Článek
Rusko je věru prazvláštní země. To asi řekne každý, kdo se někdy do této země na východě vypravil a nestrávil celý čas jen na moskevském bulváru. Tohle se určitě v žádném případě netýká fotografky Dany Kyndrové.
Do Sovětského svazu, respektive do Ruska, se podívala mnohokrát. A nejen podívala, samozřejmě především fotila. Tak trochu ji k cestám na východ předurčila první velká výprava s maminkou, taktéž nadšenou fotografkou. Rovnou až do Ázerbájdžánu. Autem a s čerstvým řidičákem v kapse. Zkrátka s matkou nechtěly, aby koupený zájezd propadl, když kvůli práci volejbalového trenéra otec nemohl v daném termínu odcestovat.
Hlavní témata Ušáku s Danou Kyndrovou
02:35 - Co si představí, když se řekne Rusko
06:01 - O první cestě do Arménie
08:58 - O focení, ostychu a začátcích
10:25 - Jak fotila pouť na svaté místo v Rusku
13:20 - O učení na umělecké škole
15:12 - Jací byli ruští vojáci
16:20 - Jak jí pomáhalo při focení, že je žena
18:26 - Jaké je Rusko mimo velká města
24:19 - Proč upřednostňuje černobílou fotku
26:20 - Má Rusko naději?
30:26 - Proč se Rusové chovají na Ukrajině tak brutálně
32:07 - Co připravuje za výstavu
Na celý díl se podívejte ve videu v úvodu článku.
Velkým tématem byl pro Danu Kyndrovou mimo jiné odsun sovětských vojsk z Československa. Dostala se nejenom do kasáren, ale dokázala fotit i v bytech a nemovitostech obývaných důstojníky a jejich rodinami. Ostatně, podle jejích slov nejhůře nesly odchod z československého ráje do ruské tvrdé reality manželky sovětských oficírů. Prostí vojáci jí říkali, že jim je jedno, jestli budou v kasárnách, z nichž se stejně nedostanou ven, v Československu nebo někde v Rusku. Protože měla Dana Kyndrová pro strach uděláno, vydávala se na výpravy do vojenských objektů sama, a říká, že nejenom v těchto případech jí vlastně pomáhalo to, že je žena, kterou ruští vojáci nebrali jako někoho nebezpečného.
O Rusku nemá žádné růžové představy. O zemi, kde sice můžete navštívit Moskvu nebo Petrohrad, tedy velká města s moderním centrem, ale tím to vlastně končí. Ruský venkov je návratem o několik set let dozadu. Na druhou stranu je to velká výzva pro každého fotografa. Zrovna v těchto místech není jednoduché fotit někoho neznámého zblízka.
Dana Kyndrová vyprávěla o tom, že na počátku své kariéry měla právě s tím překonat ostych velký problém. A to šlo o fotku na pražské plovárně. Ale postupně zapracovala na psychologii a našla způsoby, jak se fotografovaným lidem přiblížit. Ať už šlo o obyvatele vesnic jako vystřižených z pohádky Mrazík nebo účastníky církevní, sto padesát kilometrů dlouhé pouti. Velkou pomocí jí určitě bylo, že mluvila výborně rusky a tím pádem se vztahy navazovaly výrazně snadněji.
V nejnovějším díle Ušáku se dozvíte, jaké to bylo učit mladé herce a hudebníky francouzsky, kdy poprvé a v jaké souvislosti slyšela heslo : „Rossija bolšaja, nas mnogo“, kdy není možno zmáčknout spoušť fotoaparátu, i když by mohlo jít o skvělý záběr, jak to má Dana Kyndrová s černobílou a barevnou fotografií a jak se jmenuje její pes. To vše a ještě něco navíc v Ušáku číslo 211.
Více naleznete v úvodním videu. Další díly Ušáku můžete zhlédnout zde.
Pořad Ušák vychází na Seznam Zprávách v premiéře každou neděli v 17:00.
