Článek
Obyvatelé Bohorodične si spočítali, že vesnice během rok trvající války změnila „majitele“ už celkem 14krát. Právě tolikrát se tu prý už vystřídali ruští a ukrajinští vojáci.
V kdysi velké osadě, kde mělo svůj domov na 800 obyvatel, dnes zůstává posledních sedm lidí. S některými z nich natáčel novinář Borys Sachalko z televize Current Time.
V úvodním videu popisuje, jak se z vesnice stalo jedno velké bojiště. „Ukrajinské jednotky zde bránily přístup k městu Slovjansk, které leží někde za mnou. Z tohoto směru sem postupovala ruská vojska,“ ukazuje.
Mykola se rozhodl i přes těžké boje v obci zůstat, evakuaci odmítl. „Řekl jsem jim, aby šli někam. Já se stěhovat nebudu,“ říká Ukrajinec. Rusové se ho podle jeho slov pokusili odvézt, během bojů se schovával ve sklepě svého domu. Sklep vydržel, dům byl ovšem zničen.
„Rusové tady dělali šílené věci. Pořád byli strašně opilí,“ vzpomíná vesničan. „Bylo jim úplně všechno jedno. Řekl jsem jim: ‚Co jste to udělali, idioti? Zničili jste i pravoslavný kostel moskevského patriarchátu. Proč, sakra?‘ Rusové mě pak zavřeli.“
Na otázku, co po Mykolovi chtěli, odpovídá: „Abych jim řekl, kde jsou ukrajinské jednotky.“
Analýza
V posledních dnech a týdnech přibývá zpráv naznačujících, že se už chýlí správný čas pro dlouho očekávanou velkou ukrajinskou ofenzivu. K představě rychlého průlomu v jednom místě jsou ale experti zdrženliví.
Celá oblast je teď podle něj hustě zaminovaná: „Tamhleten kopec je celý posetý minami. Na jeho vrcholu byly ukrajinské pozice. Rusové na ně třikrát zaútočili.“
Reportér Sachalko dodává, že v Bohorodične je vůbec nebezepčné sjíždět z asfaltových cest: „Někdy uvidíte varovné značky s obrázkem miny, jako je třeba tato. Místní lidé říkají, že označování takovýchto míst je velmi důležité. Obyvatel tu už ale moc nezbylo – je jich tu asi jen sedm.“
Jevhen a Olha se vrátili do své rodné vesnice vloni na podzim. Svůj dům našli zničený.
„V našem domě bydlela za tu dobu spousta vojáků. Mnoho věcí bylo ukradeno. Díky dobrovolníkům máme nyní aspoň polštáře a přikrývky. To byly první věci, které z domu zmizely,“ stěžuje si Olha.
Fotky z Ukrajiny: Apokalypsa narůstá s každým kilometrem k frontě
První, co řidič uvidí při vjezdu do Izjumu. Skladiště vraků.
Už tady potkáte vraky, zničená auta, vojenskou techniku.
Sem tam benzinové pumpy fungují, většina je ale zničená, jak připsal k tomuto snímku reportér Seznam Zpráv Jan Novák.
Podél celé dálnice jsou cedule: „pozor miny“. Není radno pohybovat se mimo betonovou silnici.
Cestou z Charkova na Čuhujiv prodávají šašliky a nakládanou zeleninu.
Cestou z Charkova na Čuhujiv.
Izjum.
Na předměstí Izjumu.
Izjum leží na řece Severní Doněc zhruba 140 kilometrů na jihovýchod od Charkova, hlavního města oblasti.
Cihlový kostel Nanebevstoupení Páně v Izjumu i se zvonicí zůstal zázračně nepoškozen ruskými útoky.
Podle posledního sčítání z roku 2020 měl Izjum přes 46 tisíc obyvatel.
Starosta města odhadl, že nyní ve městě zůstává méně než polovina z nich, zhruba 20 tisíc lidí.
V samotném Izjumu podle starosty Valerije Marčenka nepřežilo boje s ruskými okupanty asi tisíc obyvatel.
Sídliště na předměstí Izjumu. Zde před válkou bydleli lidé a před domem si hrály děti.
Centrum Izjumu.
Izjum. Bývalá škola.
Izjum.
Centrum Izjumu je víceméně prázdné.
Samotné srdce Izjumu. Vyhořelé, vybombardované úřady.
Izjum.
Momentka z Izjumu. Před kostelem si lidé rozebírají šatstvo, které tam přivezli dobrovolníci.
„Všechno zničili,“ říká Lena. Momentka z Izjumu.
Momentka z Izjumu.
Bývalé tržiště na předměstí.
Vysílač na kopci nad Izjumem.
Vybombardovaná továrna na jižním okraji města.
Zde bývaly obchody u dálnice směrem na jih od Izjumu.
Jižní okraj Izjumu.
Izjum.
Na pomezí Charkovské a Doněcké oblasti bývala vesnice Dolyna. Rusové ji zcela vybombardovali.
Ze silnice není vidět jediný nepoškozený dům.
Zcela vybombardovaná vesnice Dolyna a Krasnopillja v Doněcké oblasti.
Obě vesnice leží asi 20 kilometrů severně od města Slovjansk a staly se dějištěm vleklé bitvy mezi ruskými okupanty a ukrajinskými obránci.
Loni v létě tato místa obsadili – po měsících dělostřeleckého bombardování – Rusové.
Ukrajinská snaha získat oblast zpět vyvrcholila počátkem loňského září, kdy se obráncům podařilo pás vedoucí až k Izjumu získat zpět pod kontrolu.
Zkáza je strašlivá.
Cestou na Slovjansk.
Cestou na Slovjansk.
Cestou na Slovjansk.
Všude potkáte výstražné cedule varující před minami.
Cestou na Slovjansk.
Cestou na Slovjansk.
Cestou na Slovjansk.
Cestou na Slovjansk.
Aby si vesničané mohli vyzvednout humanitární pomoc, musí pokaždé přecházet přes zničený most.
„Chléb se dováží na druhý břeh. Někdy i humanitární pomoc. Musíte se přebrodit přes řeku,“ říká Jurij, jehož dům byl také zničen, takže teď musí bydlet ve stodole. „Je to strašné. Když jsem odjížděl, bylo tady několik zničených domů, ale když jsem se vrátil, žádný dům tu nezůstal neporušený. Byl to pro mě šok.“
Bohorodične není ojedinělý případ. Válka na Ukrajině zničila desítky nebo spíše stovky osad. Lze je obnovit? „Sedm obyvatel této vesnice je přesvědčeno, že ano. Nevědí ale, jak dlouho to bude trvat. Často už ani není co obnovovat a nové domy bude třeba postavit od základu,“ říká novinář.
Mykola však prý rozhodně neplánuje, že by se odtud odstěhoval. „Odklízím suť, opravuji věci. Všechno je zarostlé. Musíte pracovat postupně. Co jiného bych měl dělat? Nic? Musíme mít naději, víru. Věřit v Boha a přežít. Možná se všechno dá zase do pořádku.“
