Začínal s fotbalem, pak šel na herectví. Oblibu v „gumotextilkách“ má doteď

Od mládí ho to táhlo na fotbalová hřiště. Aby ne, vždyť bydlel hned vedle kdysi respektovaného pražského klubu Uhelné sklady. Ovšem na travnatém hřišti si Jiří Ployhar zahrál se svými vrstevníky jen výjimečně. Jinak jim byla určena především vedlejší škvára. A už tehdy Jirka poletoval po hřištích v gumotextilních kopačkách, které byly v době reálného socialismu zdaleka nejrozšířenějším typem fotbalového obutí pro hráče nižších a mládežnických kategorií.

To by samo o sobě nebylo ještě nic divného. Jenže Jiří Ployhar ve stejných kopačkách nastupuje i v současnosti, když obléká dres Realu Top Praha. Na rozdíl od svého mládí je v tomto ohledu naprostou výjimkou mezi spoluhráči, vyznávajícími moderní nebo dokonce ultramoderní výkřiky fotbalové módy.

Ovšem Jiří Ployhar je především úspěšný herec. I když s fotbalem se potkává i ve své hlavní profesi. V seriálu Vyšehrad i v čerstvě uvedeném celovečerním filmu s poněkud neobvyklým názvem Vyšehrad Fylm, hraje postavu trenéra Žloudka. Toho trenéra, který má co do činění s Juliem Lavickým, hlavním hrdinou díla.

S filmem zatím vládne u jeho tvůrců spokojenost. Vyšehrad Fylm bourá rekordy v návštěvnosti. Necelý měsíc po uvedení už se počet návštěvníků blíží 400 tisícům. Na natáčení Jiří vzpomíná rád a ani se moc nediví, že ho někdy diváci na stadionu Bohemians, jejichž velkým příznivcem je, žádají o radu ve chvílích, kdy se Klokanům nedaří.

Jiří Ployhar patří k těm nemnoha hercům, kteří mají vystudovanou jak konzervatoř, tak DAMU. Sám říká, že ho DAMU svým způsobem zachránila, protože mu vrátila do života pořádek a pevný program. Na konzervatoři si spíše užíval bohémského života, do školních škamen mnohokrát nedorazil.

Nikterak se netají, že výraznou motivací pro pokračování ve studiu byla i možnost vyhnout se vojně, protože studoval ještě v době, kdy byla základní vojenská služba povinná. K herectví ho to asi táhlo i proto, že v rodině se to hemžilo uměleckými geny. Maminka hrála divadlo ochotnicky, otec byl kameraman, dokumentarista a fotograf, za kamerou stává i Jirkův bratr. Dokonce spolu několikrát pracovali při natáčení, ale Jiří se v takových chvílích necítí komfortně, protože, jak sám říká, ostych je daleko větší před členem rodiny než před cizími lidmi.

V nejnovějším díle Ušáku vzpomínal Jiří Ployhar na dobu, kdy jeho otec musel opustit po příchodu sovětských vojsk místo v Armádním filmu a stal se z něho fotograf. Zároveň přiznal, že si dost vyčítal, když v jednom z televizních pořadů zmínil svoji dávnou zkušenost s drogami. Ne proto, že by se dělo něco hrozného, ale proto, že bulvár tuto reminiscenci nafoukl do obřích rozměrů a objevily se titulky, jak mu mělo jít o život.

Ale řeč šla i o Myšpulínovi, sousedu Halířovi a dalších rolích na divadle i v seriálech či filmech. Mimochodem, i nadále mu je pravděpodobně souzena role z fotbalového prostředí. V zahraniční produkci by si měl zahrát roli jednoho z prvních trenérů Franze Beckenbauera. Ale ani to není vše, co je k vidění a slyšení v Ušáku 209.

Více naleznete v úvodním videu. Další díly Ušáku můžete zhlédnout zde.

Pořad Ušák vychází na Seznam Zprávách v premiéře každou neděli v 17:00.