Článek
Obyvatelé Časiv Jaru v Doněcké oblasti na Ukrajině jsou už měsíc bez tekoucí vody. Teď, na konci zimy, jsou víc než kdy dřív odkázáni na pomoc dobrovolníků. Jedním z nich je i Jevhen Tkačov.
„V rámci humanitární pomoci se sem dodává dostatek potravin. Je jich opravdu hodně. Kromě toho se některé potraviny dají třeba nahradit. Nějakou dobu se dá žít z těstovin, rýže nebo ovesné kaše. Ale vodu nahradit nemůžete. Žádná alternativa neexistuje. V zimě byl sníh a led, ale to už teď není,“ říká Tkačov.
„Vodu potřebujeme i na mytí,“ připomíná jedna z místních obyvatelek v reportáži RFE/RL. „Na to ale potřebujete víc než jen jeden hrnek vody.“
„Kdyby mi bylo třicet, evakuovala bych se, ale letos v dubnu mi bude už 69 let. Kam bych šla? Vždyť na to ani nemám peníze,“ stýská si další z místních.
Jevhen dovážel vodu i do Bachmutu, než cestu ukrajinská armáda uzavřela. I na Časiv Jar teď útočí ruské jednotky, takže jízda autem může být velmi nebezpečná.
Analýza
V posledních dnech a týdnech přibývá zpráv naznačujících, že se už chýlí správný čas pro dlouho očekávanou velkou ukrajinskou ofenzivu. K představě rychlého průlomu v jednom místě jsou ale experti zdrženliví.
„Dopadla sem další pitomá raketa. Z toho parchanta se ještě teď kouří!“ ukazuje při jízdě autem na raketu, která dopadla na silnici. „Můžeš jet v obrněném autě a stejně být zabit, nebo můžeš rozvážet humanitární pomoc na kole a přežít.“
Jevhenův cíl je teď nedaleká vesnice: „U vepřína je tam artézská studna s čistou vodou.“
Jevhen Tkačov stihne za den několik jízd a dokáže zásobovat v Časiv Jaru okolo stovky lidí. Dodává vodu i pro domácí zvířata. „Někteří lidé tady mají třeba až 12 koz a čtyři nebo pět psů, jsou tu i toulaví psi. Kaluže tu vyschly a zvířata také potřebují vodu.“
Jevhen říká, že sem bude s vodou jezdit tak dlouho, dokud budou místní cesty otevřené.
