Majetek za 17 milionů zmizel. „Provždy už to smeťme ze stolu,“ říká ředitel

Václav Polách, ředitel hodonínského zařízení S-centrum, má štěstí na chápající nadřízené – vedení Jihomoravského kraje. To po něm totiž nežádalo vyvození odpovědnosti za naprostý chaos v nakládání s krajským majetkem.

Tornádo, které na jižní Moravě udeřilo ve čtvrtek 24. června 2021, zanechalo obrovskou stopu i v hodonínském domově seniorů. Nikdo ze 140 klientů tehdy naštěstí nepřišel o život – všechny se podařilo během onoho večera a noci evakuovat do bezpečí.

Co ale v bezpečí nebylo, byl majetek – klientů i tohoto krajského zařízení. Nová epizoda investigativního pořadu Seznam Zpráv Ve stínu ukázala, že následně po tornádu se totiž z S-centra začaly likvidovat i nepoškozené věci. Při nařízené inventarizaci majetku v listopadu 2022 (téměř rok a půl po tornádu) musel ředitel Václav Polách u stovek položek dopsat slovo „nedohledáno“.

Celková hodnota se rovná 17 021 345 korun.

Týká se to polohovacích postelí v řadu desítek tisíc korun, skříní, nerezových zařízení v kuchyni (včetně například škrabky brambor za 35 tisíc či několika lednic za 27 i více tisíc), ozvučovacího systému za 18 tisíc, počítačů za 30 a více tisíc, masážních přístrojů za 22 tisíc, klimatizačních jednotek za 32 tisíc, čtečky dat za 87 tisíc…

„To je těžko se k tomu vracet,“ říká Václav Polách, který je ředitelem S-centra od roku 2016 a ve funkci z rozhodnutí vedení Jihomoravského kraje přežil i poté, co mu z S-centra mizel majetek.

Pane řediteli, byl jste v budově S-centra, když ve čtvrtek 24. června 2021 udeřilo tornádo?

Nebyl. Byl jsem tam zhruba za patnáct minut poté.

Vybavíte si, jak to ten večer probíhalo?

Cestou do budovy S-centra jsem obvolal všechny vedoucí, aby povolali všechny zaměstnance. Jak se začali vracet, tak už jsme začali organizovat evakuaci, co bude potřeba všechno zařídit. Jestli tam máme zraněné, těžce zraněné nebo mrtvé. Mrtvé jsme tam naštěstí neměli, zraněných bylo asi třicet osob. Na výzvu, kterou jsme dali na facebook, se tam sjelo celkem hodně dobrovolníků. Začaly přijíždět sanitky… Přijelo asi deset záchranných vozů, které začaly postupně odvážet naše klienty do nemocnice.

Co vlastně tornádo v S-centru způsobilo?

Porozbíjelo okna, vyrvalo dveře do atria, vyrvalo střechu a udělalo takový průchozí tunel. Začalo převracet skříně, přehazovat, dokonce i lednice… Nebo plechové kartotéky plné dokumentů byly vyházené dole v atriu, to znamená, že z ošetřovny proletěly asi šestimetrovou chodbou a přes ochozy, přes zábradlí, vyletěly úplně ven. Jak tornádo postupovalo, tak se dostalo na druhou stranu, kde udělalo to samé: rozbilo okna, začalo vycucávat všechny věci zase ven do zahrady. Takže ten stav byl v té době docela kritický.

Vy jste tedy přijel čtvrt hodiny po tornádu, tedy kolem osmé hodiny večer. V kolik skončila evakuace osob?

Tak posledního klienta jsme do hotelu Krystal převezli asi tak kolem druhé hodiny ráno. S jedním údržbářem jsme zůstávali u budovy, aby nedošlo k rabování. Objevily se tam takové dvě skupinky lidí, které chtěly velice pomáhat, oblékaly se do pláštěnek, dávaly si holínky a chtěly jít do budovy. Naštěstí tam přijela policie, tak naskákali do auta a odjeli pryč.

Takže někdo chtěl hned využít příležitost?

Určitě. Protože my jsme odvezli jenom klienty, nějaké vybavení, které bylo nutné pro péči, léky a inko-pomůcky, lůžkoviny, nejnutnější věci… Jinak tam všechno zůstalo. Počítače, vybavení, všechno zůstalo na místě.

A vy jste to hlídal?

Byl jsme tam do rána vlastně já a jeden z údržbářů.

Pane řediteli, mluvil jsem s jedním pánem, který byl pár dnů po tornádu v S-centru vyzvednout osobní věci své příbuzné, a říkal, že tam nastalo velké stěhování všech věcí, i těch nepoškozených. A že jste říkal, že se má všechno zlikvidovat…

Já jsem něco takového řekl?

