Koupili sady za milion a prodali za 43? Každý z politiků teď říká něco jiného

Proč poslanec za ANO Fridrich a manželka exhejtmana Tošenovského „papírově“ koupili ovocné sady u Havířova jen za milion korun? Věděli tehdy, že přes sady povede silnice? Každý z politiků dnes říká něco jiného.

Poslanec za hnutí ANO Stanislav Fridrich a bývalý hejtman Moravskoslezského kraje Evžen Tošenovský z ODS se spolu před více než 13 lety dohodli, že koupí jabloňové sady na předměstí Havířova v Životicích. Už tehdy bylo známo, že přes pozemky sadů má vést obchvat. Loni Fridrich a Tošenovského manželka prodali sady městu Havířov za 43 milionů korun.

Poté, co se o případ začal zajímat tým Ve stínu investigativního reportéra Jiřího Kubíka, vysvětlili oba muži důležité sporné okolnosti investice rozdílně.

Fridrich a Tošenovský se neshodují v odůvodnění, proč v roce 2011 do oficiální kupní smlouvy uvedli cenu pouze milion korun. A zatímco bývalý hejtman a europoslanec potvrdil, že oba muži už od začátku věděli o plánované silnici na území sadů, poslanec Fridrich tvrdí, že o plánech na stavbu obchvatu vůbec nevěděl.

Následují rozhovory se Stanislavem Fridrichem a Evženem Tošenovským, ve kterých už podruhé vysvětlovali sporné otázky:

Když jste vy a paní Tošenovská v roce 2011 koupili obchodní podíly v Sadech Životice, podle smlouvy, která je ve Sbírce listin, to bylo dvakrát za 500 tisíc. Z čeho tehdejší cena vycházela?

Stanislav Fridrich: Cena nebyla jeden milion korun, byl to obchod mezi dvěma osobami. Ti majitelé – nevím, z jakého důvodu – nechtěli dát kupní cenu celou do rejstříku. Takže to ověřovali u právníků a je k tomu ještě cenová doložka.

Co to znamená?

Že ta cena rozhodně nebyla jeden milion korun.

Jak vysoká tedy byla cena?

Tam je klauzule o utajení, kterou jsme podepsali, takže to vám říct nemůžu. Ale dá se to dopočítat. Když já vezmu tu kupní cenu z roku 2011 a k tomu přičtu investice a inflaci, tak jsem na nule, možná lehce v záporu.

Co mohlo původní majitele vést k tomu, aby nedávali dodatky ke smlouvě do veřejného registru?

Podle mě závist. Vidíte, že vy sám se vyptáváte na cenu.

Na mě působí jenom zvláštně, že uzavřete smlouvu na milion, přičemž zbytek neznámého rozsahu se stává neveřejnou informací.

Ti původní majitelé to vlastnili skoro 20 let, takže tam ani není žádná diskuze, že by to spadalo pod nějaké daňové zákony nebo něco takového, takže to byla vyloženě dohoda, jak ta smlouva bude uzavřena mezi dvěma fyzickými subjekty.

Podle pana Tošenovského byli původní vlastníci sadů pan Dušan Kokoška s panem Andrejem Milčákem v neshodě…

Nemyslím si. Já jsem jednal s oběma, seděli jsme za stolem a oni se na té ceně shodli. Takže já si nemyslím, že by byli nějak ve sporu nebo rozhádaní.

On říkal, že to prodali levně, protože se toho hlavně chtěli zbavit proto, že byli ve sporu, a tím pádem to byla pro vás výhodná koupě. Takhle to říkal.

To je teda odlišný názor, než mám já. Protože zaprvé, nebylo to levně. A za druhé, oni jednali za jedním jednacím stolem. Což lidé, kteří jsou ve sporu, obvykle nedělají, posílají právníky nebo prostě jednají odděleně.

Pan Tošenovský říkal, že podnik byl nerentabilní. Vy jste také říkal, že to bylo závislé hodně na penězích, které jste do toho dávali, a že v těch posledních letech se nedařilo.

Na začátku se hospodaření více vyplácelo. Ale pak zřejmě tím, že Poláci strašně zvedli plochy sadů s vidinou exportu do Ruska, který se neuskutečnil, tak to všechno bylo vrhnuté do Evropské unie a hlavně tady k nám. A oni mají naprosto jiné dotace, nebo Italové mají naprosto jiné dotace, než máme my.

Ale tím mi nahráváte na otázku, jak je možné, že se vám podařilo sady nakonec prodat takhle výhodně?

Nevím, jestli výhodně. Jako já, kdybych nemusel nebo kdyby ta situace byla jiná, tak jsem to určitě prodat nechtěl. Rozhodně jsme to nekupovali se záměrem, že to prodáme. Já jsem si myslel, že to bude dlouhodobý byznys.

Rozdíl mezi vámi a panem Tošenovským je i v tom, že zatímco on věděl o obchvatu, tak vy říkáte, že jste o něm nevěděl.

No, ale v tom já žádný problém nevidím. Já jsem se s ním o obchvatu rozhodně nebavil. Já jsem jednoznačně kupoval sady jako byznys, který se mi líbil.

Havířov tím ale zároveň získal pozemek, který budou potřebovat pro výstavbu obchvatu…

Z mého pohledu v dnešní situaci ten obchvat je naprosto ve hvězdách. Nebylo rozhodnuto o časovém harmonogramu, nebylo rozhodnuto o realizaci. On je v plánu.

Město Havířov o obchvat stojí. Je v čele sdružení pro přeložku, aktivně v tom jedná a tak dále. Záměr a zájem toho města jsou v tomhle směru jasné. Zároveň plán stavby existoval už v době, kdy vy jste ty sady kupovali. To znamená, že vy jste to věděli.

O tom plánu jsem rozhodně nevěděl.

Podle pana Tošenovského se vědělo o obchvatu i o tom, že povede přes sady.

On byl politik, já jsem byl ředitel (Stanislav Fridrich byl v minulosti šéfem Pivovaru Radegast nebo technickým ředitelem Plzeňského Prazdroje, poslancem za ANO je od roku 2017, od roku 2013 dělal asistenta poslanci Igoru Nyklovi za ANO, pozn. red.).

Ano, ale to byly věci, které byly veřejně známé.

Ještě jednou. Já vám to opakuju, vy mě tlačíte do toho, co víte: Já jsem to nevěděl. Jestli vám ta odpověď nestačí, tak jako mám vám ji opakovat třikrát?

Když jste se rozhodli s panem Tošenovským, respektive s paní Tošenovskou, že ten podnik prodáte, byli jste iniciátory prodeje vy, anebo naopak město Havířov vzneslo poptávku, že by to od vás chtělo koupit?

Bylo to tak: Já jsem vystoupil, myslím, v Poslanecké sněmovně, ale určitě i na klubu se špatnou situací zemědělství jako takového. Ventiloval jsem to, že 60 procent sadů zaniklo, že dotace pro zemědělce nejsou dostačující, a zmínil jsem, že sady zanikají a že musí být prodány. A následně padla otázka, jestli to myslím vážně.

To byla otázka na vás?

Otázka, protože jsem to řekl na klubu a řekl jsem to na Sněmovně, to byla otázka od pana Bělici. Bělica mi řekl, ať kontaktuju jeho náměstky pana Baránka a pana Niemiece. To jsou příslušní náměstci. S ním jsem o tom nejednal ani 30 vteřin.

Případ dál sledujeme.