Žena z vrátnice líčí zneužívání podpory na invalidy: „Je to výhodný byznys“

V nové epizodě projektu Takoví jsme vyprávějí dvě ženy, které spojuje zkušenost s nízkými platy nebo partnerem v dluzích. Jedna je přitom optimistka a druhá vidí skoro všechno černě.

Ještě před rokem 1989 se Hana Máčková z Lysic na Blanensku vyučila obuvnicí, potom začala pracovat v podniku Svit ve Zlíně. Když firma zkrachovala, střídala různé profese, dělala třeba v pekárně. Kvůli zdravotním problémům ale skončila v částečném invalidním důchodu. Najít dobrou práci pak bylo ještě těžší.

V posledních letech měla paní Hana zaměstnání přes pracovní agenturu. A zakusila, jak někteří podnikatelé zneužívají státní příspěvky pro lidi se zdravotním postižením nebo jak nutí zaměstnance pracovat delší dobu, než za kterou jim pak zaplatí.

„Jsou tam různé podfuky. Do výkazu se zapíše jenom šest hodin, my ale pracujeme dvanáct hodin. Neproplácejí se příplatky za noční,“ popisuje Máčková v rozhovoru pro projekt Takoví jsme, který zahrnuje výpovědi dvanácti různých Čechů a je součástí pořadu Ve stínu.

Některé firmy podle ní chtějí zaměstnávat invalidní důchodce spíš „na papíře“ a vyžadují od lidí výkon jako od zdravého člověka.

„Je to pro ně velice výhodný byznys,“ poznamenává Máčková, která se v předchozí práci vůči zneužívání ohradila a následně tam skončila dohodou. „Vedoucímu té poslední firmy jsem řekla všechno, to si nemohou dovolovat. Radši mi dal nějakou hotovost bokem a podstrčil mně i výpověď,“ vypráví žena.

Zaměstnavatelé osob se zdravotním postižením mají v současnosti nárok na měsíční příspěvek, který se skládá se ze tří složek - paušálního příspěvku 1000 korun, mzdové složky do 15 700 korun a navýšení příspěvku o náklady na pracovní asistenty a dopravu, nejvýše do 16 700 korun.

Proti zneužívání příspěvků na zdravotně postižené je namířená novela zákona o zaměstnávání, kterou v listopadu schválila Poslanecká sněmovna. Týká se hlavně zastropování příspěvku na dopravu a pracovní asistenty, upozornil v rozhovoru pro pořad Ve stínu ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL).

Paní Hana nakonec našla místo vrátné pod bezpečnostní agenturou v Brně a v novém zaměstnání je spokojená. „Finančně je to nejlepší, co jsem kde byla,“ pochvaluje si.

I přes své dřívější problémy v práci nebo trpkou zkušenost s předlužením, které v minulosti postihlo jejího partnera, se žena po padesátce cítí spokojená. „Bydlet mám kde, snažíme se, veškeré poplatky taky zaplatíme. Dluhy nemám,“ zhodnotila.

O poznání pesimističtěji vnímá svět kolem sebe druhá žena, která v epizodě vystupuje, seniorka z Prahy Dita Mejtská. K důchodu si přivydělává jako telefonistka u zdravotnické firmy, trápí ji ale nízké mzdy pro některé pozice ve státní sféře. Její dcery pracují jako terénní pečovatelky, což je náročné, ale špatně placené zaměstnání.

Podle Mejtské se celkově podceňuje práce méně kvalifikovaných lidí. „Jsou to uklízečky, jsou to kuchařky, většinou to nejsou úplně jako vysokoškolsky vzdělaní lidé. Tak se jim řekne: ‚No dobře, to jim stačí‘,“ postěžuje si.

Plnou verzi rozhovorů s oběma respondenty najdete v audiu, které je umístěné v úvodu článku. Průzkum k tématům, o nichž jsme v rozhovorech mluvili, podrobněji rozebíráme se zástupcem agentury Ipsos ve videu, které je rovněž na začátku článku.