Článek
Život v ruském městečku Rudnaja Pristaň se pro místní proměnil v peklo. „Před směnou jste dostali masku s respirátorem a ta vám do konce dne zčernala. Většina lidí, kteří tu pracovali, je už mrtvá. V ústech člověk cítil takovou nasládlou chuť. Místní vtipkovali, že se tu rodí děti už s olovem v krvi, protože ho tu prostě všichni rok co rok vdechovali,“ popisuje minulost Dmitrij Karajski, jeden z místních starousedlíků.
V roce 2006 bylo znečištění tak rozsáhlé, že si ho všimli i v zahraničí. Americká společnost pro životní prostředí zařadila město mezi 10 nejvíce znečištěných míst na světě, i když v té době už byla paradoxně olověná huť uzavřena.
Její ruiny jsou dnes už jen památkou na 75 let trvající znečišťování místního životního prostředí toxickými látkami. „Nerostl tu jediný keř ani stéblo trávy. Všechno bylo úplně holé. Nic tu nebylo. Změnilo se to teprve, když tu továrnu zavřeli. Byla tady tehdy úplná pustina,“ vzpomíná Karajski.
Studie z roku 2005 uvádí, že 69 % místních děti mělo v krvi vysoké procento olova. Další studie z roku 2012 zjistila, že tato hladina klesla o 44 %. Zlepšila se tu i kvalita půdy, vzduchu a vody. „Většina místních obyvatel v továrně pracovala a po jejím uzavření přišla o práci. Pokud jsou to specialisté, například inženýři na výbušniny, musejí dojíždět za prací jinam. Takže se s tím město nějak vyrovnává,“ míní další z místních obyvatel Andrej Šipatak. „Většina obyvatel se živí chytáním lososů a krabů na černo. Není to sice povolené, ale dělají to.“
Mořskému podvodnímu životu také prospělo uzavření výroby, ale teď se objevují úplně jiné problémy.
„Ryb a dalších mořských tvorů je tu rok od roku méně. Všechno se tu totiž vyloví. Rybářské lodě chytí všechno živé do vlečných sítí. Všechno vyloví a nic po sobě nenechají,“ stěžuje si Šipatak.
„To, co vidíte tamhle na břehu, je úlovek, co tam nechali pytláci. Ryby chytají do sítí za bílého dne,“ říká Nikolaj Gračev a ukazuje přitom na mrtvé ryby ve vodě.
Navzdory všem těmto problémům však nyní město a jeho okolí navštěvují turisté. Někteří sem přicházejí vyfotit si pozůstatky bývalé průmyslové zóny, jiní kvůli skvělým podmínkám k potápění. Někteří místní lidé si tak mohou vydělat i nějaké peníze. Turisté jsou pro ně rovněž zdrojem naděje, že se po desítkách let stává zdejší toxické olověné dědictví minulostí.
Více v úvodním videu. Další reportáže z produkce RFE/RL najdete zde.
