Článek
Jiří Pavel Češka je velkou atletickou nadějí. Především na trati 800 metrů. Na dráze se musí potýkat s mnohými soupeři, které často poráží. Ne nadarmo patřil do evropské dorostenecké špičky, o totéž se nyní snaží i mezi juniory. Kromě jiného je držitelem českého dorosteneckého rekordu na „půlce“. Protivníka nejtěžšího má ale sám v sobě. Poruchu autistického spektra, Aspergerův syndrom. Sedmnáctiletý sportovec se s tímto problémem utkává celý život, ale až v posledním roce se tento soupeř nechal poznat a pojmenovat.
Hlavní témata Ušáku s Jiřím Pavlem Češkou
01:34 - O zdravotních problémech a výkonech z poslední doby
03:11 - Jak se mu žije s poruchou autistického spektra
09:28 - Jak se dostal k běhání a jaké má ambice
12:45 - Jak mu běh pomáhá s psychickými problémy
14:48 - O maratonu, který uběhl v bytě
16:06 - O klinické depresi, pokusech o sebevraždu a léčbě
23:14 - O ambici jít do politiky
Na celý díl se podívejte ve videu v úvodu článku.
Široká veřejnost příliš informací o Aspergerově syndromu nemá. O tom se Jiří přesvědčil už na základní škole, kde byl jiný než jeho spolužáci. Ti mu nerozuměli a ani nevěděli, proč je Jirka takový, jaký je. Bohužel, stal se obětí šikany. Což podle jeho slov není ojedinělý jev, spíše by se dalo mluvit o pravidlu. Zmínil, že s podobnými potížemi se setkává až kolem 90 procent autistických dětí. Velmi se mu ulevilo, když část základní školní docházky strávil domácí výukou a především, když nastoupil na gymnázium, kde jsou jeho současní spolužáci nejen dospělejší, ale zároveň přece jen i lépe informováni o Jirkově problému.
Nejde jen o samotný Aspergerův syndrom. Přidaly se i těžké deprese. Jiří se dokonce několikrát pokusil o sebevraždu. Poslední velmi vážný pokus ho donutil k tomu, aby na čas odešel na psychiatrické oddělení. Bylo to rozhodnutí z minuty na minutu, ale rozhodně správné. Po vyšetření se dozvěděl o své poruše autistického spektra, a tak dostal odpovědi na mnoho otázek, které mu létaly hlavou. Dnes ale také říká, že si připadal spíše jako ve vězení než na místě, kde by se měl ten či onen pacient léčit. Byl by rád, kdyby se pomoc podobně zasaženým lidem výrazně zlepšila, aby se mohli vrátit do života a třeba se i uplatnit v práci, zkrátka žít normální, běžný život. Což není zrovna jednoduché, protože najít někoho, kdo zaměstná člověka s touto diagnózou, se mnohdy zdá být nadlidským úkolem.
Běhání je pro Jirku způsobem, jak se na nějakou dobu zbavit nepříjemných myšlenek, jak před nimi doslova utéct. Vidí ho i jako jakousi substituci sebepoškozování, což bývá u lidí s poruchou autistického spektra častým jevem. Pochopitelně u běhání je to bez nepříjemných důsledků a následků. Jiří to myslí tak, že pro dobrý sportovní výkon je potřeba tvrdě pracovat a trénink vrcholového sportovce mnohokrát bolí víc, než si ti, co nikdy nesportovali, dokážou představit. Nabízí ale nádherné pocity poté, co je tréninková jednotka nebo samotný závod minulostí a můžete si jen tak lehnout do trávy a říci si, že tahle dřina za to stála.
V Ušáku 199 jsme se dostali i k tomu, že kromě snu o sportovním úspěchu a účasti na olympijských hrách má Jiří představu i o své nesportovní budoucnosti. Rád by se věnoval politice. Začít by chtěl na komunální úrovni, aby se politiku nejprve naučil jako řemeslo a postupně se propracovat třeba až do parlamentu. Svou diagnózu nevidí jako handicap, tím, že o ní mluví veřejně, tak dopředu neguje možnost, že by ji někdo mohl zneužít proti němu. Rád by se věnoval problematice, kterou sám zná více než dobře, tedy jak pomoci lidem s podobnými problémy, které sám prožíval a prožívá. Také se ale můžete dozvědět, jak se dá zaběhnout maraton v jednom pokoji, a třeba také to, jaký je rozdíl mezi evropskými a africkými běžci. Pochopitelně v nejnovějším díle Ušáku.
Více naleznete v úvodním videu. Další díly Ušáku můžete zhlédnout zde.
Pořad Ušák vychází na Seznam Zprávách v premiéře každou neděli v 17:00.
