Článek
Černobylská havárie z roku 1986 byla dosud nejzávažnější jadernou katastrofou. Uvolněný radioaktivní mrak postupoval východní Evropou a Skandinávií. Radioaktivita kontaminovala rozsáhlé oblasti Ukrajiny, Běloruska a Ruska. Široké okolí elektrárny včetně blízkého města Pripjať bylo evakuováno a změnilo se v uzavřenou zónu.
Za kontaminovanou zónu bylo označeno přibližně 12 tisíc km² Brjanské oblasti s městem Zlynka. Před šesti lety však ruská vláda změnila svou politiku týkající se osad v radioaktivních oblastech, a proto byly Zlynka a její okolí překlasifikovány na obyvatelnou zónu. Lidé se vrátili, byť je určitá míra kontaminace změřitelná i dnes. „Údaje jsou tu třikrát vyšší než je norma,“ ukazuje na měřicím přístroji Sergej Sizov, který učí vysokoškolské studenty o základech bezpečnosti a ochrany zdraví.
Sizov byl mezi prvními, kdo si v roce 1986 uvědomili, že je město v nebezpečí. „Podíval jsem se na měřicí přístroje a všiml si, že se něco děje. Moji žáci ke mně tehdy přiběhli a řekli: ‚Sergeji, podívejte, nemůžeme ty přístroje nastavit‘,“ vzpomíná Sizov.
Prý obratem volal na velitelství civilní obrany, ale nic se nedozvěděl. „Řekli mi, že žádnou radiaci na přístrojích nevidí. Zeptal jsem se, jak je to možné, když my ano. Tehdy mi odpověděli, že jejich přístroje nefungují. A když jsem se znovu zeptal, jak je to možné, tak mi sdělili, že do nich nemají baterie.“ A tak se – několik dní po černobylské katastrofě – obyvatelé Zlynky zúčastnili prvomájové oslavy v nedalekém lese. „Dýchali tam radioaktivní kouř, opékali kebaby na radioaktivním uhlí a jedli je. To jejich zdraví strašně ovlivnilo,“ dodává Sizov. Po havárii byla oblast okolo Zlynky prohlášena za zónu zkázy.
Sovětské úřady rozhodly město evakuovat a přesídlit obyvatele jinam. Toto rozhodnutí však bylo později revokováno.
„Následky havárie v Černobylské jaderné elektrárně byly v té době obrovské. Všechny velké továrny, kde lidé pracovali, byly uzavřeny. Továrna na sirky, továrna na nábytek a další. Lidé měli samozřejmě stále obavy a stěžovali si i na nedostatek pracovních míst,“ říká místní kněz Dmitrij Voronovski, očitý svědek tehdejších událostí.
Když pak úřady řekly, že Zlynku považují za obyvatelnou, mělo to paradoxně další negativní důsledky. Lidé, kteří tu zůstávali, ztratili nárok na státní podporu a další výhody. Zlynka se začala vylidňovat. Definitivní úpadek přineslo uzavření hranic s Ukrajinou a Běloruskem.
Přesto někdo zůstává. Například rodina Ignatěnkových, která se do Zlynky přistěhovala před 13 lety z Kyrgyzstánu. Obavy ze zbytkové radiace prý tehdy neměla.
„Neměli jsme strach. Lidé nás varovali, že je tam radiace, ale my jsme ji necítili,“ krčí rameny Jelena Ignatěnková. „Když jsme sem přijeli, žila tu všude spousta lidí. Všechny domy byly obydlené. A teď, jak vidíte, je všechno opuštěné,“ dodává. Více v úvodním videu. Další reportáže z produkce RFE/RL najdete zde.
