Chovatelky pražské zoo si stěžovaly na nadřízenou, musely odejít

Vedení pražské zoologické zahrady muselo řešit další obvinění z dlouhodobé šikany podřízených. Její nová ředitelka se rozhodla pro rázné řešení: stěžovatelkám neprodloužila smlouvy. Ty to vnímají jako návrat ke starým pořádkům.

Před rokem, v reakci na svědectví desítky lidí ohledně bossingu ze strany dlouholetého ředitele pražské zoologické zahrady Miroslava Bobka, reagovala náměstkyně Jana Komrsková (Jsme Praha) slovy, že se na ni nikdo neobrátil.

„Nejlepší forma je písemně než prostřednictvím podcastu. Samozřejmě se budeme zabývat podnětem, který k nám přijde.“

V březnu tohoto roku usedla do ředitelského křesla Lenka Poliaková. Jako nová šéfka zoo v rozhovoru pro podcast Ve stínu řekla: „Jsem také trošku pečovatelka, tak chci pečovat o lidi, kteří v zahradě jsou.“

Jejich slova otestovala situace v oddělení karantény. Právě zde totiž podřízené chovatelky opakovaně upozorňovaly na nežádoucí chování své nadřízené. Popisují to slovem: šikana.

Je září 2020 a k pražské zoo přijíždí sanitka. U auta své kolegyně a švagrové totiž zkolabovala chovatelka z oddělení karantény Šárka.

„Říkala mi, že mě v tomto stavu nepustí samotnou domů. Já se bránila, že jsem v pohodě. Šla jsem si odpíchnout a u auta jsem zkolabovala.“

Diagnóza? Panická ataka.

Důvod? Podle Šárky šikana ze strany její vedoucí, vrchní chovatelky Martiny (vzhledem k citlivosti celé situace neuvádíme příjmení).

Šárka ještě před podzimem 2020 poslala na Martinu stížnost s tím, že ji přehnaně kontrolovala, vyčítala jí maličkosti, křičela na ni, urážela ji, lhala o jejím pracovním nasazení nadřízeným a pracovně ji přetěžovala, zatímco sama svou práci neodváděla dobře.

Tímto způsobem popisuje Šárka jednu ze situací, které zažívala: „Řekla jsem jí, že v rámci práce v zoologické zahradě chodím na lekce angličtiny každou středu. Pravidelně mi každou středu volala a řvala na mě do telefonu, kde jsem a proč zase nejsem v práci.“

Šikana se pak podepsala i na jejím zdraví, mimo jiné výrazně zhubla. Poté, co ji odvezla sanitka, musela brát medikaci a byla tři měsíce na neschopence.

Celou situaci řešily odbory a následně ředitel Miroslav Bobek.

Martina jakékoli pochybení odmítla a naopak uvedla, že Šárka podrývala její autoritu, nedodržovala zadání, negativně ovlivňovala kolektiv a nedělala dobře svou práci. Za vrchní chovatelku se postavilo 12 lidí (většinou lidé na vyšších pozicích, včetně čtyř kurátorů chovů, kteří jsou nadřízeni vrchním chovatelům).

Na stranu Šárky se přidaly tři (bývalé) kolegyně.

Jedna z nich, která na karanténě pracovala v letech 2018 až 2019, uvedla, že nadřízená mění úkoly, nelze se jí zavděčit, nedává žádnou pozitivní zpětnou vazbu, špatně komunikuje a práci rozděluje nerovnoměrně podle toho, koho si oblíbí.

„Nejde jen o nesnášenlivost a antipatie mezi dvěma osobami ani o ženské hašteření. Myslím, že jde o jasnou šikanu, ovšem ne viditelnou pro okolí, však zřetelnou na zdravotním stavu (Šárky). Věřím, že dojde v brzké době ke změně, která zamezí dalším neshodám a trápení,“ napsala na podporu Šárky.

Její přání vyslyšeno nebylo. Ředitel Miroslav Bobek nařčení ze šikany vyřešil tak, že Šárku přeřadil na jiné oddělení, zatímco její nadřízenou ponechal na stejném vedoucím místě.

Následovat tak měly další problémy.

Investigativnímu podcastu Ve stínu se podařilo získat další svědectví bývalé zaměstnankyně z oddělení karantény. Pracovala tam mezi lety 2021 a 2023.

Chování vedoucí Martiny popisuje velmi podobně jako Šárka a považuje jej za šikanu. Také na její psychiku měla práce v zoo těžký dopad.

