Video: Syn popsal, jak mu ruští vojáci zastřelili otce před jeho očima

„Otec se chystal někam odejít a já se ho zeptal, kam jde? Odpověděl mi, že potřebuje jen nějaké prášky a chce si vyzvednout humanitární pomoc. ‚Můžu jít s tebou?‘ zeptal jsem se. A on odpověděl: ‚Jasně, proč ne?‘,“ říká v reportáži Jura.

Na jednom z kontrolních stanovišť ve městě je zastavil ruský voják. „Otec mu řekl, že jdeme vyzvednout humanitární pomoc. Voják na to ale nereagoval. Samozřejmě jsme měli celou dobu ruce nad hlavou. Táta mu řekl, že nemáme žádné zbraně ani nic jiného, čím bychom mu mohli ublížit. A pak se ke mně táta otočil a ten voják na něj namířil zbraň a vypálil dvě rány. Otec jen vykřikl a padnul na zem,“ popisuje Jura tragický moment. I on byl následně vojákem postřelen do rukou. Tím to ale neskončilo. „Střelil po mně ještě jednou. Mířil mi asi na hlavu. Měl jsem ale na sobě kapuci, a když jsem padal, tak mi mikina i s kapucí sklouzla trochu nahoru. Snažil se mě zasáhnout do hlavy, ale kulka zasáhla naštěstí jen tu kapuci. Pak se ozval ještě jeden výstřel. To ještě jednou střelil do bezvládného tátova těla.“

Jurovi bylo jasné, že otec nemohl přežít. Zůstal ještě chvíli ležet, počkal, až voják odejde a utekl pryč. „Slyšela jsem ještě uvnitř domu, jak Jura venku křičí, abych mu otevřela dveře,“ svěřuje se reportérovi Jurova matka Alla.

„Kde je táta? Zeptala jsem se a on mi řekl, že ho zabili. Ještě jsem se ho zeptala, jestli si je jistý, jestli třeba nebyl jen zraněný. ‚Mám tam jít a zkontrolovat ho?‘, zeptal se a já jsem mu řekla, že v žádném případě, že by ho také zabili,“ dodává Alla.

Rodina následně kontaktovala jeho bratra Andrije, který před invazí žil taky v Buče. Ten z města odešel už těsně po invazi. Doporučoval bratrovi, aby taky odešel, ale on nechtěl. „Alla mi volala z telefonu mého synovce Valerije – to je její nejstarší syn a řekla mi, co se stalo, že ho zabili Rusové,“ říká bratr zabitého Ukrajince Andrij.

„Říkal jsem mu každý den, že má být opatrný a raději nevycházet z domu a zůstat ve sklepě. Poté, co se to stalo, jsem se pro děti a jejich matku vrátil domů. Věděl jsem, že je musím všechny dostat odtamtud pryč,“ dodává bratr. Alla ale nechtěla opustit město, dokud svého manžela nepohřbí. Jeho tělo odvezli na vozíku z ruského kontrolního stanoviště. „Spojila jsem se s naším rodinným lékařem a ten mi řekl, že je v takovém případě nejlepší vzít jeho pas a doklady, položit je na jeho tělo a udělat si videozáznam nebo fotografii, abychom měli nějaké důkazy o tom, co se stalo. Udělali jsem to, jak nám doktor poradil. Zabalili jsme ho do koberce, spustili do vykopané jámy a zasypali hlínou,“ popisuje improvizovaný pohřeb manželka. Většina lidí z ukrajinského města Buči, kde probíhaly těžké boje mezi ruskými a ukrajinskými jednotkami, už utekla. Teď se k nim přidala i Alla – sama se svými třemi dětmi.