Video z Lysyčansku: Všude se střílí, odejít z frontového města přesto nechtějí

V Lysyčansku stále zůstává asi 10 až 15 tisíc obyvatel. Denně se jich podle šéfa lysyčanské vojenské správy Valerije Šybika evakuuje asi jen padesátka.

Z města přitom vede už jen jedna relativně bezpečná cesta ven. Přesto ji mnozí odmítají využít, i když poblíž dopadají granáty. „Kvůli ohrožení života a zdraví vyzýváme k okamžité evakuaci. Situace je velmi těžká,“ apeloval na obyvatele Lysyčansku na komunikační platformě Telegram gubernátor Serhij Hajdaj a připojil telefonní čísla, na něž se mají zájemci o přesun ozvat.

Mnozí však chtějí zůstat. K odjezdu je nemotivuje ani reálná možnost, že Lysyčansk padne do rukou ruských vojáků.

Dobrovolníci nyní chodí mezi lidi ve snaze přiblížit jim, co mohou čekat. „Stráví s každým třeba pět deset minut a snaží se je přesvědčit, aby odešli,“ popisuje v reportáži z předměstí Lysyčansku novinář Borys Sachalko z televize Current Time. „Nevím, jestli to zachycuje mikrofon kamery, ale dělostřelecká palba tu neustává.“

Sachalko zdokumentoval několik takových z rozhovorů mezi dobrovolníky a obyvateli města.

Třeba ten s paní Nataljou. Názorně jí ukazoval: „Pokud bude silnice odříznuta, už se ven nedostaneme. Zbývá odsud jen jedna cesta. Podívej, tady je Severodoněck. Rusové jsou všude kolem. Jestli odříznou silnici, město bude úplně obklíčené.“

Není výjimkou, že se lidé rozhodnou odejít, ale pak si to rozmyslí. „Včera ses chtěl evakuovat, ale dnes nechceš?“ podivuje se v rozhovoru s dalším místním dobrovolník. „Nechápu, jak si to můžeš za těchto okolností rozmyslet. Nemáte telefonní spojení, vodu, elektřinu, plyn, nic.“

Odjezdy z Lysyčansku se snaží organizovat Anton Jaremčuk. Unaveně popisuje: „Oni si nedovedou představit, že by to jinde mohlo být lepší. Smířili se s touto situací a chtějí tady zůstat a chránit se, jak jen to tady jde. Je spousta lidí, kteří se s takovým životem smíří, jakkoli to zní hrozně. Sedí ve sklepech, dostávají humanitární pomoc. Nechodí do práce. Nejsou za nic zodpovědní. Civilizovaný život se odsud vytratil.“

Co je na té situaci podle něj nejhorší? „Nejděsivější je vidět, jak takhle žijí děti,“ říká Jaremčuk. „Jako třeba v tomto domě.“ Matka dětí pak reportérovi vysvětluje, proč raději zůstane v ostřelovaném městě, než by se s dětmi přesouvala do bezpečí.

V úvodním videu se můžete podívat také na shromaždiště pro ty, kteří se rozhodnou Lysyčansk přece jen opustit. „Autobusy odtud jedou do relativně bezpečné části Doněcké oblasti a pak dál na západ,“ popisuje reportér Sachalko a ukazuje na téměř prázdné prostranství.

Někdy na evakuační místo přicházejí i lidé jako Dmytro: zranění a bez zavazadel. „Byl tam voják se zraněním hlavy. Jiný voják mě požádal o obvazy. Běžel jsem k nim. Pak tam dopadl další granát. Ten muž byl roztrhán na kusy a i já jsem byl zraněn,“ říká muž, který se rozhodl z města odejít.

Ten den z Lysyčansku odjelo na padesát lidí. „Podle dobrovolníků je to hodně. Evakuace by mohla trvat celý den, ale jsou tu dva problémy. Zaprvé: platí zde zákaz vycházení. A zadruhé: začíná to tu být čím dál tím nebezpečnější. Takže odsud odjíždíme i my,“ končí reportáž Borys Sachalko.