„Měsíc v kuse jsem si procházela psychickými zhrouceními na denní bázi, někdy i několikrát denně. Došlo to do fáze, kdy jsem doufala, že se mi v práci něco stane nebo že onemocním, abych tam nemusela aspoň na pár dní jít. Začala jsem mít i pasivní sebedestruktivní myšlenky, což bylo asi poslední kapkou, a věděla jsem, že musím odejít.“

Dodává: „Nejhorší na celé situaci bylo, že mi nikdo nevěřil. Martina je obecně v zoo oblíbená, protože je dokonalý manipulátor.“

Situaci nicméně s vedením neřešila, ze zoologické zahrady raději dobrovolně odešla.

Ani po jejím odchodu se ale situace nezlepšila. Alespoň takovou zkušenost má další zaměstnankyně karantény s její vedoucí, která nastoupila v roce 2023. Po roce ji vedoucí začala šikanovat.

„Byl tam systematický tlak ze strany naší vedoucí v podobě rozšiřování pomluv u jiných lidí ze zahrady, docházelo k cílenému zatajování důležitých informací pro práci. Vyčítala mi věci za dny, kdy jsem nebyla v práci,“ říká.

V květnu 2025 proto podala stížnost k vedení zahrady. Stěžuje si na nadávky, výslechy, zvyšování hlasu, lhaní, manipulaci. A stejně jako na chovatelky před ní, i na ni to má těžké psychické dopady.

Situaci následně řešilo vedení zoo, ale opakované schůzky k ničemu nevedly. V prosinci 2025 se - podruhé - písemně obrátili na tehdejší vedení zahrady i na nově zřízené oddělení lidských zdrojů.

Výsledky dotazníkového průzkumu ze začátku roku 2026. Zaměstnanci pražské zoo hodnotili období, kdy byl ředitelem Miroslav Bobek. V zahradě významně převládala atmosféra strachu - podle 80 % dotázaných.

V turbulentních časech (odchod ředitele Bobka kvůli bossingu, dočasný ředitel a až v březnu 2026 nástup nové ředitelky Lenky Poliakové) je sice přislíbena pomoc externí mediátorky, ale přichází až v květnu.

Zároveň se situace zhoršuje natolik, že třetí stížnost, kterou zasílají vedení HR oddělení, už podepisují všechny tři chovatelky z oddělení karantény.

Jinými slovy: všechny tři podřízené si stěžují na chování své nadřízené.

„Nátlak, manipulace, šíření pomluv a zastrašování ze strany vrchní chovatelky jsou dnes běžným jevem a trvale nebo opakovaně nám způsobují stres, úzkosti a další psychické problémy,“ píší.

V této době už měla pražská zahrada k dispozici Metodiku prevence a řešení sociálně-patologických jevů, která vznikla kvůli bossingu ředitele Bobka a jeho okolí. V ní se uvádí, že zaměstnanci nevěří v řešení, pokud si budou stěžovat. Naopak se obávají negativních dopadů. Mimo jiné nabádá k otevřenému řešení problémů, k transparentnosti, srozumitelnosti.

„Postupovali jsme podle metodiky, snažili se upozorňovat na problémy. Bylo to něco, co paní ředitelka chtěla, aby byli lidé aktivní a podíleli se na zlepšování prostředí v zahradě,“ řekla jedna z chovatelek.

Jenže v červenci tohoto roku nastala schůzka, která chovatelky šokovala. Dvěma z nich, které měly smlouvu na dobu určitou, ředitelka Poliaková řekla, že ji neprodlouží a v zahradě skončí. Třetí se smlouvou na dobu neurčitou pak ředitelka doporučila podat výpověď.

Vrchní chovatelku Martinu pak ředitelka sesadila z vedoucí pozice, ale na karanténě ji nechala. Pořad Ve stínu se této chovatelky dotazoval, jak reaguje na opakované stížnosti a obvinění ze šikany.

Reagovala těmito slovy: „Ale to je snadné. Já můžu obviňovat je.“ Dodala: „Udělám já zase nějaké kroky.“

Jak situaci vidí její dvě podřízené, které ze zoo musí odejít?

„Odcházím zklamaná. Chtěla jsem kolegům ukázat, že má smysl řešit šikanu, i když bojujete proti přesile. Po tomto rozhodnutí jsem jim ukázala, že to smysl nemá. Že svoji situaci zlepšit nemůžou. Což mě mrzí,“ řekla jedna z chovatelek.

