Článek
„To, že se zimní olympijské hry konají v Číně, rozhodl někdo za nás. Je to vysoká politika, ale mně se to vůbec nelíbí,“ říká skikrosařka Nikol Kučerová. „Že je to zrovna v Číně, kde se porušují lidská práva, je pro mě strašné.“ Olympiáda, která začne 4. února, bude její třetí.
Rozhovor s Nikol Kučerovou vznikl při natáčení publicistického pořadu Terén, který se zabývá právě politickými souvislostmi blížících se her v Pekingu.
Několik států (včetně USA, Kanady nebo Velké Británie) ohlásilo diplomatický bojkot olympiády – jako reakci na porušování lidských práv v zemi. Česká pozice je poněkud nejasná. Především kvůli tomu, jak ji prezentoval velvyslanec v Číně Vladimír Tomšík v čínském deníku Beijing Daily. V rozhovoru mluvil o tom, že jej prezident Miloš Zeman pověřil, aby konání olympijských her v Číně podpořil, kritický postoj české vlády nezmínil.
Podívejte se na nové vydání pořadu Terén Kristiny Cirokové.Video: Kristina Ciroková, Jan Pospíšil
Skikrosařka Nikol Kučerová na stejném místě, kde se odehrají olympijské hry, už závodila v prosinci. Trať si vyzkoušela na prvním závodu světového poháru.
Jaké to tam je? Byla jste spokojená s tím, jak to mají připravené?
To sportoviště je připravené moc hezky, ale přesto jsme byli trošku zklamaní, abych byla upřímná. Tratě na předchozích olympiádách byly úplně nádherné a obrovské. Tady to byla trať spíš na úrovni světového poháru. Slíbili nám ale, že to ještě budou předělávat. Ale zázemí je opravdu udělané pěkně.
Viděli jste i jiná sportoviště?
Nic jiného jsme neviděli, protože jsme byli zavření v hotelu. Nikam jsme nesměli, pořád jsme byli sledovaní. Je to takové zvláštní. Všichni jsme z toho byli dost špatní. Nemyslím teď jen českou výpravu. Neustále testy, všichni tam chodili v oblecích, PCR testovali dokonce i naše lyže… Jasně, ta olympiáda bude jiná v tom, že budeme ve vesnici. Pohyb tam bude fungovat jinak. Na hotelu to bylo frustrující, protože jsme se ani nemohli jít projít ven.
Tak moc vás hlídali?
Hlídané to bylo hodně. Jednou jsme chtěli jít do hotelu pěšky. Sjezdovka vedla až k hotelu a z lyžárny nám nejel autobus. Nechtělo se nám čekat a mrznout. Cesta by po sjezdovce trvala asi tak deset minut. Rozešli jsme se a asi po 200 metrech za námi doběhl nějaký policajt a začal říkat, že tam nesmíme být. Pak jsme viděli nad hlavami drony. Takže evidentně nás těmi drony sledovali, protože tam nikdo jiný nebyl. Okamžitě nás chytli a že nás doprovodí. Chovali se, jako kdyby nám zachraňovali život. My říkali, že to klidně dojdeme, že to nevadí. A oni, že to nesmíme a že nám pomůžou. Bylo to zvláštní.
Každý náš krok byl monitorovaný. Mají tam takové sloupy, které vypadají jako stromy, jsou na nich umělé větve, ale jsou obsypané kamerami. Pak jsme si říkali, jestli kamery máme i v ložnicích a koupelnách, protože jinak byly všude.
V souvislosti s olympiádou v Číně se řeší i politika právě proto, že v zemi komunistický režim porušuje lidská práva. Jak to vnímáte vy?
Vnímám to poměrně silně vzhledem k tomu, že jsem studovala historii a moje obě práce se zabývaly bojkotem olympijských her a hrami v Berlíně v roce 1936. Přijde mi to strašně podobné. Od začátku, kdy se řeklo, že to bude v Číně, tak jsem nejdřív trochu doufala, že to přeloží, ale postupně bylo jasné, že ne. A já s tím popravdě nemůžu nic moc dělat. Kdybych si řekla, že to budu bojkotovat, tak nic nezměním a veškerá moje snaha přijde vniveč. Navíc my jsme sportovci placení státem. My jsme placeni za to, že reprezentujeme stát.
Ve chvíli, kdy sportovec řekne, že nejede, tak je to v podstatě podvod na státu a podvod na jeho sponzorech. Nelíbí se mi, když se sportovci dávají jako rukojmí. Když někdo řekne, že by to ti sportovci měli bojkotovat. My prostě trénujeme proto, abychom tam jeli, a to, že je to v Číně, rozhodl někdo za nás. Je to vysoká politika, tam já opravdu nedohlédnu. Že je to zrovna v Číně, kde se porušují lidská práva, je pro mě strašné.
Uvažujete o nějaké formě protestu?
Ono se to nesmí. Jsem v komisi sportovců v olympijském výboru a poslední dva roky jsme toto hodně řešili i na mezinárodní úrovni. Hodně se měnila pravidla ohledně toho, jak se může a nemůže politicky vystupovat na sportovištích, případně na stupních vítězů. Jsou to práva různých menšin a podobné věci a v podstatě je zakázané dělat cokoliv.
Může se stát, že to někdo poruší a třeba mu nic neudělají, ale oficiálně je to zakázané. Můžeme se k tomu nějak osobně vyjadřovat, i když teď nevím, jak to pravidlo přesně zní. Doufám ale, že ta pojistka nebyla vytvořena jenom kvůli tomu, že hry jsou v Číně. Celkově se protesty ve sportu poslední dobou objevovaly poměrně často, tomu prostředí se úplně nelíbí, když se do sportu tahá politika. Je to trochu alibismus, protože politika se sportem samozřejmě úzce souvisí.
Ale není to tak, že byste třeba v rozhovoru pro média – třeba i ta čínská – nemohla vyjádřit svůj názor na tamní politiku?
To si myslím, že ne, ale zrovna pro čínská média bych asi byla opatrná. Minimálně do té doby, než bych se dostala zpátky domů. Musím si to ale ještě nastudovat, jak to je. Rozhodně ale pro naše média – myslím, že žijeme v demokratickém státě – snad můžu stále říkat, co si myslím já.
Více o tom, jak se další čeští sportovci chystají na olympiádu a zda jim vadí, že se koná právě v Číně, se dozvíte v novém vydání pořadu Terén. Ten rozebírá i to, zda slova českého velvyslance Vladimíra Tomšíka poškodila Česko a jaký názor na olympiádu v Číně mají vládní politici.