To je má otázka. Vydal jste pokyn k tomu, že má jít všechno pryč?

To je hloupost. Za prvé nevím, proč bych měl všechno likvidovat. Všechno, co bylo použitelné, tak se postupně naváželo do skladu v takzvané Tabáčce. V té době nebyl čas evidovat, co tam je a co tam není.

Mluvil jsem i s některými klientkami a ty říkaly, že se jim ztratily i osobní věci…

Tam bylo obrovské množství věcí, i osobních, rozházených všude po atriu, na zahradě, na pokojích, které byly taky poničené. Tam se opravdu shromáždilo jenom to, co jsme předpokládali, že bude použitelné. Jestli se někomu něco ztratilo z osobních věcí, nemůžu posoudit. Během těch dnů tak bylo každý den zhruba sto záchranářů, z integrovaných záchranných složek, kteří tam stěhovali, zabezpečovali budovu. K tomu další hromady dobrovolníků a zaměstnanců. Mně se tam pohybovalo zhruba 180 lidí každý den. Jako jestli někdo opravdu něco sebral… To je neuhlídatelné.

Později se dělala inventarizace majetku S-centra a vznikl velký dokument, který určitě znáte - sám jste ho podepsal. A v něm je u spousty věcí – včetně nerezových skříní z kuchyní a podobně – napsáno „nedohledáno“. To znamená věci, které zřejmě měly být někde uskladněny, najednou zmizely. A v součtu je to majetek za více než 17 milionů korun…

Ony najednou nějak nezmizely…

A kde jsou?

Po tornádu a při evakuaci, tak se majetek třídil. Hodně věcí se třídilo způsobem tak, že se ukládalo, kovové věci se ukládaly na jednu hromadu. Další elektronika na další. A víte co? Tohle řešila Policie České republiky, řešil to kontrolní orgán Jihomoravského kraje. Já k tomu nemám víc co říct.

Jste ředitel a jste pod tím podepsaný.

Já vím, že jsem postupoval správně, což mně potvrdily i ostatní orgány. A za tím si stojím.

Já vám toto vaše přesvědčení nechci brát, ale ptám se –⁠⁠ když jste tento dokument podepsal a ředitelem jste byl tehdy i teď –⁠⁠ jak se mohlo tolik věcí ztratit? V takové hodnotě. To je někdo ukradl?

Já jsem už řekl, že dobrovolníci a záchranné složky a všichni evakuovali nábytek a všechny věci. To, co bylo zřejmě viditelně poškozené, tak se třídilo a likvidovalo.

U viditelně poškozených věcí to chápu. Ale proč je tady v té inventuře u těch věcí napsáno: nedohledáno? Znamená to, že to někdo odvážel a vy nemáte ponětí, že to zmizelo?

Já se zase odvolám na to, co jsem řekl. Toto všechno už bylo prošetřené. Já vám k tomu nemám co říct.

Pane řediteli, když vidíme součet majetku v hodnotě 17 milionů korun, který je prostě nedohledaný, máte opravdu za to, že jste jako ředitel postupoval správně?

Ano.

I když jste ztratil přehled nad majetkem?

Zeptám se vás otázkou. Myslíte, že bylo v lidských silách a reálné hledat inventární čísla? Když jsme se tam pohybovali, kdy některé části skříní byly třeba jenom orvané torzo…

U orvaného torza skříní se o tom nebavím.

...nebo poškozený nerezový stůl, který byl pokroucený, dejme tomu. Já si myslím, že byste nehledal asi inventární číslo. Ten majetek byl poškozený, viditelně poškozený, takže se shromáždilo na jednom místo vše, co bylo v nepotřebné sortě.

Máte tedy za to, že ten „nedohledaný“ majetek byl prostě zničen a zlikvidován, a ne že byl ukraden, zcizen, někým využit?

To vám nikdo nezaručí.

Ať to shrneme. Máte jako ředitel pocit, že jste v tomto směru obstál?

Prověřila to policie, pověřil to kontrolní orgán Jihomoravského kraje.

Chtěl byste k případu S-centra ještě něco říct?

Co bych chtěl říct? Možná to, aby by mě už nechali pracovat a dělat to, co umím a co dělám rád. Tento systém honění čarodějnic je k ničemu. Já si stojím za svým postupem. Neporušil jsem žádný zákon a bylo by dobré, kdybychom to už jednou smetli ze stolu.

Proč se vedení Jihomoravského kraje rozhodlo nad ztrátou majetku zavřít oči? A proč mu trvalo více než tři roky od tornáda, než obrovskou budovu začali opravovat? Na to se podíváme v příštím dílu, mimo jiné i v rozhovoru s hejtmanem Janem Grolichem a taky hlavním právníkem Transparency International Janem Dupákem.