Třicet let žijí s rámusem ze sousední hospody. Úřady jsou bezzubé

„Většinou vás jeden úřad odkáže na druhý,“ říká spolumajitelka řadového domu, která se dlouhá léta marně domáhala ráznějšího zásahu proti sousední restauraci. Druhá strana se hájí, že je všechno v pořádku.

Problémy s hlukem se podle Radky Velitšové z Litoměřic táhnou už od roku 1995. Majitel přilehlého domu tehdy začal ve sklepě budovat hospodu. Když začala fungovat, stavební rachot nahradilo dunění z reproduktorů.

„Bydlíme v řadovce, řadovky samozřejmě mají společné zdi, a pokud na jedné straně pustím repráky, tak je to samozřejmě na druhé straně slyšet a nese se to celou tou zdí. Můžete být u nás ve sklepě, zrovna tak můžete být u nás v podkroví a slyšíte to všude. Chodíme do práce, děti chodí do školy, samozřejmě se chceme vyspat,“ líčí Radka Velitšová pro pořad Ve stínu, který můžete sledovat v přiložených souborech jako video nebo poslouchat jako audiopodcast.

Navíc hluk nebyl jediný problém. Dokud nepřišel zákaz kouření v podnicích, doprovázel rámus ještě otravný cigaretový zápach z oken a větráků restaurace.

Radka Velitšová se snažila domoci zásahu úřadů. Obeslala snad všechny, které ji napadly - městský úřad, stavební úřad, hygienickou stanici, obchodní inspekci, dokonce i finanční úřad. Ukázalo se však, že úředníci jsou buď liknaví, nebo jim na zákrok proti restauraci chybějí účinné nástroje. „Většinou vás jeden úřad odkáže na druhý,“ říká žena.

I když třeba hygienici naměřili nadměrný hluk, nebo stavební úřad zjistil pochybení v interiéru hospody, a vyzvali provozovatele k nápravě, trvalejšího klidu se Radka Velitšová s manželem nedočkali. Špatné zkušenosti mají také s městskou policií.

„Někdy nepřijedou vůbec, někdy přijedou, přibrzdí a odjedou,“ líčí Radka Velitšová. A když už se strážníci vydají do podniku osobně, provozovatel sice hudbu ztiší nebo vypne, do půl hodiny ale podle ní hraje znovu.

„Přemýšleli jsme i o tom, že bychom barák prodali a odstěhovali se, ale to samozřejmě není jednoduché. Jednak kdo si koupí barák vedle hospody a jednak sehnat nový dům,“ vypráví žena emotivním hlasem.

Majitel budovy s restaurací Eduard Svoboda se hájí, že je všechno v pořádku, a zdůrazňuje, že nikdy nedostal pokutu. Také současný provozovatel podniku, synovec vlastníka budovy Petr Svoboda odmítá, že by se porušovaly nějaké předpisy.

„O všední dny je tam úplně klid, tam se pouštěla hudba pouze o víkendu, a to ještě nějak rozumně, když se prostě sešli lidé nebo byla nějaká oslava,“ říká Petr Svoboda a stěžuje si na údajně vulgární chování Radky Velitšové:„Je to prostě jenom o urážkách, o vyhrožování, nadávání.“

V posledních měsících se hluk a další negativní projevy z podniku podle Velitšových o něco zmírnily, restaurace se totiž proměnila na soukromý šipkařský klub. Manželé přesto žijí v nejistotě, co bude dál. Po létech marných podnětů na úřady u nich přetrvává pocit, že jsou v bezútěšné situaci.

Podle právníka Tomáše Maňase, který pracuje na úřadě veřejného ochránce práv a specializuje se také na problémy občanů s nadměrným hlukem, se lidé při problémech s hlučným sousedním podnikem mají obracet také na nadřízené složky úřadů, které podněty nevyřešily. „Když občan není spokojen s tím, jak postupuje krajská hygienická stanice, může si podat stížnost, kterou řeší ředitel nebo ředitelka stanice,“ uvádí příklad.

Právník z úřadu ombudsmana také připomíná, že obce mohou provoz restaurací upravit závaznou vyhláškou, platnou třeba jen pro nějakou část města. Lidé s trvalým pobytem v obci mají právo dát k takové vyhlášce podnět.