Článek
5. března 1953 umírá muž. Tím mužem je Josif Stalin. Po jeho skonu vypuká v řadách jeho nejbližších naprostý zmatek a panika. Na to, co nastane po skonu velkého vůdce, se dosud báli jen pomyslet. Vždyť Lenin byl, je a bude vždy živý. Proč by nemohl i Stalin? Začíná boj o veškerou moc nad komunistickou říší. Jedni kují pikle proti druhým a do toho společně organizují okázalý diktátorův pohřeb…
Tak zní stručná anotace snímku Ztratili jsme diktátora skotského režiséra a scenáristy Armanda Iannucciho, který byl do kin uveden v roce 2017.
Šlo o tak zdařilou karikaturu, že ji v Rusku odmítli promítat. Právníci ministerstva kultury shledali „příznaky extremismu“, snímek prý byl „zaměřen na vyvolávání nenávisti a zášti a ničení důstojnosti ruského (sovětského) člověka“ a „křiví minulost, aby období 50. let v životě sovětských lidí vyvolávalo jen hrůzu a odpor“.
Jak by Iannucci „karikoval“ současné dění v Kremlu? I o tom promluvil v rozhovoru, který poskytl Rádiu Svobodná Evropa, a který si můžete pustit v úvodním videu. Řekl mimo jiné, že Vladimir Putin ztratil přehled o reálnem světě. Jeho okolí se mu podle něj bojí říct cokoliv špatného, aby nenásledoval nějaký postih. V tom vidí podobnost s ruským diktátorem Stalinem, který kolem sebe šířil strach a teror.
Armando Iannucci (59)
Armando Iannucci.
- Skotský satirik, spisovatel, režisér, producent a performer.
- Narodil se v Glasgow italským rodičům, ve stejném městě i studoval, pak se vydal na Oxford.
- Bývá označován jako přední tvůrce soudobého britského televizního humoru. Prosadil se už svou ranou prací z dob, kdy působil na BBC Scotland a BBC Radio 4. Tehdy s Chrisem Morrisem napsali ceněný seriál On the Hour později přenesený do televize jako The Day Today. Mezi jeho nejznámější autorská díla patří absurdní série The Armando Iannucci Shows (2001), politický sitcom Je to soda (2005–2009) a řada pseudodokumentů Time Trumpet (2006).
Kdybyste připravoval satirický film o ruském prezidentovi Putinovi, na jakou slabinu byste se zaměřil? Co by byla jeho Achillova pata?
Myslím, že by to byla jeho izolace. Ikonickým symbolem je ten masivní, dlouhý stůl, kde se setkává s lidmi. Je dvanáctimetrový. Víte, že je na délku skoro větší než Sixtinská kaple? To by v tom filmu bylo. Představuji si ho ve světě, kde jsou od něj obyčejní lidé stále dál a dál. Zbývá mu už jen on a jeho stín. A pak se možná začne bát i svého stínu a svého odrazu, a ty se také postupně zmenšují. Stává se z něj taková velmi osamělá postava.
On zřejmě i často myslí na velké ruské cary.
Ano. A často si stěžuje, že se Západ Rusku směje. No a teď už se mu nesměje…
Je to velmi lidský pocit zranitelnosti, pocit, že je napadán. Je tam nejistota, která se dá zpracovat jenom těmi velmi chlapskými řečmi o tom, že máme rakety, a máme ještě horší věci a že s nimi můžeme udělat něco strašného. Hrozby, víte. To je znak tyrana, ale on je tyran na světové scéně. Už se objevují zvěsti o tom, že lidé mohou Putinovi říkat jen to, co chce slyšet. Takže armáda mu dopředu řekla, že ta válka bude velmi rychlá, že lidé na Ukrajině povstanou a Rusy přivítají… To se stává, když okolo sebe šíříte strach a teror, o čemž je vlastně i film Ztratili jsme Stalina.
Stalin terorizoval všechny kolem sebe až tak, že to způsobilo jeho vlastní smrt. Ruský diktátor zkolaboval uprostřed noci, měl mrtvici, ale lidé se příliš báli otevřít dveře, aby se přesvědčili, jestli je v pořádku. Oni se příliš báli zavolat lékaře bez toho, aby se poradili s celým ústředním výborem. Báli se zavolat nějakému konkrétnímu doktorovi. Stalin byl někdo, kdo všude vzbuzoval hrůzu, a to způsobilo jeho vlastní smrt.
Myslím si, že takové situaci teď čelí i Putin. On je teď krmen těmi fakty, které nejsou fakty, ale jsou to jen výmysly. Jsou to prostě jen ty nejpozitivnější věci, které mu lidé mohou říct, aniž by byli zatčeni. A tak žije v bublině, kterou si vytvořil, což je bublina nereálnosti. A ta bublina ho nakonec dostane.
Svědectví o Putinovi
Rozhovor s uprchlým důstojníkem bezpečnostní služby FSO, který měl na starosti utajenou komunikaci ruského prezidenta během výjezdů, zveřejnil investigativní web podnikatele Michaila Chodorkovského.
Chci se vás zeptat také na fenomén ukrajinského prezidenta Zelenského. Jak se z komika, který vyprávěl lidem vtipy, stal v podstatě světový vlajkonoš pravdy? Co je to za fenomén?
No, on je - nebo spíše byl - i schopný obchodník. Měl produkční společnost, kterou vedl. To, že píšete vtipy, neznamená, že jste hloupý. Můžete být i kompetentní. A humor, který dělal, byl do značné míry analýzou politického dění. Snažil se zjistit, kde je nějaký slabý článek, a pak ukázat na něco, co to zdůraznilo. O tom byla jeho komická postava.
Takže je to někdo, kdo si velmi bystře uvědomoval, jak funguje mocenská politika. A je to i o tom, jak předat své poselství, jak vyprávět svůj příběh. Každý vtip je takový malý příběh. Je to vlastně takové tvůrčí ovlivňování světa.
