Video: Rusové mu prostřelili obličej. Ukrajinec popsal, jak si zachránil život

Příběh Mykoly Kuličenka, který přežil vlastní popravu, dostal se z hrobu a došel do nejbližší vesnice, kde mu místní poskytli úkryt, přinesl v půli května běloruský nezávislý list Naša Niva a informovala o něm i ukrajinská a západní média.

Reportérům RFE/RL se podařilo Mykolu Kuličenka nalézt; souhlasil s tím, aby novináři jeho svědectví natočili.

Jak popisuje v úvodním videu, Rusové v prvních týdnech invaze jejich obec obsadili. 18. března přišli prohledat dům, ve kterém žil spolu se dvěma bratry a sestrou. Ta v té chvíli naštěstí nebyla doma.

Rusové našli ukrajinskou uniformu nejmladšího Jevhena a dědovy medaile. To bylo podle Mykoly důvodem, proč je následně Rusové mučili a pak postříleli. „Jeden z nich se postavil před dveře a zeptal se: ‚Kdo z vás sloužil v armádě?‘ Jevhen odpověděl, že on ano,“ vzpomíná Kuličenko.

Ruský voják jim pak řekl, že ukrajinské jednotky nedaleko zničili jejich vojenskou kolonu a je na odplatu zabijí.

„Svázali nám ruce. Jevhenovi a Dmytrovi dali na ruce pouta. Mě svázali provazem. Jeden voják mi přiložil nůž ke krku, druhý mě udeřil pažbou pistole do břicha. Řekl mi: Otevři ústa! A strčil mi do pusy hlaveň pistole a zeptal se: Kdo zničil náš konvoj?“ popisuje Mykola.

Všem třem bratrům zavázali oči, hodili je do vojenského auta a odvezli je do jiné vesnice. Když se sestra vrátila domů, našla jen nepořádek. „Všechno bylo v domě zničené. Každou skříň prohledali. Nějaké věci byly venku. A moji bratři byli pryč,“ svěřila se reportérům RFE/RL Iryna.

Později vešlo ve známost, že lidi ze vsi mučí v areálu pily sousední obce. „Byl jsem tady,“ ukazuje Mykola místa v hale, kde je Rusové trýznili. „Moji bratři stáli támhle u zdi. Byla tam také řada raněných vojáků, kteří leželi na paletách.“

Na pile je mučili a drželi tři dny. Pak je odvezli, aby je zastřelili. Rusové vykopali hrob. Bratrům svázali ruce a nohy a převázali oči. Pak jim prostřelili hlavy a zasypali hlínou.

„Já jsem stál tady, můj starší bratr tam a můj mladší bratr o kousek dál. Toho zastřelili jako prvního. Pak střelili mě a strčili mě do jámy. Do ní pak na mě spadl můj starší bratr.“

Mykola měl štěstí v neštěstí: Střela mu prošla tvářemi a nezasáhla životně důležité orgány.

Když Rusové odjeli, podařilo se mu vyhrabat z hrobu, přestože měl svázané ruce a nohy. Jednu noc musel ale ještě strávit v opuštěném domě, protože se bál, že by ho mohli Rusové hledat.

„22. března v sedm hodin ráno jsem ho uviděla na mostě,“ říká místní obyvatelka Valentyna. „Mluvil tam s mým synem. Viděla jsem, že byl zbitý, potlučený, špinavý od hlíny. Pozvala jsem ho k nám domů, aby se umyl a posnídal. Dala jsem mu nějaké jídlo na cestu a on odešel.“

Mykola musel ujít desítky kilometrů, než se dostal zpět domů. „Byl ve velmi špatném stavu. Byl zraněný. Měl spoustu modřin. Tvář měl oteklou. Sotva mohl chodit. Nemohl spát. Plakal a sténal ze spaní,“ popisuje Iryna setkání se svým bratrem.

Mykola s Irynou se pak vrátili do sousední vesnice, kde v jámě u jednoho z domů našli těla obou svých bratrů.

Po osvobození na místo dorazili kriminalisté. Prokurátor Serhij Chamajko potvrdil informaci, že bratři měli svázané ruce a nohy, převázané oči a střelná zranění.

Úřady se pokusí vypátrat ruské vojáky, kteří jsou za zločin odpovědní.