Článek
„Drony zaznamenaly skupinu nepřátelských vozidel. Naším úkolem je zničit je,“ vysvětluje v úvodním videu reportérovi Rádia Svobodná Evropa jeden z členů ukrajinské dělostřelecké posádky.
Celá akce musí proběhnout velmi rychle. Bezprostředně po útoku se jednotka rychle přesouvá na jiné místo, aby ztížila nepříteli jejich zaměření.
„Zastavili jsme a postavili základnu, takže se při střelbě nepohne zpátky,“ ukazuje přípravu ukrajinský dělostřelec. „Trvá to maximálně dvě minuty, pak je vše připraveno k palbě. Hlaveň se spustí dolů, základna se zvedne a je připravena k pohybu.“
Jeden náboj váží asi 110 kilogramů. „Kazetový náboj je o něco lehčí. Je ale čas začít pracovat,“ končí voják rozhovor a běží ke zbrani.
Častým cílem jsou muniční sklady, silniční infrastruktura nebo ruské dělostřelecké cíle. Všechny cíle se identifikují pomocí dronů.
„Nepřátelské cíle nacházíme buď na jejich bojových pozicích, nebo na shromaždištích. Může se jednat třeba o nepřátelská děla nebo samohybné houfnice. Nebo se zapojujeme do obranné palby, abychom nepřítele donutili přestat střílet a vrátit se na výchozí pozici. Vše sledujeme našimi bezpilotními letouny,“ sděluje velitel jednotky.
Nejnovější zprávy z bojiště
Na ukrajinské frontě vládne bláto. Ale i přesto vagnerovci podnikají u Bachmutu zatím nejlépe připravený útok za poslední měsíce. Podle svého a s vlastními cíli.
Dělostřelci útočí na základě souřadnic, které jim poskytnou bezpilotní stroje. Špatné počasí ovšem komplikuje jak využívání dronů, tak i přesnost střelby.
„Souřadnice nám dávají drony. Někdy stačí k zasažení cíle jen jedna střela. V jiných případech je třeba provést několik výstřelů na dálku. Naši práci ovlivňují povětrnostní podmínky. Pokud prší, drony nemohou pracovat. Pokud je příliš větrno, ovlivňuje to trajektorii střel. V poslední době je špatné počasí, takže pracujeme méně. Když je jasná obloha, můžeme strávit celý den v terénu a čekat na cíl,“ vysvětluje obsluha děla.
Přítomní ukrajinští vojáci reportérovi RFE/RL potvrdili, že obrana pro ně byla jednodušší než nyní útočit. „Když jsme se bránili, bylo to jednodušší. Nepřítel neměl čas kopat zákopy a méně střílel. Teď, když útočíme, tak nás ostřelují častěji. Jakmile se pohneme, začnou střílet. Nepoužívají proti nám kazetovou munici. Obvykle nás ostřelují municí ráže 150, někdy minomety. Záleží na tom, jak jsme blízko.“
Pokud nepřítel pozice Ukrajinců objeví, stěhuje se jednotka rychle na novou palebnou pozici.
„Obvykle hned odjíždíme, protože pancíř nás dokáže ochránit jen před střepinami, ale ne před přímým zásahem. Ten zabije každého. Takže se buď utíkáme ukrýt, nebo se stěhujeme pryč. Pokud bylo naše palebné postavení ostřelováno, už se tam nevracíme. Velitel najde jiné palebné postavení a my tam vyrazíme. Na jednom místě můžeme zůstat tak dva týdny, ale někdy nás začnou ostřelovat hned první den.“
Každé ostřelování pomáhá ukrajinské pěchotě snadněji postupovat a vytlačovat nepřítele z jeho pozic.
„Vytváříme vhodné podmínky pro útok naší pěchoty. Naše posádka se to naučila velmi rychle. Začali jsme s výcvikem ještě před invazí, takže jsme byli připraveni,“ říká s pýchou v hlase velitel jednotky.
O Bachmutu
Ukrajinský Bachmut, ležící v Doněcké oblasti, se zhruba po devíti měsících od začátku války stal místem destrukce, kde krvácejí armády obou zemí. Obě strany sem po měsíce posílaly masy vojáků i materiálu: Rusové ve snaze město dobýt, Ukrajinci v úsilí jej udržet. Daří se jim to i díky rozsáhlému zákopovému opevnění.
