavazadle, následně ho odsoudili na pět let. Ve španělském vězení strávil 2,5 roku, pak ho pustili na podmínku. Dnes žije ve východních Čechách a živí se jako řidič.

Na člověka, který ho naverboval, narazil v roce 2013. Tehdy se vydal pěšky a autostopem do Francie a do Španělska, aby se tu poohlédl po nějaké sezónní práci, jakou je sběr ovoce a citrusů.

Jak se z vás stal drogový kurýr?

Kousek za Valencií jsem stopnul Kamila, Čecha, který mi nabídl práci. Byl to zedník, dělal renovace, přestavby, takže jsem tam zůstal. Tři měsíce jsme tam pracovali. Celou dobu mi nabízel, zda bych si nechtěl přivydělat, že bych si dal dovolenou, odjel bych do nějakého pěkného města a zpátky bych přivezl nějaký pašunk, jak tomu říkal…

On rovnou řekl, že jde o pašování drog?

To právě vůbec ne. To bylo první, co jsem se ho ptal. To člověk slyší, zná ty příběhy, takže jsem se ptal, jestli to jsou drogy. Říkal jsem, že s tím nechci mít nic společného, drogy jsem v životě nebral, tohle mě vůbec neinteresovalo. A on, že ne, že to jsou drahé opracované kameny.

Takže on vám řekl, že byste pašoval drahé kameny.

Nějaké šutry, diamanty. A ve finále jsem tedy letěl. Na cestu mi dal patnáct eur. Do Caracasu. Do Venezuely.

Takže vy jste měl letenku a 15 eur.

Měl jsem zpáteční letenku a 15 eur.

Jak to převzetí drog od kurýra probíhalo na místě?

Já jsem měl malý kufírek a on přitáhl vlastně dva velké červené kufry. A teď co s tím, abych nejel s prázdnými kufry. Tak zavolal kamarády, přitáhli všechny věci, co měli s sebou, ještě svlíkli různé mikiny a bundy, aby je naplnili. Já jsem ty kufry samozřejmě na pokoji prozkoumával, myslel jsem, že někde to bude všitý, dvojitý dno nebo co. Ale nic jsem nenašel.

A pořád jste si myslel, že jde o drahé kameny.

No jasně.

Jak vás odhalili po příletu zpátky do Madridu?

Tam jsem vylezl a už vlastně přímo u těch dveří z letadla byli policisté, kteří kontrolovali pasy, a tři si nás vzali bokem. Bylo to strašně rychlé. Buď je fakt, co jsem se pak dozvěděl, že oni si tipují ty lidi z horkých linek, kteří jedou jakoby na dovolenou, jsou z východního bloku, nebo to někdo napráskal, obětovali mě…

Mají na letišti nějaké skenovací zařízení?

Dozvěděl jsem se posléze, že v Madridu je jedno z nejlepších v Evropě.

Drogy byly schované kde?

Posadili mě na židli a oba kufry přede mnou rozšlapali. Opravdu rozšlapali, aby se dostali k těm vytahovacím rukojetím. V těch trubičkách bylo natlačeno dohromady asi 800 g kokainu. Když ten policajt říkal: „Kokain, amigo,“ tak jsem si říkal: „To je asi pěkně v pr…i.“ Dostal jsem pět let, pustili mě po půlce.

Setkal jste se ve vězení s dalšími drogovými kurýry?

Byli tam třeba kluci z Galicie, kteří to mají jako rodinou živnost, dědí se to z dědy na otce a z otce na syna. Prostě mají nějakou jachtu, křižují Atlantik s jachtou a vozí to sem po vodě. Můžu věřit těm povídačkám, nebo ne, ale byl tam borec, který říkal, že vezl 400 kilo a kroužil záměrně tak dlouho, aby ho chytli. Aby jiná loď se třemi tunami projela… Ale má to logiku. Ten aparát se nabaží, má nějakou práci. Takhle to funguje.

Takže vy si myslíte, že vás možná také „práskli“, aby prošel někdo jiný?

Napadlo mě to taky. Protože mně to přišlo strašně rychlý. Podle mě ještě ani nestihli vyložit kufry z letadla, aby projely nějakým detektorem.

Ozval jste se nám s tím, že chcete varovat všechny, kdo podobnou nabídku dostanou, aby si to pořádně rozmysleli.

On si každý do té vody nakonec vstoupí. Je to taková nerozvážnost. Ve chvíli, kdy tu nabídku dostanete, nepřemýšlíte rozumem. Varoval bych ty, kteří to třeba udělali už jednou a vyšlo to, aby v tom nepokračovali. To nevyjde pokaždé.