„Říkala jsem si, že mi paní ředitelka nechce prodloužit smlouvu, protože jsem podala stížnost. Takhle jsem si to vysvětlila,“ uvedla druhá.

Ředitelka Lenka Poliaková měla možnost reagovat na zjištění ohledně dlouhodobě neřešené šikany během živého natáčení podcastu Ve stínu na Letní podcastové scéně v pražské Troji.

„Je strašně těžké řešit problémy, které jsou dlouholeté a vyhnilé,“ řekla s tím, že se rozhodla toto oddělení co nejvíce personálně obměnit.

„Nemám podklad k tomu, abych se přiklonila na jednu nebo na druhou stranu, abych někomu dala zapravdu na úkor toho druhého. Mimochodem, to, že rozebíráme osobní vztahy chovatelů, to je, nezlobte se na mě, ale sakra jiný příběh než posuzovat chování manažera jmenovaného radou města. Je to trošku sprosté. Jsou to lidé, kteří tady nejsou, a my je tady pomlouváme,“ řekla.

Ředitelka Poliaková se odvolává na zprávu mediátorky, podle které nedocházelo k systematické šikaně.

„Mediátorka napsala, že náprava vztahů na tomto pracovišti není možná žádnými konvenčními cestami, jako je například půlroční mediace. Na základě toho jsem se rozhodla karanténu maximálně obměnit,“ řekla ředitelka.

K této zprávě ale podcast Ve stínu nemá přístup. Může tak pouze vycházet z toho, co říká ředitelka Poliaková, a z toho, co tvrdí samotné chovatelky, které měly možnost do zprávy nahlédnout.

Podle chovatelek ale mediátorka nijak neřešila minulost, fluktuaci zaměstnanců ani dlouhodobý a opakující se vzorec chování nadřízené. Zároveň kritizují způsob řešení. Ve zprávě podle nich není napsáno, že by ony jako stěžovatelky musely odejít.

„Naopak tam bylo napsáno, že by mělo být vyměněno vedení týmu,“ popisuje jedna z chovatelek s tím, že naopak byla na vedoucí pozici doporučena její služebně starší kolegyně.

Během živého natáčení reagovala na zjištění podcastu Ve stínu i náměstkyně primátora Jana Komrsková (Jsme Praha).

Dvě chovatelky se totiž objednaly k ní na schůzku, aby předaly podnět na vyšetřování šikany ze strany jejich vedoucí.

Jak schůzku vnímaly?

„Měly jsme naději, že když na to upozorníme, tak budeme lépe přijaty. Ale nebylo to příjemné,“ říká jedna z nich.

„Schůzka proběhla hrozně. Paní Komrsková nás odrazovala od toho, abychom to řešili, že si přece nechceme zkazit dobré vztahy se zahradou a že ji nechceme veřejně poškodit,“ dodává druhá.

Náměstkyně Komrsková schůzku hodnotí jinak: „Povídali jsme si v normální, příjemné atmosféře. Řekli jsme si, že nechceme, aby byla jakýmkoli způsobem poškozena zoo, že zaměstnanci si prošli tímto martyriem a že bych byla nerada, aby se to opakovalo. Respektovaly, že paní ředitelka má nárok neprodloužit smlouvu.“

Během setkání náměstkyně zjistila, že si chovatelky tajně nahrály schůzku s ředitelkou Poliakovou. Vysvětlují to lhaním a manipulací ze strany vedoucí, a tedy snahou mít autentické důkazy.

Podle náměstkyně ale takové chování „nepřináší do zoologické zahrady dobrý obraz“.

Magistrát nicméně psanou stížnost chovatelek přijal a bude se jí zabývat. Jenže je otázkou, jestli má taková stížnost vůbec smysl. Podle náměstkyně Komrskové totiž „není magistrát schopen provést až tak detailní kontrolu v případě mezilidských vztahů“.

Co dalšího zaznělo ze stran ředitelky Poliakové a náměstkyně Komrskové v reakci na tuto kauzu? Jak na současné problémy reaguje někdejší ředitel Petr Fejk? A proč by je řešil jako autoritář?

Poslechněte si speciální vydání živého natáčení podcastu v pražské Troji. Najdete jej ve všech podcastových aplikacích, na webu Podcasty.cz nebo v úvodu tohoto článku.